1. Johnathan Cook: Zprávy o zatčeních na základně RAF Fairford vyvracejí představy „svobodného tisku“
2. Craig Murray: Pošetilé falešné vlajky
3. Yousef Ramazani: Pohádka Flydubai FZ1073: Rozpory, chybějící důkazy, filmový scénář a příběh, který nesedí

Komentář Reporting of the RAF Fairford arrests blows the idea of a ‘free press’ out of the water publikoval Johnathan Cook na svém blogu 30. září 2026

Zprávy o zatčeních na základně RAF Fairford vyvracejí představy „svobodného tisku“

Je snadné zapomenout, že západní média – takzvaný „svobodný tisk“ – se ráda odlišuje od médií v autoritářských režimech tím, že na rozdíl od nich klade kritické otázky mocným, objektivně informuje o faktech a své analýzy formuluje nezaujatě.

Oni dělají propagandu, my zprávy – nebo to alespoň tvrdí západní média.

Horečnaté zpravodajství od zatčení pěti mužů v časných ranních hodinách v neděli poblíž letecké základny RAF Fairford ve Velké Británii toto tvrzení výrazně vyvrací.

Zde jsou dosud známá fakta.

Místní farmářka si při návratu z večírku všimla na silnici před svým pozemkem tří bílých dodávek s logem skutečné společnosti pro přepravu pohonných hmot. Policie dorazila včas a muže, kteří byli všichni britští státní příslušníci ve věku kolem dvaceti let, zatkla.

V úterý se ukázalo, že jeden ze zatčených mužů skutečně policii předtím zavolalČesky – zřejmě to byl důvod, proč byli policisté na místě tak rychle.

Přestože byli muži původně zatčeni pro obvinění z vlastnictví výbušnin, žádné „životaschopné“ výbušniny nebyly nalezeny. Přestože byli zatčeni pro obvinění z terorismu, což umožňuje 14denní vazbu, byli propuštěni na kauci podle běžného trestního práva za méně než dva dny.

UK police can hold terrorism suspects for 14 days without charge. Had police any grounds to believe the men arrested outside RAF Fairford had even the slightest terrorism connection, they would not have been released. They’d still be behind bars.

But watch the BBC’s Daniel… pic.twitter.com/wZCNYCbC5H

— Jonathan Cook (@Jonathan_K_Cook) September 28, 2026

Také se ukázalo Česky, že muži měli ve svých dodávkách několik prázdných „sudů“ a jeden obsahoval to, co policie znepokojivě popsala jako „akcelerátor“.

Vlastně to byl prostě odkaz na benzín. Látku, která se dává do vozidel, aby zrychlovala.

I’m sure the BBC’s Daniel Sandford is scornful of social media users for speculating that the men arrested close to a farm near RAF Fairford were there to steal fuel.

Sandford, meanwhile, is still busy helping the security services spin this as an Iran terrorism story – by… pic.twitter.com/iM2vUIio47

— Jonathan Cook (@Jonathan_K_Cook) September 29, 2026

Britský premiér Andy Burnham kvůli incidentu uspořádal neobvyklou celostátní mimořádnou schůzi Cobry.

Mezitím se do věci zapojila Trumpova administrativa, protože RAF Fairford je navzdory svému názvu ve skutečnosti americkou leteckou základnou, z níž americká letadla vedou nelegální agresivní válku proti Íránu s požehnáním Spojeného království.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio prohlásilČesky, že incident „zjevně zahrnuje ruce zahraničního aktéra“. Na otázku, zda byl tímto aktérem Írán, Trump odpovědělČesky: „Možná.“ Dodal: „Znám odpověď… Můžu být velmi konkrétní, ale raději to neřeknu.“

Podle zprávy v New York Times „americké a britské zpravodajské služby spolupracovaly s Izraelem a západními zeměmi na odhalení hrozeb proti americkým základnám, včetně těch v Německu.“ [zvýraznění autora]

Navzdory těmto strohým faktům britská média jednotně dospěla k jedinému závěru: že se téměř jistě jednalo o součást íránského teroristického spiknutí zaměřeného na americkou leteckou základnu a její letadla. Jediný prostor pro debatu je, zda se pět mužů na tomto spiknutí podílelo vědomě, či nevědomě.

Jak uvedlČesky Guardian ve svém středečním vydání a označil to za „komplexní vyšetřování“: „Íránské spojení s bizarními událostmi na venkově v Gloucestershire o víkendu je považováno za stále pravděpodobnější.“

Pro kontext si všimněme následujícího: britští a američtí představitelé mají velký zájem na tom, aby se tento incident snažili vymalovat jako íránské „teroristické spiknutí“, ať už skutečné důkazy naznačují cokoli.

Proč? Protože USA vedou nelegální válku proti Íránu a Spojené království jim to umožňuje z britské půdy. Podle válečných pravidel má Írán plné právo na základnu RAF Fairford zaútočit.

Pokud by britská státní média a média vlastněná miliardáři skutečně sloužila jako skutečně „svobodný tisk“, nabízela by kontext, že letecká základna RAF Fairford je legitimním vojenským cílem a že jakýkoli útok na ni ze strany Íránu by nepředstavoval terorismus.

Samozřejmě to nikdo neudělal.

Místo toho loajálně následují britské a americké bezpečnostní služby, které bez jakýchkoli hmatatelných důkazů popisují „teroristické spiknutí“, vykreslující Británii a USA jako oběti zlověstného a neoprávněného aktu íránské agrese.

Ale pomineme-li kontext, objektivní a skeptická média – „svobodný tisk“ – by se zdržela úsudku o tom, co se stalo. Kladla by obtížné otázky. Nabízela by věrohodné protiargumenty.

Opět se nic z toho neděje. V britských médiích panuje nápor lemmingů k nekritickému přijímání právě těch závěrů, které nejlépe slouží zájmům britských a amerických států.

Neustálé zdůrazňování teroristické spojitosti zatčených mužů – pro kterou neexistují žádné zjevné důkazy – je přesně ten druh zpravodajství, jaké byste očekávali od státních médií v autoritářském režimu. Jde o vyvolávání veřejné nálady strachu, nikoli o transparentní zjišťování faktů.

Je pozoruhodné, že na rozdíl od britských médií připouští zpráva New York Times i jinou možnost, i když ji okamžitě ignoruje a poté se připojuje k britským médiím a považuje existující důkazy za důkazy íránského teroristického spiknutí.

