I tento srpen bude měsícem změn, zážitků a možností rozloučit se starým, každý po svém. Jeden se již rozhodl zabíjet na cizím území cizího občana, druhý se rozhodl zveřejnit článek v prestižním časopise o zabití vůdce atomové velmoci (o čemž bude příští článek), třetí se nemůže rozhodnout zastavit zabíjení vlastních občanů, protože ztratil kontrolu sám nad sebou.
Zabíjení má společného jmenovatele: strach na poli, jehož dva rozměry určuje pokušení a pokání.
„Německo musí zůstat kotvou stability Evropy,“ řekl kancléř Olaf Schoz poté, když jeho koalice před letními prázdninami schválila rozpočet.
Není přesně jasné, jak zamázla schodek ve financování zhruba 25 miliard euro. Neobtěžovala se totiž poskytnout podrobné vysvětlení.
Ministr financí Christian Linder byl asi zaneprázdněn jinými věcmi, jako že vystavil svůj obrázek, na kterém během nedávného vojenského cvičení třímá raketu Stinger.
Jak vidíme každý den a můžeme číst ve všech západních politicky korektních médiích a neuvěřitelně pokryteckých a hloupých odezvách na návštěvu maďarského premiéra Orbana u prezidenta Putina, prevence selhala. Nebylo by atentátu na slovenského premiéra v květnu, setkání na Děvíně večer v den připomínky Cyrile a Metoděje a neslyšel bych výtečný projev premiéra Fica, nevěřil bych na lepší časy. Proto děkuji premiérovi Ficovi za probuzení naděje u skeptického optimisty, nebo jak se traduje, špatně informovaného kriticky, tj. jasně myslícího pesimisty.
Obsah:
Jednoduše nemohu uvěřit, že mainstreamová média tuhle obrovskou záležitost ignorují.
Po několika kolech žádostí podle zákona o svobodě informací a soudních příkazů Institut Roberta Kocha v Německu velmi neochotně zveřejnil dokumenty dokazující, že zdravotničtí úředníci o nebezpečí COVIDu a vakcín proti COVIDu veřejnosti záměrně lhali, aby jim vláda neomezila financování.
Celosvětová mediální absence tohoto příběhu. Neměli byste to vědět.
Strany německého mainstreamu se stmelují ohledně zákazu AfD, kdy tvrdí, že tato strana „je bezpečnostním rizikem pro lid a demokracii.“
Strana Alternativa pro Německo (AfD), která je nyní druhou nejpopulárnější stranou v zemi, se blíží k zákazu. Poslanec Křesťanské demokracie (CDU) Marco Wanderwitz říká, že má na své straně dost poslanců, aby v Bundestagu řízení o zákazu AfD. spustili
Ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly tento měsíc, se voliči ve většině z 27 zemí Evropské unie přiklonili ke ke stranám, které jsou ke vzdáleným institucím EU rezervované.
Ve Francii kdysi tabuizovaná strana Národní shromáždění překonala stranu prezidenta Macrona v poměru 2:1; v Německu se strana Scholtze, SPD (ostřílená německá strana) zhroutila na 13% voličskou podporu a s ní se zhroutily i ostatní složky vládní koalice. Zelení klesli na 12 % a FDP byla na hranici 5 % hlasů (5 % je hranice pro vstup do německého parlamentu).
Mnoho bylo napsáno, aby se tvrdilo, že Evropské parlamentní centrum „vydrželo“, ale i to visí na vlásku, dokud se nově zvolení poslanci EP poprvé nesejdou, aby schválili spojení nejvyšších funkcí EU: tj. tři „prezidentů“ – prezidenti Komise, Rady a Parlamentu; plus vysoký představitel (tj. „ministr zahraničí“ EU).
Obsah:
Vzpoura se vzmáhá, protože na Západě už mnozí příliš jasně vidí, že je západní vládní struktura neliberální mašinérie ‚systému kontroly‘.
Už nějakou dobu píši, že se Evropa (i USA) nachází v období alternativní revoluce a občanské války. Historie nás varuje, že se takové konflikty obvykle protahují s epizodami vrcholů, které jsou revoluční (když se převažující paradigma poprvé zhroutí); ale které jsou ve skutečnosti jen alternující modi toho stejného – ‚překlápění‘ mezi revolučními vrcholy a pomalými ‚vleklými‘ kulturními válkami.
