Již asi 70 let je podle analytika Jana Campbella politika založená na vyvolávání strachu o sociální bezpečnost u lidí. A tím se vyhrávají volby. „S nějakou demokracií a vyprávěním o demokracii určitě ne,“ konstatuje. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ale mluvil i o výchově ke správnému myšlení v kontextu. Které je v digitálním světě čím dál vzácnější.
– Nový rok plný hrozeb – Posílí novela zákona o špionáži bezpečnost země? – Jsou za novelou zákona tajné služby? – Je zákon ochranou proti špionáži? – Jak takový zákon projde Sněmovnou? – Pokutování za nepravdy při volební kampani – Protiústavní soud omezil ústavní právo – Co znamená ukončení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu? – Uvědomují si to unijní úřady? – Polsko – Maďarsko – Polské předsednictví a jednota Unie – Co změní Donald Trump v ukrajinském konfliktu? – Trump a EU – Sbližování Ruska, Číny a Severní Koreje – Vítězství Ruska na Ukrajině? – Drang nach Osten – Erich From: Mít nebo být? – revoluce srdce – Divácké dotazy
Takzvaný „mezinárodní řád založený na pravidlech“ má za cíl usnadnit hegemonii ve světě, což znamená vytěsnění mezinárodního práva. Zatímco mezinárodní právo je založeno na rovné suverenitě všech států, mezinárodní řád založený na pravidlech prosazuje hegemonii na principu suverénní nerovnosti.
…
Mezinárodní řád založený na pravidlech se neskládá z žádných konkrétních pravidel, není mezinárodně akceptován a nepřináší řád. Mezinárodní řád založený na pravidlech by měl být považován za neúspěšný experiment unipolárního světového řádu, který musí být odstraněn, aby bylo obnoveno mezinárodní právo jako podmínka stability a míru.
Rumunský ústavní soud vydal 6. prosince nevysvětlitelné mimořádné rozhodnutí o zrušení výsledků prvního kola prezidentských voleb v zemi, které se konalo 24. listopadu. Příhodně bylo rozhodnutí vyneseno jen několik dní před druhým kolem, které by podle průzkumů veřejného mínění znamenalo, že outsider Calin Georgescu drtivě zvítězí. Během toho byl občanům všech členských států NATO v reálném čase poskytnut obzvláště drsný rychlokurz o tom, co by se nyní mohlo stát v jejich vlastních zemích, pokud by si zvolili „nesprávné“ kandidáty.
Navzdory mnoha hrůzám dnešního světa se stále najdou lidé, kteří nám tvrdí, že kapitalismus znamená „svobodu“ trhu. Ve své nové knize „Vulture Capitalism: Corporate Crimes, Backdoor Bailouts and the Death of Freedom“ / „Kapitalismus supů: Korporátní zločiny, zákulisní financování a smrt svobody“, se Grace Blakeley, novinářka a autorka časopisu Tribune, této neoliberální mytologii postavila. Ukazuje, za kolik kapitalismus vděčí plánování a státním zásahům – a kombinuje to s poutavými případovými studiemi zločinů korporací, imperialistické moci a podvodnými finančními výpomocemi (= bailout / záchranný balíček). Podle ní se nejedná o „excesy“ kapitalismu, ale o jeho samotnou podstatu.
V rozhovoru s Helmerem Stoelem z Jacobinu hovořila o své nové knize, své politice a výzvách pro levici.
Vypnutí některých webů po začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 byl nejzávažnější útok na demokratické základy státu za 35 let, míní expert na ústavní právo Zdeněk Koudelka. Fiala prý používá stejné cenzurní postupy jako nacisti za Protektorátu.
Tříkrálový klavírní koncert české legendy jako politická akce? Podle Českobratrské církve evangelické ano. Ta totiž zrušila koncert svého člena Radoslava Kvapila ve svém kostele, který organizoval spolek Svatopluk, jehož je rovněž Kvapil členem. Šéf spolku Petr Drulák pro ParlamentníListy.cz vysvětluje, jak ke sporu došlo. Reakce faráře evangelické církve na celou kauzu podle Druláka nesedí.
Spolek Svatopluk, jehož zakladatelem a předsedou je bývalý elitní diplomat a pedagog profesor Petr Drulák, organizuje akce všeho druhu včetně těch kulturních. Takovou akcí, prostou jakékoli politického obsahu, měl být avizovaný tříkrálový koncert legendárního klavíristy Radoslava Kvapila. I tak to vadilo.