List The Times začíná otázkou: „Možné nejasnosti – byli tito muži íránští agenti, drobní zloději benzínu, nebo obojí? – dále přispívají ke zmatku kolem zatčení, který úřady dosud plně nevysvětlily.“

„Drobní zloději benzínu“! Muži v dodávkách s prázdnými sudy poblíž farmy uprostřed noci. Je možné, že by to mohli být prostě zločinci?!

Tato domněnka se ve skutečnosti šíří po sociálních sítích od prvních zpráv o zatčených mužích. S tím, jak se objevovaly nové podrobnosti, podezření jen sílila.

A přesto britský „svobodný tisk“ tuto protiteorii jednotně ignoroval ve prospěch narativu amerických a britských bezpečnostních služeb.

Britští novináři, kteří by o tomto incidentu informovali, by bezpochyby myšlenku, že se jednalo pouze o zločineckou skupinu přistiženou při činu, označili za neužitečnou „spekulaci“.

Ale jak může být jejich neuvěřitelnější, a možná i méně věrohodná, teorie, že se jednalo o íránský teroristický spiknutí, nespekulací – pokud je v jejich případě spekulací, která je pro britské a americké bezpečnostní establishmenty extrémně užitečná?

Vzhledem ke známým faktům bychom mohli předpokládat i další teorie. Izrael, který původně prosazoval nelegální a katastrofální válku proti Íránu, hledá způsob, jak přesvědčit Trumpovu administrativu k návratu k totálnímu bombardování.

Útok na základnu RAF Fairford – nebo alespoň náznak takového útoku – by byl ideálním způsobem, jak tlak na obnovení úderů na Írán zesílit. Koneckonců, není to tak, že by neexistovaly žádné příkladyČesky Izraele provádějícího útoky pod falešnou vlajkouČesky.

Pokud „zahraniční aktér“ Írán dokáže naverbovat gang drobných zločinců, aby nevědomky vyvolali velký bezpečnostní incident před leteckou základnou RAF Fairford, proč by nemohl „zahraniční aktér“ Izrael udělat totéž?

Nevím, co se stalo mimo leteckou základnu. Netvrdím to. Zachovávám si otevřenou a kritickou mysl, dokud se neobjeví fakta. Kéž by totéž dělal náš „svobodný tisk“.

Někteří čtenáři by mohli shledat tvrzení, že média v našich „demokratických“ společnostech nejsou vůči státu konfrontační, nebo alespoň se od něj distancující, těžko uvěřitelným. Taková myšlenka pro ně může být nová.

To by nemělo být překvapivé. Koneckonců, jak si každý z nás vytvořil svůj základní pohled na svět – kdo jsou ti dobří a kdo ti zlí – když ne celoživotním čtením a sledováním médií vlastněných korporacemi vedenými miliardáři a státem?

Od doby, kdy jsem před čtvrt stoletím sám z establishmentových médií odešel (pracoval jsem pro Guardian), věnoval jsem velkou část svého času identifikaci některých z nejkřiklavějších příkladů zkreslené žurnalistiky – reportáží, které důsledně prezentují události způsobem, který neslouží zájmům jejich publika, ale zájmům mocných: samotných korporací, západních bezpečnostních establishmentů a Izraele, pilíře západního válečného průmyslu.

V takových případech se establishmentová média snadno vzdají i předstírání neutrálního, spravedlivého nebo nezaujatého zpravodajství. Slouží jen jako továrna na propagandu. (Mé podrobné vysvětlení fungování propagandistického modelu si můžete přečíst zde.)

To bylo až příliš viditelné v informování o masovém masakru v Gaze, který páchal Izrael, genocidě, kterou tak nelze nazývat.

Bylo to patrné v informování o „nevyprovokované“ ruské invazi na Ukrajinu, kterou ve skutečnosti NATO provokovalo po celá desetiletí, jelikož se rozšiřovalo po Evropě s jasným záměrem: buď vojensky zahnat Moskvu do kouta, nebo ji dohnat k odvetnému útoku na Ukrajinu, který by Západu poskytl příležitost nechat Rusko vykrvácet na zástupném bojišti.

Bylo to viditelné v nepřetržité mediální kampani antisemitismu namířeného proti Jeremymu Corbynovi, proti té nejvzácnější a nejnebezpečnější věci: vůdci velké politické strany, který prosazoval socialistickou politiku ve prospěch veřejnosti, nikoli miliardářů, a který byl vehementním kritikem Izraele dlouho předtím, než svou genocidu předvedl.

Bylo to patrné i v mediální kritice proti Julianu Assangeovi, jehož platforma WikiLeaks pro informování o zločinech odhalila britské a americké válečné zločiny a zároveň hrozila zničením mediální politiky odshora dolů. Poté, když se mu vysmála za to, že požádal o azyl na ekvádorském velvyslanectví ze strachu, že by se ho Washington pokusil nechat vydat, média poté jeho zatčení britskou policií a léta věznění v londýnské věznici s vysokou ostrahou, zatímco USA usilovaly o jeho vydání kvůli odhalení jejich zločinů, považovala za zcela nepozoruhodné, za něco, co by sotva stálo za zmínku.

Mohl bych pokračovat donekonečna. Existuje stálý vzorec, kdy se establishmentová média zabývají nejdůležitějšími otázkami, právě těmi, která se týkají  národní bezpečností našich států. Pak odvrhnou i zdání kritického odstupu od státu.

Letiště RAF Fairford je jen nejnovějším příkladem, jak v tak důležitých okamžicích média slouží pouze jako reproduktor bezpečnostního státu.

Jonathan CookČesky (*1965) je oceňovaný izraelsko-britský novinář. 20 let sídlil v izraelském Nazaretu. Do Spojeného království se vrátil v roce 2021. Je autorem tří knih o izraelsko-palestinském konfliktu: Blood and Religion: The Unmasking of the Jewish StateČesky (Krev a náboženství: Odhalení židovského státu, 2006), Israel and the Clash of Civilisations: Iraq, Iran and the Plan to Remake the Middle EastČesky (Izrael a střet civilizací: Irák, Írán a plán přetvořit Blízký východ, 2008) a Disappearing Palestine: Israel’s Experiments in Human DespairČesky (Mizící Palestina: Izraelské experimenty s lidským zoufalstvím, 2008). Má svou webovou stránkuČesky, svůj SubstackČesky a účet na X (Twitteru). Jeho příspěvky publikuje řada médií, např. The GuardianČesky, The Unz ReviewČesky, Global Research, The Counterpunch a jiné. Další údaje na jeho webové stránceČesky a také na WikipediiČesky.