A myslím si, že právě v takové éře se nacházíme.
Ach, ty volby minulý týden do Evropského parlamentu, ve kterých voliči v celé Evropské unii uštědřili pořádnou lekci technokratům, tržním fundamentalistům a liberálním autoritářům, kteří nyní drží moc ve velké části kontinentu: Zkusme podniknout to, co se od nás vůbec nepředpokládá. Zkusme jim porozumět.
Evropský parlament, abychom uvedli několik základních detailů na pravou míru, je jednou nohou třínohé stoličky, ze které je unie vyrobena: nevolení technokraté jsou v Bruselu, nevolení centrální bankéři jsou ve Frankfurtu a volený zákonodárný sbor je ve Štrasburku. Belgie, Německo a Francie: Rozdělení institucionální moci tímto způsobem je myšleno jako projev těžce vydobyté jednoty kontinentu.
Háček a důvod, proč jsem já a mnozí další před lety z autobusu EU vystoupili, je ten, že zákonodárci ve Štrasburku jsou v podstatě bezmocní.
Během pěti let od posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 přibývaly známky dramatického úpadku bruselské unie. Komise a Rada reagují na ztrátu politického významu, územní redukce a četné hospodářské krize celým souborem represivních opatření. Pro vnější svět jsou to jen stěží skryté vojenské operace a bezprecedentní ekonomická válka proti Rusku. Interně poskytla koronová opatření impuls k podkopávání občanských práv a k ustavení režimu cenzury, který stále více kriminalizuje to, co lze říci veřejně. V následujícím chceme osvětlit současný stav Evropské unie a poměřit základy tolik citovaného „hodnotového společenství“ s jeho historickými sliby.
Francouzská Národní obroda přerušuje vztahy s AfD a odmítá se s nimi v příštím Europarlamentu spojit kvůli europoslancovu prohlášení o Waffen-SS.
Vztahy byly narušené už měsíce, ale úplně se zhroutily, když europoslanec AfD Max Krah prohlásil, že ne všichni členové Waffen-SS byli zločinci a že jejich vina by se měla posuzovat individuálně.
Rozhovor s Prof. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN, který se 25. března 2024 zúčastnil slyšení před Radou bezpečnosti OSN.
Hlavním tématem byla jednostranná donucovací opatření (UCM / Unilateral Coercive Measures) uvalená USA, Kanadou, Spojeným královstvím a Evropskou unií na třetinu světové populace. Většina přítomných států označila tato opatření za nezákonná, protože útočí na suverenitu států a jsou neslučitelná s Chartou OSN. Západní státy se snažily debatu nasměrovat jiným směrem, a sice bojem proti terorismu, jako záminku k ospravedlnění UCM – které falešně označily za „sankce“.
Americký ministr zahraničí Blinken, který navštívil Čínu od 24. do 26. dubna, opět potvrdil pokrytectví. Vnímavý pozorovatel poznamenal, že Blinkenovo letadlo přistálo ne v politicky hlavním, ale v tom ekonomickém – Šanghaji. Na přivítání nebyl červený koberec. Dříve v ČLR to udělali i s šéfkou amerického ministerstva financí Janet Yellenovou. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle českého přísloví: Čím kdo zachází, tím také schází.
Před dvěma týdny se podobné stalo i německému kancléři Scholzovi. Ten byl ponížen, i když z diplomatického hlediska lze program interpretovat i jinak: Setkal se s ním osobně místostarosta města Čchung-čching ve střední Číně, kde Němci mají továrnu. Pak letěl do Šanghaje kvůli obchodním vztahům, a na závěr do Pekingu, kvůli politice. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle německého přísloví: Kdo bere meč, mečem schází.
Obsah:
V mnoha zemích na světě, nehledě na harašení zbraněmi, tisknutí bezcenných dolarů a euro, dodávek zbraní a zcela zbytečného zabíjení a umírání lidí, si mnozí dnes připomínají 300 od narození filozofa míru Immanuela Kanta (1724-1804). Výročí se bude slavit se ve velkém v Německu, přestože volání po odzbrojení je dnes tam považováno za nesvětské a pacifisté za hlupáky národů. Podobně je tomu bohužel dnes i v české kotlině. V ní ale se slavit nebude, a již vůbec nebude se mluvit či psát o věčném míru. Otázka: Kde jsou ti stateční, kteří uzavírají, nebo by mohli uzavřít mír?