Západní narativy o „demokracii“ a „volební transparentnosti“ se zdají být pouhou rétorikou – příhodně používanou proti nepřátelům a ignorovány, když takové „pravidla“ porušují západní země. Rumunsko nedávno nezákonně a neoprávněně zrušilo výsledky svých prezidentských voleb, jen aby zabránilo vítězi protiunijního kandidáta. Tento případ jasně ukazuje, že jsou evropské země ochotny podniknout jakékoli kroky, jen aby zabránily politickým změnám, které upřednostňují multipolaritu.
Současná vláda je tak odvážná, že se dokáže postavit sama za sebe i proti všem. Je jí lhostejné, jak ji vnímají občané a jak bude její stopa hodnocena historiky. O co se opírá její nebojácnost, se kterou při svém sprintu průběžně odhazuje zátěž ústavnosti? Odpověď se nabízí. Tato protičeská vláda věří, že i kdyby skončila v hnoji nebo za katrem, bude to jen dočasné nepohodlí a nakonec přijde rovnýma nohama do nebe. Kolektivně. Premiér bude navíc za své zásluhy, rovnající se v očích Vatikánu zázraku, blahoslaven.
Tato výjimečná vláda totiž stihla během mandátu zatemnit nejen budoucnost českého státu, ale ve finiši i škrtnout samotný smysl českých dějin, když podepsala konkordát se Svatým stolcem. Tedy vazalskou smlouvu, od které kdysi i katoličtí Habsburkové odstoupili, protože dogma o neomylnosti papeže pro ně bylo nestravitelným soustem.
V USA, „zemi příležitostí“, se často vypráví takový malý příběh: v obyčejné bílé garáži v obyčejném domě v obyčejném městě dostane obyčejný mladý muž dobrý nápad a šťastnou náhodou jeho nápad uspěje a on se stane miliardářem. Konec.
Pan Musk je dalším z těch podnikatelů, kteří se prosadili díky své schopnosti odhadnout, co trh chce. Tipne si Paypal, tipne si Teslu, trefí se do černého se SpaceX, projde si Twitter a najde si, že je ve slevě, a pár kliknutími si ho koupí, nějaký humanoidní robot mu naservíruje kafe, a teď se dokonce ocitl v americké vládě, aniž by kandidoval. To nejlepší. Nikdy se mu nic nepokazí.
Přišlo mi redakční poštou průřezové CD písní Pavla J. Hejátka z let 2000 – 2023 „Eden nedohleden“. Ti z vás, kdo jméno autora neznají, ho musím trochu odtajnit. V jednom svém nedávném textu jsem napsal: „…jedinými dnešními zastánci původních myšlenek sociální spravedlnosti a národní ekonomické, politické i kulturní svrchovanosti se brzo ukázaly být ´socialismu nepřátelské zjevy´: Karel Kryl v jedněch odřených manšestrácích, vousatý Egon Bondy v teplákové soupravě, potetovaný Vladimír Franz a drzý vylepaný Jožo Ráž, který na sobě v mládí snad nikdy neměl rukávy…“ Do této skupiny lze zařadit i Pavla Hejátka (nar. 1975), který nad svou všeobecnou obličejovou potetovaností má navíc ještě nově narostlý plnovous. Pro lidi jako já, kteří si už v pubertě řekli, že chtějí být zajímaví jen svojí tvorbou, je Pavel zjev mile vnějškově excentrický. Jenže tím to teprve začíná – pak jsou tu Pavlovy při všech příležitostech (na vkus nás „nitroexcentriků“) dost nesofistikovaně vykřikované názory, že za minulého režimu bylo líp (souhlasím, ale podle mě jen za demokratického Pražského jara 1968, což si Pavel nemyslí) a pak jeho prvoplánové teorie o spiknutí „židovského národa“, z kteréhožto spiknutí nevím, nakolik vyjímá třeba Hugo Haase, Karla Poláčka, Arnošta Lustiga, Otu Pavla, Noama Chomského, Seymoura Hershe. Nakolik ví o teorii Egona Erwina Kische, že Židé se dělí na Tachles, co se zabývají penězi a politikou, a Šmonces, vědce, kterým to, z čeho Pavel národ viní, nic neříká, zato jsou skvělí vědci, umělci, sportovci… To ale tak nějak souvisí s Pavlovým stěžejním ovlivněním písničkářskou tvorbou Vladimira Vysockého a následným rusofilstvím, které ale pojímá tak trochu jako z Dostojevského 19. století, kdy i pro vzdělané Rusy bylo vše západní špatné a vše židovské podezřelé. (Nevím, zda Pavel ví, že tatínek Vladimira Vysockého byl taky Žid…)
Aj ja som bola s kolegom už 16. novembra pred Pionierskym palácom, to zhromaždenie bolo ohlásené a zišla sa tam neveľká skupina mladých, zväčša študentov. Ale kolega poznal mnohých katolíkov, povedal mi – uvidíš, teraz sa pochytajú za ruky, utvoria kruh a budú spievať nejakú cirkevnú pieseň. Témou však bol vtedy reaktor, ktorý sa mal postaviť na Prírodovedeckej fakulte, a tak, keď sme sa vydali podchodom a dolu Poštovou, v jesennom prítmí a horkosladkej vôni spadaného lístia, sa vyvolávali heslá: Ne-chce-me re-a-ktor) A Dia-lóg, dia-lóg!