Zpět na obsah

Komentář Fatuous False Flags publikoval Craig Murray na svém blogu 2. října 2026

Pošetilé falešné vlajky

Je docela možné, že tito muži skutečně byli zloději paliva a kradli ho z farem. Zdá se, že byli ke krádeži paliva vybaveni a měli u sebeČesky jen benzín. Za zmínku stojí, že existuje skutečná historie amerického vojenského personálu, a vlastně i britského personálu, který prodával vojenské palivo ze základen. Ukradená červená nafta určená pro HMS Bulwark pohání pouťové atrakceČesky po celé Anglii, což považuji za docela hezké. Pokud by ale Fairfordská pětka zloději paliva byli, pravděpodobnějším cílem jsou farmy.

Měli bychom se zde pozastavit a uznat, že USAF Fairford je falešně označován jako RAF Fairford[1], což je samo o sobě propagandistická lež, stejně jako „RAF Lakenheath“ nebo „RAF Mildenhall“. Spojené království je plné amerických vojenských základen, na které se vztahují americké zákony. (V mém rodném listu je uvedeno povolání mého otce „úředník USAF“. V té době byl zaměstnán v Mildenhallu).

Klasickým příkladem státní propagandy je, že benzín objevený v dodávkách u Fairford byl protiteroristickou policií označen za potenciální materiálČesky pro bombu.

Ano, benzín je to. Má však i mnohem zřejmější využití. Stejná technika byla použita na vrcholu propagandy války proti terorismu při Velkém velikonočním bombovém spiknutí, které se nikdy neuskutečnilo. Policie v manchesterské oblasti zatkla mnoho mladých muslimů, což se dostalo na titulní stránky novin. Všichni byli později propuštěni bez obvinění.

Ale v době zatčení policie oznámila, že v kuchyni našla potenciální přísadu k výrobě bomby.

No, ano, měli. Byl to sáček cukru. Cukr je skutečně potenciální přísada do bomby. Přesto většina z nás ho v kuchyni má. Alespoň policii netrvalo deset dní, než sáček cukru v kuchyni našla, na rozdíl od toho, kdy prohledávali byt Charlieho Rowleyho kvůli lahvičce s novičokem a trvalo jim deset dní, než „našli“ lahvičku parfému ležící na kuchyňské lince.

Celkově vzato si myslím, že u Fairfordu je pravděpodobnější, že se pod falešnou vlajkou něco pokazilo, než jen zloději paliva. Víme, že muži neměli bomby ani zbraněČesky, což vládě údržbu teroristického narativu poměrně ztěžuje. Pokud by se ale jednalo o chudáky nasazené pod falešnou vlajkou, na základně by už byla spousta věcí, které by mohly být použity k vytvoření „teroristického incidentu“.

Dva klíčové body mě vedou k domněnce, že se jednalo o falešnou vlajku. Zaprvé, farmářka, která volala na tísňovou linku 999, neochvějně tvrdila, že bylo více mužůČesky než pět zatčených a propuštěných na kauci. Ostatní byli zřejmě špionážní policisté – agenti provokatéři – kteří byli z místa činu tiše odvedeni. To také odpovídá zveřejněné informaci, že to byl jeden z mužů, kdo před „útokem“ telefonickyČesky varoval.

Připadá mi, že byla naplánována spektakulární akce pod falešnou vlajkou, se zapojením USA, jak tvrdil Trump, a možná i s vědomím Izraele, jak tvrdil Netanjahu. Tato operace bezpečnostních složek byla vnímána jako operace nad rámec platové úrovně místních policistů (kteří by mohli být až nepříjemně upřímní), kteří v záběrech nebyli. Pro vládu se všechno hrozně zvrtloČesky, když místní farmářka zavolala místní policii a když se u ní také ohlásil jeden z účastníků. Mohl to být jeden z naverbovaných „teroristů“, kteří se zalekli, nebo jeden z agentů zpanikařil, že ztratili kontakt se svým velením.

Využívání rekrutovaných cizinců k provádění akcí pod falešnou vlajkou je nyní chápáno lépe. Píšu o tom už od doby před bombovým útokem v Newburghu, který byl obzvláště do očí bijícím příklademČesky. Ve Spojených státech je o plánovaných útocích s podněcováním agenty provokatéry větší povědomí a reakce na ně než ve Spojeném království.

Pro všechny skeptické, zde je shrnutí Newburghu:

V květnu 2009 FBI zatkla čtyři chudé muže z Newburghu ve státě New York a oznámila, že zmařila plán bombardování dvou synagog v Bronxu a sestřelení vojenských letadel na základně Stewart Air National Guard. Plán, cíle, inertní bomby a vyřazená raketa Stinger byly dodány FBI. Náborářem byl Shahed Hussain, pákistánský podvodník, který se stal informátorem, aby se vyhnul deportaci po podvodu s řidičským průkazem. Placen téměř 100 000 dolarů strávil více než rok lovením v mešitě v Newburghu, vydával se za bohatého agenta organizace Jaish-e-Mohammed, než se sblížil s Jamesem Cromitiem, prodavačem ve Walmartu a drobným dealerem drog.

Hussain mu nabídl nebeskou odměnu a až 250 000 dolarů. Cromitie přivedl další tři: Ontu Williamse, Davida Williamse a Laguerre Payena. Hussain je odvezl přes státní hranici, aby si prohlédli falešné zbraně, což obvinění federalizovalo a hrozilo jim minimálně 25 let vězení. V roce 2010 byli odsouzeni.

Soudkyně, která vynášela rozsudek, Colleen McMahon, uvedla, že nade vší pochybnost věří, že by k žádnému zločinu nedošlo, nebýt toho, že ho vláda podnítila, naplánovala a uskutečnila. V roce 2023 nařídila propuštění tří z nich, označila to za spiknutí zorganizované FBI a napsala, že skutečným hlavním spiklencem byly Spojené státy. V roce 2024 propustila Cromitieho na stejném základě a popsala ho jako drobného podvodníka bez násilné historie a Hussaina jako padoucha, který ho nalákal sliby nebeské i pozemské odměny.

Žhářství sanitek v Golders Green bylo klasikou tohoto žánru útoků pod falešnou vlajkou. Čtyři mladí muslimové byli naverbováni, v tomto případě online, nikoli osobně, někým, koho nikdy neviděli a kdo byl téměř jistě agentem Mossadu. Byly jim nabídnuty peníze za útok na sanitky, což také provedli. Útok byl poté přisouzen Íránu prostřednictvím tvrzení na telegramovém kanálu jménem „íránské organizace“ Harakat Ashab al-Yamin al-Islamia (HAYI), což je výmysl Mossadu.