Fenomén současné české státní a politické malosti má mnoho tváří, spousty variant a nesčetně příčin. Diplomatická událost, o které tento text referuje, inspirovala autora textu k formě zamyšlení nad událostmi zrcadlícími politickou imbecilitu a diplomatickou impotenci panující vládní scény, která by se dala nazvat „Seriál evropských reálně-politických událostí ve vztahu k české nepolitice“.
O víkendu [11.-12.11.2023] se v německém Bundestagu uskutečnilo 2. Corona Symposium, do kterého se vyjádřilo několik významných představitelů odporu proti nevědeckým opatřením a škodlivé očkovací kampani.
Goebbels by byl hrdý – opozici se snaží rozdrtit s nasazením pomlouvačných kampaní, policejního teroru i přímého násilí + podcast
Problémem nejsou primárně uprchlíci, ale miliardové pobídky německého státu, který tvoří kolem migrace azylový průmysl + podcast
Už nemůžeme utíkat, někam emigrovat, musíme se globalistům postavit a vybojovat budoucnost + podcast
Německo a Francie – a s nimi celá Evropa – mají povinnost jednat jednotně. Francouzsko-německý vztah, který je pilířem evropského projektu již od jeho zrodu v 50. letech 20. století, býval více či méně „plodný“ a více či méně „srdečný“, v závislosti na krizích, kterým obě země – a následně celá Evropa – čelily. Politika obou států, které rozhodují a určují politiku celé EU, byla až dosud charakterizována jako „motor“ Evropy. V době před napadením Ukrajiny byl vztah obou evropských velmocí na samém vrcholu v poválečné historii.
Obsah:
Thomas Kaiser: Války pokračují… ale kritika sílí
GFP, ZIF: Právní zbraně NATO
Spojené státy oficiálně varovaly Čínu, že na čínské zboží budou uvalena další cla, pokud se bude prodávat za „dumpingové ceny“, tedy levně. Ministerstvo zahraničí zvláště napadlo dodávky levných elektrických aut, solárních panelů a baterií z Číny. Podle amerických úřadů musí Číňané uměle zvýšit ceny tohoto zboží, aby bylo dražší (!!!) než jejich americké protějšky. Administrativa Deep state spravující USA takto „chrání“ své výrobce a nijak se nezajímají o americké spotřebitele, kteří budou muset za toto klíčové zboží platit uměle navýšené ceny.
Německá vláda pod vedením kancléře Scholze je jednou skupinou, která se drží vyvrácených představ. Neexistuje žádný způsob, jak by mohla Ukrajina tuto válku vyhrát nebo že by ji Rusko mohlo prohrát a jakákoli další cena zaplacená za pokusy o zneplatnění je jen promarněná.
Od začátku války byla reakce EU a Německa na ni na špatné cestě.
Během uplynulých dvou víkendů se v Německu více než milion lidí postavilo na demonstracích proti rasismu a nelidským postojům pravicové strany AfD, což je největší mobilizace proti krajní pravici v nedávné německé historii. Demonstrace následovaly po odhalení plánů na nucené přesídlování migrantů, které někteří funkcionáři AfD podpořili. Členové vlády – koalice sociálních demokratů (SPD), Zelených a liberálů (FDP) – a konzervativní strany CDU/CSU využili příležitosti, aby se prezentovali jako obránci humanity. Jak věrohodné je však toto morální tvrzení ve skutečnosti?
Obsah:
– Čína na cestě k ekologické civilizaci
– Co očekávat od draka (1)
– Co očekávat od draka (2)
– Co očekávat od draka (3)
Obsah:
– Ivan David: „Lidé“ v ulicích, 61% Němců se domnívá, že demokracie je v ohrožení
– Vijay Prashad: Vstup nové německé levicové strany otřásá zemí
Mělo by se zapomenout na to, co se stalo v únoru 1945?
Německo se rozhodlo „zapomenout“ na barbarské bombardování Drážďan angloamerickými letadly v únoru 1945, které je srovnáváno s americkým leteckým útokem na Hirošimu. Město dokonce odstranilo pamětní desku připomínající tuto událost. Možná se znovu objeví, ale „upravená“, takříkajíc s ohledem na současnou realitu. Na tom není nic překvapivého – Západ je zvyklý lhát a přepisovat historii.