Sedemnásteho bol piatok, v nedeľu vo večerných správach televíznych novín čítali vyhlásenia KSČ, no hlásateľka mala čierne šaty a za tým textom pozorný divák čítal iný text – neverila tomu a my sme neverili s ňou. Bola to lož. Na tej Národnej triede sa niečo stalo a rôznymi potôčikmi sa šírila pravda. Svetové agentúry ju šírili. Pravda? No, vyzeralo to ako pravda, preto sme aj my v hrôze hovorili – toto už je cez čiaru, bijú deti! Hoci nám tvrdili, že sa všetko vyšetrí a vinníci zásahu budú potrestaní. Už sme im neverili.
Obsah:
Dnešní pravice i levice nerada slyší dnes už známou pravdu, že převrat dělaly tajné služby obou bloků na pokyn nejvyšších struktur tehdejší politiky. U nás šlo o odstavení fanatických komunistů kolem Jakeše, aby nespustili represivní reakci. Komunistické kádry dostaly příležitost se transformovat na podnikatele. Z nekomunistické sféry mohli konkurovat jen restituenti. Ve státních službách se jen ojediněle vyměnili lidé, disidenti měli příležitost jen v politice, jinde o ně nikdo příliš nestál. V podstatě tento z komunistické doby převzatý elektorát zůstal dodnes a vidíme, že pouze bylo zapotřebí se správně zařadit do požadované rétoriky, jak to noví vládcové světa chtěli. Převrat tedy nebyla revoluce, ale převážně převlečení kabátů původních vládců, „samet“ byl tedy oportunismus a zrada, jejíž aktéři jsou dnes stále na nejvyšších místech.
Obsah:
Během více než dvacetiletého působení v roli justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty) jsem počínaje skvělým Pavlem Němcem vedl osobní pracovní jednání se všemi ministry spravedlnosti včetně dnešního šéfa resortu Pavla Blažka, s výjimkou Karla Čermáka a Taťany Malé, které jsem pro krátkost jejich setrvání ve funkci nestihl, a Marie Benešové, s kterou jsem se setkat nechtěl. S třemi jsem navázal soukromé vztahy, které trvají dodnes.
Ministr Blažek se časem začal chovat ke mně, resp. ke spolku Chamurappi, jako osobní nepřítel. Důvod změny chování neznám. Přesto občas pociťuji nutnost veřejně jej podpořit, protože jeho záměry se velmi silně shodují s mými představami.
Jen málo slov má v anglickém jazyce natolik migrující význam, jako nacionalismus.
A v této době se opět změnil.
Dnes poukazuje na sebeurčení lidu proti rostoucí globální hegemonii v řadě oblastí, počínaje financemi přes zemědělství až po zdravotnictví, používání ozbrojených sil a systémů sledování.
Ti, kdo se prohlašují za nacionalisty, potvrzují právo lidí, aby v dané oblasti řídili své vlastní životy mimo uvalený neoliberální řád, který v porovnání se stavem před desetiletím ohromně oslabil.
Obsah:
Diskuse Petra Hájka na Protiproud TV s bývalým policejním prezidentem a předsedou Asociace nezávislých médií Stanislavem Novotným nejen o napjaté bezpečnostní situaci u nás i ve světě, ale též o pokračující likvidaci toho mála našich zbývajících občanských svobod, slova a projevu na místě čelném.
Slavné „Město na kopci“, o kterém se mnozí mylně domnívali, že osvětluje lidstvo z výšin, se nyní rozpadá a je z velké části opuštěné.