HAYI se poprvé stala světu známou díky souběžným tiskovým zprávám pěti izraelských vládních agentur v Izraeli, USA a Velké Británii (včetně BICOM[2]) 16. března a článku izraelské fronty „Nadace pro obranu demokracie“. Nick Stewart z FDD[3] cestuje s Kushnerem a Witkoffem jako součást amerického vyjednávacího týmu pro Blízký východ.

Existuje mnoho důvodůČesky k pochybnostem o skutečné existenci HAYI. Žádný z jejich materiálů není v perštině. Všechny jejich „útoky“ byly drobnými žhářskými útoky na bezvýznamné cíle, které nikomu neublížily. Gramatika, kaligrafie a obrazová podoba jejich materiálů jsou chybné.

Spojené království nyní vyvrátilo některé z tvrzení Mossadu o HAYI. Když 29. dubna Essa Suleiman pobodal tři muže, celá média zablokovalaČesky první muslimskou oběť a tvrdila, že se jednalo o antisemitský teroristický útok na oba muže v Golders Green. „Íránský“ telegramový kanál HAYI, který Mossad provozuje, okamžitě vydal prohlášení, v němž se k útoku přihlásil. Včera však policie a státní zastupitelství musely od tvrzení, že se vůbec jednalo o teroristický útok, upustitČesky. Pobodání muslima je označeno za pokus o vraždu, ačkoli to média stále ignorují. „HAYI“ se tak přihlásil k odpovědnosti za neexistující teroristický incident.

Falešná vlajka může, ale nemusí být nutně situací, kdy stát umístí bombu a poté obviní někoho jiného. Může to být složitější – stát naverbuje lidi k umisťování bomb. Tito lidé si mohou myslet, že jsou skutečně součástí ideologické kampaně, nebo to dělají jen pro peníze.

Neprůhledný žhářský plán se Starmerovým prostitutem, při němž ukrajinští mužští modelové zapálili majetek Keira Starmera, zůstává nejasný, a to především proto, že soudce v procesu zakázal jakoukoli diskusi o tom, co se za útoky skrývalo. Média však s podporou vlády neustále šíří příběh o tom, že žháře naverboval onlineČesky muž známý jako „El Money“. Zajímavým zvratem je, že média o něm neustále hovoří jako o rusky mluvícím. Důkazy u soudu však ukazují, že mluvil rusky i ukrajinsky.

Téměř všichni dospělí Ukrajinci umí rusky. Počet Rusů, kteří mluví ukrajinsky, je velmi malý. Přesto je El Money nyní běžně vykreslován jako Rus.

Což nás přivádí k celé otázce ruských „hybridních útoků“, kde jsme žádáni, abychom věřili narativu bezpečnostních složek států, jejichž vůdci otevřeně propagují válku s Ruskem, o bezvýznamných a záhadných útocích. Dobrým příkladem je poněkud ubohýČesky dron z Lipska. Máme novější tvrzení o ruském žhářství z EstonskaČesky, státu, který zavedl masivní diskriminaci proti 29 % své rusky mluvící populace.

Estonsko nejenže zavřelo ruské školy, knihovny, divadla, kostely, kina a univerzitní kurzy, ale dokonce odmítá vydávat pasy lidem narozeným a vychovaným v Estonsku, jejichž rodiče se narodili a byli vychováni v Estonsku, pokud neumí estonsky. To je v naprostém rozporu s řadou nástrojů OSN, Rady Evropy a OBSE na ochranu jazykových práv menšin.

Jedna věc je trvat na jazykové kvalifikaci pro získání občanství u nových imigrantů. Mnoho zemí to dělá. Úplně jiná věc je odepřít občanství původní jazykové menšině. Estonsko bylo součástí Ruska v letech 1721 až 1919 a Sovětského svazu v letech 1941 až 1991. Žijí zde rusky mluvící lidé.

Takže ohledně ruských „hybridních útoků“ odmítám věřit estonské vládě.

Což nás přivádí k úžasnému únosu letadla „FlyDubai“ a hrdinskému instalatéroviČesky, který věděl, jak zachránit letadlo ze smrtelného střemhlavého letu, protože sledoval pořad Air Crash Investigation.

S tímto vyprávěním jsou skutečné problémy. Jedním z nich je, že letadlo údajně klesloČesky přibližně o 4 500 metrů za zhruba 30 sekund. To údajně potvrzují i ​​nezávislí sledovači letů.

Síla byla tak obrovská, že se kormidlo letadla ulomilo.

Představte si střemhlavý let z výšky 150 metrů – to je více než 40patrová budova – za sekundu. Představte si to. 150 metrů za sekundu. Představte si, že padáte tak rychle. Síly v kabině by byly obrovské. Každý, kdo by nebyl připoután, by byl vymrštěn ze sedadla a pravděpodobně by narazil do stropu. Mnoho lidí by se zranilo. Jakýkoli nepřipevněný předmět, včetně velkých předmětů, jako jsou vozíky s jídlem, by byl s velkou silou vymrštěn sem a tam. Skříňky na zavazadla by se odemkly, jakmile by váha zavazadel uvnitř byla vymrštěna nahoru. Pamatujte, že při tomto střemhlavém letu se utrhlo kormidlo. Pro nikoho, kdo by nebyl připoután v sedadle, by bylo nemožné udržet rovnováhu nebo se udržet na sedadle.

Chilling footage of the Flydubai FZ1073 commercial plane making a rapid descent during the on-board struggle between the hijacking pilot and co-pilot/passengers. pic.twitter.com/PsSSPwhThr

— Status-6 (@Archer83Able) September 30, 2026

Máme spoustu videí z paluby letadla, ale nic takového tam není. Žádné video neukazuje takovou extrémní situaci a kabina na konci letu je pozoruhodně neporušená.

Before #FZ1073 changed its squawk to 7700, we observed extreme fluctuations in the transmitted altitude data, with calculated vertical speeds ranging from approximately -30,000 to +10,000 ft/min.

For context, vertical speeds during normal operations rarely exceed ±4,000 ft/min.… pic.twitter.com/Zgyn0iQ33a

— Flightradar24 (@flightradar24) September 30, 2026

Problém je také s údaji o sledování letu. Jak zdůraznil tento komerční pilot v CNN, letadlo nemůže ve vzduchu snadno zpomalit. Nevěří, jak rychle se podle údajů o sledování letu letadlo vrátí k normální rychlosti. Je také hluboce skeptický ohledně schopnosti ovládat letadlo poté, když se kormidlo kvůli úniku hydraulické kapaliny odlomilo, a ohledně šancí, že se drak letadla udrží pohromadě. Nyní to porovnejte s absencí hluku v kabině.

