Křesťanství

Kaddáfího prokletí: Západu se v 21. století dostane nebývalé odměny

Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.

Když se nedaří proti Putinovi, porazme aspoň „moskevské“ kněžíky

Připomeňme si, že před pár týdny Nejvyšší rada otevřela cestu ke zrušení Ukrajinské pravoslavné církve (UOC). Když došlo na hlasování a 267 poslanců z 301 schválilo v prvním čtení zákon číslo 8371, tak v poslaneckých lavicích zavládla euforie. Divoké výkřiky radosti se mísily s potleskem – přitom většina poslanců je křtěných právě v této církvi a je dosud jejími platnými členy.

Slované nejsou otroci!

(Jak husitství přišlo z Novgorodu, reformace z Bosny atd.)
Žijeme v době, která se začíná podobat minulému režimu – v tom, že člověk působící ve veřejném prostoru se prodírá džunglí více či méně nebezpečných tabu. Jedním z nich je slovo slovanství. U svého známého, „insidera v mainstreamu“, jsem tohle slovo viděl na interním seznamu slov v jejich periodiku nepublikovatelných. Slovanství dnes dráždí o to víc, že válka, která nám (zatím co do dodávek a ekonomických důsledků) začíná přerůstat ve válku světovou, je válkou Slovanů proti Slovanům.

Kauza metropolity Pavla

Pjotr Dmitrijevič Lebeď byl dlouhá léta rektorem a mluvčím Kyjevsko-pečerské lávry. A zůstal jím i jako metropolita Pavlo po roce 2011. Z pravoslavných hierarchů na Ukrajině je dnes ten nejviditelnější. A pokud jde o vymezování se kanonické Ukrajinské ortodoxní církve (UOC) vůči Zelenského režimu, je zřejmě i ten nejopovážlivější. Je uváděn na webu Peacemaker jako protiukrajinský aktivista. Být na černé listině Peacemakeru představuje riziko smrti.

Мír a 77, a ničeho nelituji

Dnes, v neděli, během jednoho z mnoha zamyšlení nad ilustracemi a řazením 16 článků na téma Mír, napsaných autory s Německa, Rakouska, Ruska, Kazachstánu a Česka, které vydává v češtině a němčině Pharus de Victoria (Bludenz, Rakousko) a Institut české levice ve formě sborníku, a zamyšlením nad strukturou a prologem knihy (77, a ničeho nelituji, vydavatelství Pharus de Victoria), na které pracuji v nevýhodných podmínkách, rozhodl jsem přeložit jednu báseň Mário Raula De Morais Andrade (1893-1945). Báseň tohoto brazilského básníka, prozaika, muzikologa, historika, kritika umění a fotografa, odráží moji filozofii života a poměrně přesně popisuje stav aktivit, které musím z mnoha objektivních důvodů utlumit.

Bylo to jinak

Když Hospodin stvořil první lidi – Adama a Evu, opomněl při tom jednu důležitou věc. Nepoložil mezi ně lásku.

Avšak Hospodin hned při prvním lidském prohřešku, jakkoliv nevinném, vyhrožuje trestem a pouští na ně hrůzu. Své děti chce vyhnat z Ráje…

Kvůli jablku? Jablku poznání?

Naše slzy na vaši hlavu

Pronásledování kanonického pravoslaví na Ukrajině sílí
Když jsem četl v Cestách bezpráví od Grahama Greena o pronásledování katolické církve v Mexiku, zdálo se mi, že se kniha odehrává před stovkou let. Nenapadlo mě, že něco z toho zažijeme i my a v zemi tak geograficky blízké…

Kaddáfího prokletí: Západu se v 21. století dostane nebývalé odměny

Když se nedaří proti Putinovi, porazme aspoň „moskevské“ kněžíky

Slované nejsou otroci!

Kauza metropolity Pavla

Мír a 77, a ničeho nelituji

Bylo to jinak

Naše slzy na vaši hlavu

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře