Andreas Popp: Demokracie, diktatura nebo tyranie?

Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?

Putinův projev 10. února 2007 na Mnichovské konferenci o bezpečnosti

10. února 2007, přesně před 19 lety, promluvil na 43. mnichovské bezpečnostní konferenci Vladimir Putin – poprvé v historii. Mluvil bez diplomatických dvojznačností. Projev byl zařazen do memorand CIA jako strategický signál. Obsahoval kritiku unipolárního modelu světa a rozšiřování vojenské infrastruktury NATO. Západní státy však tento signál ignorovaly. Projev ohlašoval významnou změnu v ruské zahraniční politice a signalizoval asertivnější a nezávislejší postoj na mezinárodní scéně. Západní státy však tento signál ignorovaly.

V roce 2014 Putin v diskusním klubu Valdaj rozvedl mnichovské teze a prohlásil, že svět čelí historické křižovatce: diktát jednoho, nebo skutečná multipolarita.

Geopolitický „závod“ umělé inteligence – strach jako hnací síla nové mocenské logiky

V posledních letech došlo k výraznému posunu: Umělá inteligence již není primárně oblastí výzkumu ani pouhým příslibem průmyslových inovací, ale politickým imperativem. Téměř žádný vládní dokument ani projev o hospodářské politice se neobejde bez zmínky o umělé inteligenci. Je považována za klíčovou technologii, motor růstu, bezpečnostní faktor a stále častěji za měřítko geopolitické relevance. Toto vyprávění je pozoruhodné, protože je méně poháněno jasně formulovaným společenským cílem než pocitem: strachem ze zaostávání.

Implicitní narativ je, že ti, kteří dnes masivně neinvestují do umělé inteligence, riskují zítra ztrátu prosperity, bezpečnosti a vlivu.

COVID REFLEXE – aneb když se medicína změnila v ideologii

Pandemie COVID-19 nebyla pouze zdravotní krizí. Stala se největším společenským experimentem moderní doby, který zásadně proměnil vztah lidí ke státu, vědě, médiím i vlastní svobodě. Tento dokument se s odstupem let 2019–2026 pokouší o kritickou reflexi období, které ovlivnilo životy milionů lidí a jehož důsledky pociťujeme dodnes. Video se věnuje klíčovým událostem pandemie v České republice i ve světě, porovnává oficiální narativ s dostupnými daty a analyzuje rozdíl mezi medicínou založenou na důkazech a medicínou ovlivněnou ideologií, byznysem a politickým tlakem. Zvláštní pozornost je věnována vakcinačním kampaním, jejich nákladům, rizikům, roli státních institucí a otázce odpovědnosti farmaceutických firem i regulátorů.

Soňa Peková, Jaroslav Turánek, Tomáš Fürst, Libor Hlavsa, Ondřej Dostál, Aleš Novotný

Schyluje se v USA k občanské válce 2.0?

Obsah:

  1. George Samuelson: Schyluje se v USA k občanské válce 2.0?
  2. Michael Snyder: Tisíce radikálů rekrutovány do „týmů rychlé reakce“ proti ICE
  3. Alana Loftus: Vojáci na základně Fort Bragg se mají připravit na nasazení v Minneapolis
  4. Anna Betts, Robert Mackey, Lauren Gambino: Minneapolis: Federální agenti zastřelili 37letého občana USA

Magický systém sionismu

Je to vlastně úžasně působivé. Tak účinná byla politická ideologie podpory tohoto malého apartheidního státu ve vysvětlování světu, jaké myšlenky by o něm měl mít, že jeho snaha ovlivňuje životy nás všech. Je tak účinná, že i když jste na společenské akci na druhé straně oceánu ve Spojených státech a pokud lidi kolem sebe neznáte velmi dobře, jakmile se objeví téma Izrael, okamžitě pochopíte, že vás čeká velmi nepříjemný večer.

Je ohromující, jak velký vliv měla tato ideologie na kulturu a instituce naší společnosti. Je to téměř magické.

Pravda nevítězí

Vlajka prezidente republiky nese hrdé heslo „Pravda vítězí“ a školáčky učí o Janu Husovi jako o vzoru, jenž se za pravdu nechal upálit. Bohužel věci nestojí tak, že by „pravda“ vítězila vždy a všude zcela samozřejmě. Ve skutečnosti většinou bývá nutné za pravdu tvrdě bojovat a leckdy se ji nepodaří prosadit. Sám proces hledání pravdy ve sporných případech bývá složitý, zdlouhavý a často v něm dochází k faulování.

Zvítězí politická moc nad právem?

Po třech dnech přebujelého žvanění Sněmovna uznala výsledek voleb přiznáním důvěry vládě. Národ prý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tedy nereptejme, neb nám do dalších voleb stejně nic jiného nezbývá. Neklame-li mě paměť, jde o první neúplnou vládu, která kdy žádala o důvěru. Vláda bude od začátku chromá až do té doby, než se Andrej Babiš postará o doplnění. Nemohu si odpustit poznámku, že předseda vlády si nezaslouží ty dva rozporuplné přílepky, s nimiž se musí dělit o moc. Jejich představitelům by slušelo více skromnosti v bezvýznamnosti. Tomio Okamura by neměl vykřikovat zásady zahraniční politiky mé vlasti a nemají-li Motoristé nezpochybnitelného kandidáta na funkci ministra životního prostředí, měli ponechat Andreje Babiše, aby obsazení křesla vyřešil bez nich. Okázalé přezírání prezidenta by si představitelé přílepků neměli dovolovat, protože s jeho voličskou podporou mu nemohou konkurovat. Prezident republiky nemusí automaticky plnit přání Filipa Turka.