Viděl jsem argument, že pokud byste do klesání vstoupili velmi jemně a opatrně bez náhlé změny sklonu a stejně hladce byste z něho vystoupili, vyhnuli byste se extrémnímu přetížení a kabina by mohla být relativně nerušená. I kdyby tomu tak bylo, je těžké si představit tak hladký přechod do klesání za okolností, o kterých se podle našich informací odehrávalo v kokpitu, kdy kopilot letadlo úmyslně uvedl do střemhlavého letu, zatímco s pilotem bojoval.

Plynulého přechodu z pádu v oficiálním příběhu dosáhl instalatér, který věděl, co má dělat, díky sledování filmu Vyšetřování leteckých nehod. Myslím, že k tomu nemusím nic komentovat.

Pravdu o FlyDubai se nikdy nedozvíme. Letadlo bylo odkloněno do Saúdské Arábie. Druhý pilot, který je vykreslován jako islámský extremista, tam bude izolován a Saúdové ho budou mučit. Netanjahu již prohlásil, že se Izrael k výslechu připojí. Nevěřte žádnému doznání ani důkazům druhého pilota.

Letadlo byl Boeing, takže se do počátečního vyšetřování zapojí USA spolu se SAE, Saúdskou Arábií a Izraelem. Silnější koalice sionistického zla neexistuje. Z té sprchy budeme mít jistě k dispozici falešné důkazy z letových záznamníků a záznamníků hlasu z kokpitu.

Mám pocit, že v ochotě lidí věřit oficiálním narativům se něco zlomilo. Skripalův narativ byl ještě šílenější než kterýkoli z nich, ale většina lidí vláděbyla  stále důvěřovala. Naštěstí tato víra vážně otřesena.

Zpět na obsah

Analýzu Yousefa Ramazaniho Flydubai FZ1073 saga: Contradictions, missing evidence, cinematic claims and a story that doesn’t add up publikovala televize Press TV 4. října 2026

Pohádka Flydubai FZ1073: Rozpory, chybějící důkazy, filmový scénář a příběh, který nesedí

To, co bylo původně označeno za „násilnou konfrontaci“ mezi dvěma piloty na palubě Boeingu 737 MAX 8 přepravujícího 174 cestujících z Dubaje do Tel Avivu, brzy ustoupilo záplavě tvrzení vycházejících ze strany vedení izraelského režimu a posilovaných americkými médii.

Téměř okamžitě byl incident sionistickou propagandistickou mašinérií přeformulován jako příběh sabotáže a teroru, dlouho předtím, než se objevily jakékoli věrohodné důkazy, které by tato tvrzení podpořily.

Izraelský narativ je protkán nepodloženými tvrzeními o motivu, ideologii a zahraničním zapojení, přičemž každé z nich je pečlivě zasazeno do předem stanoveného politického scénáře.

Zdá se, že fakta příběh ani tak neovlivnila, jako spíše byla přivolána k jeho podpoře.

Spěch s určením motivu, nápadná absence podpůrných důkazů a politicky příhodné načasování, jen několik dní před volbami v Tel Avivu, vyvolávají znepokojivý moment: že narativ byl napsán dříve, než byla známa fakta, protože fakta nikdy neměla být důležitá.

Oficiální izraelsko-americká verze, že se ománský kopilot pokusil zřítit se s Boeingem 737 MAX 8 směřujícím do Tel Avivu, vyvolává vážné otázky, které si zaslouží bližší zkoumání.

To, co bylo prezentováno jako zmařený „teroristický“ útok, se rychle stalo součástí širšího politického narativu, přičemž tvrzení o sabotáži, vnějším zapojení a širších bezpečnostních důsledcích se objevila ještě předtím, než byl základní příběh plně prokázán.

Příběh má všechny prvky hotového geopolitického narativu: potenciálního pachatele, odvrácenou katastrofu, jasného nepřítele a implicitní vnější spojení. Přesto několik klíčových otázek zůstává nevyřešených.

Obstojí uváděné technické detaily při zkoumání? Podporuje chronologie událostí oficiální verzi? A proč klíčové osoby a zásadní důkazy zůstaly neidentifikovány, nepřístupné nebo je obtížné je nezávisle ověřit?

To nejsou okrajové otázky. Týkají se jádra uměle vytvořeného narativu.

Zkoumáme hlavní tvrzení týkající se FZ1073, oddělujeme to, co je zdokumentováno, od toho, co bylo pouze tvrzeno, a identifikujeme mezery, které mezi dostupnými důkazy a prosazovanými závěry přetrvávají.

1. Strategický kontext: Zápletka dokončená v Dubaji

Časová osa však začíná ještě před vzletem.

Dne 27. září 2026 Netanjahu neplánovaně a krátce navštívil Dubaj, kde se setkal s prezidentem Spojených arabských emirátů šejkem Mohamedem bin Zayedem Al Nahyanem. Doprovázeli ho vysocí vojenští a zpravodajští představitelé.

O tři dny později došlo k incidentu FZ1073.

Podle regionálního zdroje obeznámeného s touto záležitostí byla operace projednána a dokončena během Netanjahuovy návštěvy, přičemž se představitelé několika arabských zemí zapojili do multilaterálních diskusí o operaci, která by následně mohla být připsána Íránu.

Spíše než o izolovaný akt sabotáže by to poukazovalo na koordinované úsilí o vytvoření íránského spojení a politických podmínek pro další konfrontaci s Teheránem.

Podle téhož zdroje, který hovořil s Press TV, byl cíl dvojí: vtáhnout amerického prezidenta Donalda Trumpa do další přímé vojenské konfrontace proti Íránu a vytvořit záminku pro obnovení agresivní kampaně.

Existoval také vnitropolitický rozměr. Netanjahu čelí před volbami 27. října ostře vyrovnanému politickému prostředí, přičemž průzkumy ukazují, že ani jeden blok nedokáže zajistit jasnou parlamentní většinu, což jeho šance na znovuzvolení snižuje.

V tomto kontextu by zjevná bezpečnostní krize připisovaná Íránu mohla mít zjevné politické důsledky.

Dotyčný Boeing 737-8 MAX (A6-FKF)

2. Ománský kopilot: porušení protokolu a příhodná anonymita

Jedno z nejrozsáhlejších tvrzení v oficiální verzi je zároveň jedním z nejméně nezávisle doložených: že jako druhý pilot letadla směřujícího do Tel Avivu sloužil ománský státní příslušník.