Semaforová vláda nevie vybŕdnuť z patálií, do ktorých dostala Nemecko. Na začiatku roka ju znovu kvária ťažkosti, ktoré si v zložitej domácej i medzinárodnej situácii sociálno-ekonomickej i bezpečnostnej situácii vytvorila aj svojou politikou, najmä „zelenými“ nápadmi. K jej kritickým miestam patrí aj prílišné podriaďovanie sa požiadavkám USA, ktoré škodí hospodárskemu vývoju v štáte.
Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka
Pokud se stát demokraticky rozhodne způsobem v rozporu se zájmy Evropské Komise, tak několik nevolených úředníků tomuto státu neposkytne prostředky, na které má nárok. To je princip „eurounijní demokracie“.
Jedna z najpopulárnejších nemeckých političiek, ľavicovo radikálna S. Wagenknechtová, ktorá bola do odchodu zo slabnúcej Ľavice jej takmer ikonickou postavou, už dlhšie prejavovala nespokojnosť so situáciou, v ktorej sa nachádza strana i spoločnosť. Dňa 23. októbra po pretrvávajúcich nezhodách so strany vystúpila a s niektorými jej bývalými členmi ohlásila vytvorenie nového politického subjektu.
Má netradičný, neutrálny až nepolitický názov Aliancia Sahry Wagenknechtovej – Za rozum a spravodlivosť (nemecky Bündnis Sahra Wagenknecht – Für Vernunft und Gerechtigkeit, ďalej len BSW).
Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.
Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.
Tak Sahra Wagenknecht nyní zakládá svou stranu. Konečně, podle mnoha lidí. Očekávání jsou velká. Příliš velká. Namísto pustit se do řešení problémů Německo opět čeká na spasitele.
Když Helmut Kohl 9. února 1990 odlétal do Moskvy k rozhovorům o znovusjednocení Německa, měl v kapse dopis od ministra zahraničí USA Jamese Bakera, podle kterého měl přislíbit, že NATO nepostoupí ani o píď na východ. Těsně před odletem obdržel dopis amerického Národního bezpečnostního výboru, že má požadovat zvláštní (NATO-) status pro území DDR. Ze dvou protichůdných instrukcí zvolil první a získal tak Gorbačovův souhlas.
Tento obrat uprostřed všeobecné euforie konce studené války a perspektivy světového míru ilustruje zlom v zahraniční politice USA: namísto rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO, jak mezi mnoha jinými požadoval i novopečený prezident Václav Havel, obdrželo NATO novou úlohu. O dva roky později ji podtajemník pro bezpečnostní politiku Paul Wolfowitz precizuje: Naším hlavním úkolem je zabránit vzniku nového rivala, představujícího hrozbu v rozsahu bývalého SSSR.
Nemecký „motor EÚ“ už dlhší ťahá slabšie: v štáte pretrvávajú vážne sociálno-ekonomické problémy. Slabá Scholzova vláda, ktorá sa nedokáže postaviť proti Washingtonu, si s nimi však nevie poradiť. Jej podpora (dôveryhodnosť) upadá na historicky najnižšiu úroveň od zjednotenia (pohltenia bývalej Nemeckej demokratickej republiky) v roku 1990.
Nespokojnosť obyvateľstva so sociálno-ekonomickou situáciou v Nemecku sprevádza rast nepokoja a napätia v politickej atmosfére. Je spojený najmä so zosilňovaním podpory AfD, ktorá v posledných mesiacoch dosahuje rekordné hodnoty. Krátky pohľad na nemeckú politickú scénu oprieme o prehľad vývoja volebných preferencií šiestich najväčších politických strán, ktoré si v posledných dvoch voľbách rozdelili všetky mandáty v Bundestagu. Len v roku 2021 sa do neho dostal jeden poslanec za Juhošlezvický voličský zväz.
V dnešním příspěvku nebudu popisovat historii a všeobecný význam Arménie, rodící se nový konflikt v Gruzii, Kyrgyzstánu, potažmo i Kazachstánu a jinde. Zmíním se krátce o několika výzvách, které jsou všeobecně spojeny s historií, územními nároky, geopolitikou a vojenskými a jinými aktivitami USA, UK, NATO a EU ve státech sousedících přímo nebo jinak spojených s Ruskou federací, včetně umírajícího státu Ukrajina a o genocidě.