To okamžitě vyvolává základní otázku: jaké byly právní, regulační a provozní ujednání, která umožňovala ománskému státnímu příslušníkovi sloužit na letadle letícím do izraelského vzdušného prostoru a přistávajícím na letišti Ben Gurion, vzhledem k absenci diplomatických vztahů mezi Ománem a Izraelem?

Pokud je uváděná národnost druhého pilota správná, okolnosti jeho schválení izraelským zpravodajským aparátem a nasazení si zaslouží vysvětlení. Tyto detaily se však dočkaly pozoruhodně malé veřejné kontroly.

Ještě nápadnější je asymetrie v tom, jak byly oba pilotní díly prezentovány.

Indický kapitán Smit Machchhar byl veřejně identifikován a výrazně chválen Netanjahuem, Trumpem a indickým premiérem Narendrou Módím. Naproti tomu údajný ománský kopilot, vylíčený jako potenciální pachatel pokusu o útok s hromadnými oběťmi, zůstal bez nezávisle ověřitelné identity i podrobných životopisných informací.

Tato nerovnost je důležitá. Jeden pilot má jméno, veřejnou identitu a prominentní skupinu politických osobností, které jeho údajné hrdinství potvrzují. Druhý existuje pouze v izraelsko-amerických příbězích, bez jasné identity nebo zázemí, které by si veřejnost mohla nezávisle ověřit.

Než bude takové závažné obvinění přijato jako fakt, je třeba zodpovědět zřejmé otázky: Kdo byl kopilot? Jaká byla jeho pracovní a licenční historie? Na základě jakých podmínek byl k letu přidělen? Kdo ho k jeho řízení povolil? A jaké nezávislé důkazy prokazují jak jeho totožnost, tak jeho údajné činy?

Dokud nebudou tyto otázky zodpovězeny ověřitelnými důkazy, nejdůležitějším prvkem oficiálního narativu zůstává spíše tvrzení než nezávisle prokázaný fakt.

3. Fyzická nemožnost oficiálního narativu

Technická tvrzení týkající se incidentu si zaslouží obzvláště pečlivé zkoumání.

Podle izraelsko-americké verze se letadlo propadlo o zhruba 4 200–5 120 metrů za méně než minutu, přičemž jedna analýza uvádí, že nejstrmější část sestupu byla přibližně 4 210 metrů za pouhých 29 sekund. Letadlo se poté údajně vzpamatovalo, stoupalo, znovu kleslo a nakonec pokračovalo v letu dostatečně dlouho, aby se odklonilo a bezpečně přistálo v Saúdské Arábii.

Tato sekvence vyvolává zjevné otázky ohledně toho, co se uvnitř letadla fyzicky odehrálo.

Některé zprávy uváděly, že letadlo během klesání dosáhlo přibližně Mach 0,96 – což je výrazně více než publikovaná maximální provozní rychlost 737 MAX, která je Mach 0,82 – a že manévr vystavil letadlo extrémnímu aerodynamickému zatížení.

Jiné zprávy zdůrazňují poškození kormidla letadla. Tato tvrzení vyžadují posouzení s ohledem na certifikovaný provozní rozsah letadla, konstrukční limity, zapisovače letových údajů a výsledky formálního vyšetřování.

Nejpodivnějším prvkem zprávy je údajný zásah cestujících.

Působící síly, odhadované na tři G, ačkoli je letadlo dimenzováno pouze na 2,5 kladného G, by vystavily drak letadla namáhání, které by mělo způsobit strukturální selhání.

Stísněný kokpit Boeingu 737-8 MAX

Podle leteckých expertů se od ocasu letadla odtrhlo kormidlo, letadlo přesto pokračovalo v letu více než hodinu, než přistálo.

Bývalý vyšetřovatel havárie Jeff Guzzetti uvedl, že je pozoruhodné, že se letadlo dokázalo z onoho střemhlavého letu dostat, a že je zachránila jen dostatečná výška, aby se mohlo vzpamatovat. Bývalý pilot společnosti United Airlines Steve Arroyo vyjádřil úžas nad tím, že se letadlo nerozpadlo, a v podstatě zpochybnil narativ, který o „zázračném úniku“ koluje.

Tvrzení, že cestující bez formálního pilotního výcviku, údajně instalatér, který sledoval dokumenty o leteckých katastrofách, vytáhl Boeing 737 MAX z téměř nadzvukového letu, je aerodynamicky absurdní.

Tvrzení, že tentýž cestující škrtil ozbrojeného útočníka, když letadlo volně padalo, je v rozporu s fyzikou i logikou.

4. Pohodlí cestujících

Přítomnost specifických kategorií cestujících na palubě letadla FZ1073 důvěryhodnost zpochybňuje. Mezi cestujícími, kteří údajně zkrotili druhého pilota, byli shodou okolností dva bývalí izraelští vojáci.

Shodou okolností se objevili dva pomocní piloti, různě popisovaní jako z Velké Británie, Nového Zélandu nebo Jihoafrické republiky, bez jednoznačné identifikace, kteří s letadlem bezpečně přistáli.

Oficiální verze vyžaduje, aby neškolení cestující řídili těžce poškozené letadlo extrémními rychlostmi, ale zároveň tvrdí, že tito cestující byli schopni fyzicky přemoci ozbrojeného útočníka v stísněném kokpitu plném přepínačů a ovládacích prvků.

Podle odborníků se v kokpitu nemůže odehrát žádný takovýto boj, aniž by se letadlo zřítilo.

Cestující, který tvrdí, že vstoupil jako první a škrtil zuřivého útočníka ozbrojeného ostrým nožem, představuje příběh, který patří do kina, ne k vyšetřování leteckých nehod.

5. Dveře kokpitu: fiktivní sekvence

Oficiální zpráva uvádí, že zraněný kapitán, když na něj útočil druhý pilot, natáhl ruku od dveří, kde se zhroutil, našel středový elektronický podstavec, stiskl odemykací spínač dovnitř a otáčel jím do odemčené polohy, dokud se dveře zvenčí neotevřely.

Tato sekvence, ačkoli teoreticky popisuje standardní postup Boeingu 737, vyžaduje, aby těžce zraněný pilot, údajně pokrytý řeznými ranami s prakticky rozříznutou hlavou a rukama, téměř odděleným vedví, provedl přesný, několikastupňový elektronický postup, zatímco je aktivně napaden.

Fyzickou nepravděpodobnost umocňuje mechanismus automatického opětovného zamykání dveří kokpitu po 11. září, které jsou navrženy tak, aby se standardně zamkly.

Pokud by se kapitán zranil, dveře by se automaticky zavřely a vyžadovaly by nouzový kód s bzučákem se zpožděním, který by útočník uvnitř mohl snadno odmítnout.

Dveře kokpitu Boeingu 737-8 MAX vyrobené z kevlaru, superpevného vlákna

6. Přistání v Saúdské Arábii: Geopolitická volba

Otázky vyvolává také odklonění letu do Tabuku v Saúdské Arábii, nikoli do Jordánska, které je k Izraeli přátelské.

Letadlo se údajně v době incidentu nacházelo nad jordánským vzdušným prostorem a vzdálenost do Tel Avivu byla kratší než do Tabuku.

Místo toho letadlo letělo přibližně 68 minut, více než hodinu, s porouchaným kormidlem a těžce zraněným pilotem, než přistálo na mezinárodním letišti prince Sultána bin Abdulazize.

Volba Saúdské Arábie je významná. Saúdská Arábie odmítla normalizovat vztahy s izraelským režimem, dokud nebude vyřešena palestinská otázka, a trvala na tom, aby pro cestující nebylo vysláno žádné izraelské letadlo.

Skutečnost, že další letadlo společnosti Flydubai, schválené Mossadem, nakonec přepravilo cestující na Ben Gurion, naznačuje uspořádání, které sloužilo izraelským zájmům a zároveň zachovalo zdání saúdského odstupu od okupovaných palestinských území.

7. Zbraň: Pohodlné řešení

Popis zbraní představuje v rozvíjejícím se příběhu další nápadnou nesrovnalost.

Bezprostředně po incidentu cestující popisovali, že viděli něco, co vypadalo jako nůž nebo jiný ostrý předmět. Agentura Reuters uvedla, že svědci viděli muže držícího něco, co vypadalo jako nůž, zatímco první zprávy charakterizovaly útok jako bodnutí.

V té fázi nebyla zbraň nezávisle přesně stanovena.

Tato verze se následně změnila. Dne 3. října generální prokurátor SAE uvedl, že kopilot napadl kapitána uvnitř pilotní kabiny sekerou a poté se pokusil převzít kontrolu nad letadlem. Toto je nyní oficiální verze SAE, ačkoli vyšetřování stále probíhá a úřady uvádějí, že fyzické i digitální důkazy stále zkoumají.

Toto rozlišení je důležité, protože sekeru pro případ nouze není nutné na palubu letadla pašovat. Jedná se o standardní nouzové vybavení přepravené v pilotním prostoru; letecké předpisy SAE vyžadují, aby v příslušném komerčním letadle byla alespoň jedna sekera nebo páčidlo.

Díky tomu je pozdější vysvětlení z praktického hlediska věrohodné, ale zároveň to zdůrazňuje nevyřešený rozpor v raných zprávách.

Pokud byla zbraní skutečně sekera používaná při havárii letadla, proč několik původních zpráv popisovalo nůž nebo bodnutí? Mýlili se svědci? Byl použit jiný ostrý předmět? Spoléhaly první zprávy pouze na neúplné informace? Nebo se jednalo pouze o vymyšlený příběh?

Vývoj od původně hlášeného bodnutí k oficiální verzi zahrnující při nehodě sekeru si proto zaslouží důkladné zkoumání. Samotný tento proces není důkazem, že narativ byl vymyšlený nebo upravený. Je to však přesně ten druh rozporu, který by transparentní vyšetřování mělo vyřešit prostřednictvím fyzických důkazů, lékařských záznamů, výpovědí svědků, prohlídky kokpitu a záznamníků hlasu a letových údajů z kokpitu.

Nicméně, výhodnost tohoto vysvětlení neřeší základní otázku: pokud zbraň již na palubě letadla byla jako požadované bezpečnostní vybavení, proč raná izraelská verze popisovala bodnutí nožem?

Netanyahu hatched false-flag hijacking operation to drag Trump into deeper Iran quagmire

Follow Press TV on Telegram: https://t.co/GHI09iAGh2 pic.twitter.com/mZpzvCYhz9

— Press TV 🔻 (@PressTV) October 2, 2026

8. Íránské spojení: Obvinění bez důkazů

Nejdůležitější prvek izraelského narativu, zapojení Íránu, nebyl nikdy doložen. Sám Netanjahu zpočátku prohlásil, že je příliš brzy na to, aby se dalo říci, zda byl Írán zapojen.

Trump následně na základě toho, co slyšel, prohlásil, že by do toho mohl být zapojený Írán, a zároveň uznal, že se záležitost stále vyšetřuje.

Nebyly veřejně předloženy žádné důkazy prokazující roli Íránu. Agentura Reuters uvedla, že izraelští představitelé žádné zapojení Íránu neprokázali.

Tvrzení, že Írán nařídil ománskému kopilotovi zřítit Boeing 737 MAX na Tel Aviv, je tvrzení bez důkazů, učiněné pro politické účely.

Jak sdělil regionální zdroj televizi Press TV, motivem bylo připsat incident Íránu z několika důvodů, včetně zatažení Trumpa do další války proti Íránu a zvýšení šancí na Netanjahuovo znovuzvolení.

9. Načasování voleb: Příliš příhodné na to, aby se dalo ignorovat

Načasování incidentu je těžké ignorovat. 29. září, necelých 24 hodin před incidentem s Flydubai, Netanjahu zveřejnil video z letecké základny Tel Nof, v němž varoval, že nepřátelé Izraele mají „náznaky“, že se Írán pokusí na zemi zaútočit před volbami 27. října. O údajné hrozbě neposkytl žádné konkrétní podrobnosti.

Blízkost mezi Netanjahuovým varováním a incidentem se okamžitě stala plamenným politickým bodem. Netanjahuovi spojenci prezentovali tuto epizodu jako důkaz, že jeho varování bylo předvídavé; jeho odpůrci tvrdili, že ho zneužívá k politickým účelům.

Politického významu načasování si povšiml i Daniel Levy, bývalý izraelský poradce režimu. Levy po incidentu argumentoval, že by to mohlo z titulků novin vytlačit další politicky škodlivá témata, zejména blížící se výročí 7. října, a nahradit je reportáží zaměřenou na zapojení Íránu. Dále argumentoval, že taková změna by mohla posílit Netanjahuova varování ohledně Íránu a jeho prosazování intenzivnějších kroků proti Teheránu.

Pokud bylo varování založené na konkrétních zpravodajských informacích o hrozícím útoku, zřejmé otázky zní: Co tyto informace vlastně identifikovaly? Kdy byly přijaty? Kdo byl informován? Týkalo se to letecké hrozby? A proč Netanjahu později prohlásil, že varování nebylo s incidentem Flydubai konkrétně spojené, zatímco jeho spojenci incident přesto označili za zjevné potvrzení jeho předvídavosti?