Léta jsem členem literárního spolku, kde většinu kolegů tvoří autoři žánru sci-fi. Není to sci-fi nijak bujaře technická, ze svého laického pohledu bych řekl spíše společenskokritická, se silným nádechem sarkastického humoru. Když se několika mým kolegům podařilo napsat povídky s tematikou, která se nejdéle do roka naplnila reálně (například že vesmírná stanice musela být uzavřena, protože kosmonautovi spadla do záchoda spona nebo že samočinný vchod univerzity nepustil dovnitř studenty), změnili naši scifisti definici žánru na re-pre (real prediction, reálná předpověď)… Jenže: mně jako literátovi sci-fi ani re-pre nic moc neříká. Bližší je mi žánr alternativní historie. Ne, že bych ji psal a vydával, ale občas si ji trochu promýšlím.
Podle The Economist byly německé ekonomické a politické modely z velké části vnímány jako pevné a stabilní, na rozdíl od svodů takzvaného populismu Trump-Brexit. Dnes však, jak Economist naznačuje, se Německo může opět stát „nemocným mužem Evropy“.
Hlavním důvodem vpádu byl nejdrzejší požadavek Pražského jara 1968: požadavek vyhlášení neutrality (který se v červenci 1968 ještě znásobil po pražské státní návštěvě jugoslávského prezidenta Tita, který dokud žil, si neutralitu hájil a uhájil, což jak se ukázalo z vývoje po jeho smrti – bylo velmi prozřetelné…), nedodržování vojenských dohod a riziko snížení odběru zbraní, což je i pro rozpočet velmocí kšeft, který se nedá ohrožovat beztrestně. Zejména jedná-li se o zbraně nejdůležitější: zbraně jaderné.
Pokaždé, když se za posledních 18 měsíců zdálo, že se ukrajinská válka blíží k finále, které se rovná porážce a kapitulaci Kyjeva, byli jsme překvapeni další eskalací iniciovanou USA, která mění povahu konfliktu a slibuje novou a vleklou fázi bojování.
Dnes, kdy jsou zbytky Berlínské zdi pomalované obrázky Honeckera líbajícího se s Brežněvem na znamení, že zlá doba rozdělených měst je dávno pryč, vzpomínám na dnešní zdmi a celními budkami rozdělená hlavní města jako je řecko-turecká kyperská Nikósie – anebo izraelský Jeruzalém či bosenské Sarajevo, kde jsou dráty mezi lidmi stejné krve, které ovšem dělí odlišné náboženství. O jedné zbrusu nové devítimetrové zdi na americko-mexické hranici nemluvě. Nejnovějším Berlínem a posledním výkřikem dneška je pak ukrajinské město Bachmut na jehož jižním předměstí leží obec Kliščivka a mezi nimi jsou dvě řady zákopů, kde na sebe už dva měsíce navzájem míří vojáci v drtivé většině téhož jazyka i vyznání, z nichž mnozí by dnes možná byli rádi, kdyby mohli jít domů, zatímco by zde místo fronty vyrostla nějaká nová čtyřmetrová zeď. Protože, jak dnes zjišťujeme, proti válce horké je ta studená ještě pořád menší zlo…
Od začátku války na Ukrajině se západní politici, včetně jednotlivých švýcarských spolkových radních, odvolávají na „přelom století“, který vymysleli PR poradci Olafa Scholze a o němž hojně informovala média, a vtloukají ho lidem do hlavy. Ušetřeno nebylo ani švýcarské obyvatelstvo. Najednou jsme byli všichni Ukrajinci. V důsledku toho došlo k vývoji, který by člověk předtím jen stěží považoval za možný: k válečné hysterii jako na začátku první světové války a ke zbrojní výrobě nepředstavitelných rozměrů. Západ se shodl: my jsme dobří, Rusko je ztělesněním zla. Ale svět není tak jednoduchý, a už vůbec ne konflikt na Ukrajině.
Navzdory selhání obchodních a finančních sankcí, které Rusku neublížily – a navzdory neúspěchům NATO v Afghánistánu a Libyi, zavázaly se země NATO, že vyzkouší stejnou taktiku proti Číně. Světová ekonomika má být rozdělena mezi USA/NATO/Five Eyes na jedné straně a zbytek světa – globální většinu – na straně druhé. Eurokomisař Joseph Borrell to označuje za rozkol mezi americkou/evropskou zahradou (zlatá miliarda) a džunglí hrozící její pohlcením, jako by to bylo šíření invazního druhu v jejich dobře udržovaném trávníku.
Když jsme v roce 1996 jeli s dětmi na dovolenou na kole podél pobřeží Severního moře, přijeli jsme jednoho večera do Cuxhavenu. Poté, co jsme se ubytovali v mládežnické ubytovně, jsme zašli na recepci a zeptali se: „Kudy se jde na pláž?“ „Nóóó, podíváme se, jestli je tam voda?“, řekla milá paní a podívala se do kalendáře přílivů a odlivů. U Severního moře se při odlivu odhalují plochy naplavenin, kam až oko dohlédne.
Když jsme nedávno stáli před rozhodnutím, zda vyměnit náš plynový kondenzační kotel za tepelné čerpadlo, nebo si nechat nainstalovat nový plynový topný systém, musel jsem si vzpomenout na tehdejší trefné rčení a zeptal se sám sebe: „Podíváme se, jestli je tam nějaká zelená elektřina?“ Tak si to ověřme.
Od pátku 16. srpna 1968 sestavovalo zdravé jádro KSČ v rekreačním středisku ÚV KSČ na Orlíku plán, který byl nezbytnou podmínkou politické proveditelnosti invaze ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy. Spočíval ve vyvolání krize v předsednictvu ÚV KSČ do půlnoci 20. srpna, přijetí usnesení proti pravicovému křídlu a uchopení státní moci za pomoci bratrských ozbrojených sil.
První, kdo z nepřítomnosti Antonína Novotného na oslavách Říjnové revoluce v Moskvě 1964 správně odhadl budoucí vývoj, byla CIA. ČSSR se nalézá v procesu realistického vyhodnocení národních potřeb a přání, shrnují její analytici v memorandu z 16. prosince. Pražský režim prožívá periodu největší nestability od roku 1948. Hospodářské problémy již jaksi otevřely dveře pro západní myšlenky. Zaznamenala i kvas mezi intelektuály, připomínající roky 1955 a 1956 v Polsku a Maďarsku. Zdá se, že Československo věří, že Rusové proti prosazování vlastních národních zájmů nebudou chtít anebo moci zasáhnout.
Jako by toho nebylo dost v posledních letech: prvně pandemie strachu z koronaviru s následnými soudními bitvami v Evropě i za oceánem, dlouhodobými škodami na zdraví, profesionální etice, morálce a státní kase, pak prezident Putin se svojí SVO půl minuty před dvanáctou, dovolující mu vytáhnout na světlo dne důkazy o konci důvěry v mezinárodní úmluvy, tradiční diplomacii a naději na mírové uspořádání světa, a do třetice, inflace, vysoké denní teploty, požáry a důkaz, že ani kapitalismus neporučí dešti, ani větru ani hlouposti miliardářů, kteří nevědí co dělat s penězi a tak se snaží podívat se s pomocí nových technologií na trosky symbolického Titaniku na dně oceánu.
V dnešní době je těžké mnoha událostem porozumět.
Například chování Francie lze sotva pochopit. Na jedné straně francouzský prezident Emmanuel Macron změnil názor na podporu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO).
Na druhou stranu uvedl, že Francie by se ráda zúčastnila srpnového summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) v Jižní Africe.
Kdo vydá na cokoliv kdykoliv papír, třeba k OSN - vypadne z více než 20. patra hotelu. Naposledy velvyslanec JAR…
Zažil jsem dvě okupace. Nemám proto pochopení pro ruskou agresi proti Ukrajině. Změna zahraničněpolitické orientace České republiky vládou Andreje Babiše…
Jak prosím odpovíte na otázku v úvodu "Zdá se vám pravděpodobnější, že (A) demokratický proces důsledně brání lidem prosazovat základní…
"Věci jsou na hovno": Myslím, že na všechno mohu odpovědět. 1/ Mocní nechtějí aby vše bylo na hovno, ale chtějí,…
O mrtvých jen dobré. Zemanův a Dukův důraz na vlastenectví a slovanství přinesl například to, že se shodli na podpoře…