Netanjahu se chtěl touto operací pod falešnou vlajkou postavit do role oběti, aby si zvýšil šance na znovuzvolení, zejména v době, kdy je na okupovaných územích zapleten do kontroverze související s nedávnou zprávou Haaretzu, že o  7. říjnu věděl dříve, než se stal, ale odmítl jednat.

10. Role SAE: Neochotný účastník

Chování SAE po incidentu naznačuje nespokojenost s narativem, který měly podpořit.

Anonymní zdroj blízký vládě Spojených arabských emirátů řekl izraelskému deníku YNET, že izraelský režim útok zneužívá k politickým účelům a že událost řídí volby, nikoli logiku.

Zdroj se ptal, proč by cestující mohli nastoupit na let společnosti Arkia když lety společnosti Flydubai zůstaly pozastavené, a odmítl popis situace jako nouze vyžadující speciální záchranné lety s tím, že se nejedná o válku.

Přirovnal chování Izraelců ke žháři, který běží založit požár a pak ho běží uhasit.

Počáteční prohlášení SAE byla záměrně zdrženlivá, popisovala pouze „bezpečnostní incident“ a varovala před spekulacemi, než úřad generálního prokurátora pod jasným izraelsko-americkým tlakem čin formálně označil za „teroristický“ čin.

Vlastní vyšetřování údajného ománského kopilota ze strany SAE a jejich deklarovaná ochota zpřísnit prověřovací postupy naznačuje snahu tuto kapitolu uzavřít spíše než usilovat o politické důsledky, o které se izraelský režim snažil.

A Flydubai flight bound for Israel transmitted a hijacking emergency code on Wednesday morning—but as the days go by, the official narrative appears to leave more questions than answers.

Follow: https://t.co/GHI09iA8ru pic.twitter.com/EnjEHynpcr

— Press TV 🔻 (@PressTV) October 3, 2026

11. Protichůdné první zprávy

První hodiny vytvořily reportáže chaotickou spleť protichůdných zpráv, které oficiální izraelsko-americké narativy od té doby ututlaly.

První zprávy izraelských médií popisovaly rvačku mezi členy posádky a údajně i hádku mezi ruskými a ukrajinskými piloty.

Některé zdroje identifikovaly piloty jako ruské a ukrajinské státní příslušníky; jiné je popsaly jako Ománce a Emirátce.

Během několika hodin se však příběh dramaticky změnil a zúžil se na jediný popis ománského kopilota, který provedl předem promyšlený sebevražedný útok.

Nejedná se o vzorec ustáleného vyšetřování, ale o narativ, který se v reálném čase uytváří tak, aby vyhovoval konkrétní politické agendě, jež prospívá úřadujícímu izraelskému premiérovi, jehož osud bude v nadcházejících volbách pravděpodobně zpečetěn.

12. Poškození kormidla: Zázrak, nebo klam?

Tvrzení, že se letadlu utrhlo kormidlo, přestože do přistání pokračovalo v letu více než hodinu, vyvolává otázky ohledně přesnosti prvních odhadů škod.

Inženýři poznamenávají, že ztráta hlavních součástí vertikálního stabilizátoru nebo kormidla obvykle vede k okamžité ztrátě směrové kontroly.

Schopnost letadla letět 68 minut a provést řízené přistání naznačuje, že buď bylo poškození méně závažné, než bylo původně hlášeno, nebo že celá posloupnost událostí je s deklarovaným poškozením v rozporu.

Odmítnutí SAE zveřejnit podrobná strukturální posouzení a odmítnutí komentářů ze strany Boeingu ponechává tuto zásadní otázku nezodpovězenou.

13. Vyprávění instalatéra: Mistrovský tah propagandy

Tvrzení, že neškolený cestující, popsaný jako instalatér, který sledoval dokumentaci o leteckých katastrofách, pomohl letadlo stabilizovat dříve, než se řízení ujali vyškolení piloti, je mistrovským tahem propagandy.

Vytváří hrdinské vyprávění o civilní statečnosti a zároveň činí rozsáhlé tvrzení o tom, jak bylo letadlo vyproštěno ze střemhlavého letu, který ho měl zničit.

Realita je taková, že by cestující manipulující s ovládacími prvky Boeingu 737 MAX při téměř nadzvukovém střemhlavém letu pravděpodobně způsobil rozpad konstrukce.

Narativ o instalatérovi dominoval mainstreamovým médiím, protože slouží politickému účelu zdůrazňování „civilního hrdinství“, se kterým si Netanjahu pohrával.

Letadlo 737 MAX společnosti Flydubai na letišti Bena Guriona

14. Absence nezávislého ověření

Nejvíce usvědčujícím aspektem celé epizody je absence nezávislého ověření kteréhokoli z klíčových tvrzení izraelských představitelů.

Údajná historie radikalizace druhého pilota, včetně setkání s náboženskými osobnostmi, příspěvků na sociálních sítích a pobytu v Sýrii, pochází z anonymních zpravodajských zdrojů.

Identita zbraně se vyvinula z nože v sekeru. Íránské spojení bylo předkládáno bez důkazů. Data z černé skříňky, která by skutečné letové parametry letadla definitivně určila, nebyla zveřejněna.

Vzhledem k absenci ověřitelných důkazů funguje oficiální izraelský narativ spíše jako politické prohlášení než faktický popis.

Vyprávění určené ke klamání

Incident s letem Flydubai FZ1073 nese všechny znaky pečlivě zorganizované operace pod falešnou vlajkou.

Časová osa od Netanjahuovy návštěvy Dubaje přes jeho varování před volbami až po incident a jeho okamžité připsání, tvoří ucelený vzorec politického inženýrství.

Technické nepravděpodobnosti oficiálního vyprávění, včetně pasažéra zotavujícího se z téměř nadzvukového letu, zraněného kapitána provádějícího složitý postup při otevírání dveří během útoku a letadla, které přežilo strukturální poškození, jež ho mělo zničit, naznačují, že byl příběh konstruován tak, aby sloužil k předem určenému závěru.

Přítomnost izraelského vojenského personálu a pilotů mimo službu, proměnlivá vysvětlení pro zbraň a naprostá absence ověřitelných důkazů, to vše ukazuje na uměle vytvořenou událost.

Účel je jasný: vytvořit záminku pro agresi proti Íránu a zachránit Netanjahuovu politickou kariéru. Svět už tento vzorec viděl dříve a měl by si ho uvědomit.

Zpět na obsah