V průběhu desetiletí studené války, kdy si bloky konkurovaly, působily mocně ve prospěch Západu dvě hlavní atrakce. Zaprvé životní standard a prosperita, které dokázal svým občanům poskytnout, čemuž se jeho východní rivalové jen stěží rovnali. Druhým rysem, který v očích světa poskytoval Západu obrovskou konkurenční výhodu, byla srovnatelně lepší výkonnost jeho institucí při zajišťování individuálních svobod.
Tento stav přetrvával zhruba do 90. let
Obsah:
Obsah:
Pokračujeme v článku o chování vládnoucí moci v situaci, kdy se moc nachází buďto ve stavu svého upevňování, nebo v situaci, ve které se z nějakého důvodu cítí být ohrožena. V obou případech vládnoucí režim sahá po hledání a nalézání nějakého vnitřního nepřítele a v zájmu mobilizace mas k boji s ním šíří strach. Samozřejmě velmi často si vládnoucí režim „vypomáhá“ tím, že hledá a nachází také nepřítele „před branami“. Ale toto téma je na jiný článek. Pojďme tedy k dalším příkladům, kdy se hon na vnitřního nepřítele stal řešením pro vládnoucí moc, která se z nějakých důvodů cítila být ohrožena. Zde jenom telegraficky.
Když český prezident mluvil o „táborech pro Rusy“, tak mi to v hlavě docvaklo: opustit Českou republiku.
Vitalij je Rus, jeho manželka Alena Eleonora je občankou České republiky. Začátkem května se i se svými dvěma malými dětmi přestěhovali do Kaliningradu poté, co se život Rusa v Česku stal nesnesitelným. „S Evropskou unií jsem navždy skončil,“ říká nyní Vitalij. Přestože ještě před několika lety se mu v Česku žilo docela dobře.
Publicistka Jana Marková v článku „Přirovnání k padesátým letům není přehnané“ se zabývá výroky intelektově zaostalých a psychicky narušených Otakara Foltýna a Karla Řehky a v reakci na jiné autory odmítá názory, že současnost nelze srovnávat s padesátými lety. Ač si autorky a jejích článků vážím, s jejím tvrzením nemohu souhlasit
….
Úspěšnost lživé propagandy a manipulace je vidět při srovnání dvou okupací. Při německé okupaci zahynulo 350 tisíc Čechů a cílem této okupace bylo vyvraždění třetiny populace, přesunutí další třetiny na Sibiř a z třetiny udělat otroky na území, které zaberou Němci.
Při sovětské okupaci zahynulo 240 lidí a cílem byla politická kontrola Československa a vojenské obsazení území hraničícího s NATO.
A jaký dopad na současnou politiku a společenské vědomí má tato propaganda reformulující historii. Obdivuje Německo, jehož jsme kolonií a Rusko a Rusové jsou nejodpornější tvorové na zemi, s nimiž chceme vést válku.
…
Čím jsou především společnosti padesátých a současných let rozdílné je trend. V padesátých letech jsme byli krátce po válce, a proto situace byla na počátku padesátých let obtížná, včetně potravinových lístků, ale ve všech oblastech se situace postupně zlepšovala. Současná kapitalistická společnost navazuje na stav socialistické společnosti v roce 1989. Výchozí pozice byla samozřejmě nesrovnatelně lepší než na počátku poválečných padesátých let.
Obsah:
Všechno tady už bylo. A nejenom jedenkrát, ale často nesčíslněkrát. Zejména jevy velmi nebezpečné se opakují stále, jako by k žádnému společenskému vývoji vůbec nedocházelo. Z nějakých důvodů si masy obyvatelstva nevšímají symptomů blížícího se zvratu. A přitom ty symptomy jsou zřetelné, skoro by se dalo říci, že jsou nepřehlédnutelné. Co může za periodicitu negativních procesů v lidských společnostech? Asi krátkost lidského života a nepřenosnost zkušenosti. Zkušenost nejenom, že je nepřenosná, naráží na další bariéry. Mezi nimi na nezájem či neochotu zkoumat minulost a nacházet v ní ponaučení.
Vzhledem k tomu, že v lidských společnostech existuje fundament, jaký nepodléhá změně a je nezávislý na technologickém či obecně kulturním vývoji, hrozí trvale základní konflikt mezi úzkou vládnoucí vrstvou a masou naprosté většiny ovládaných lidí. Problém vězí v tom, že kdo se dostane k moci a získá všechny prostředky pro její prosazování, ten se moci, jaká mu přináší profit a uspokojení, nehodlá nikdy vzdát. Ve snaze udržet si moc je ochoten sáhnout ke všem prostředkům bez ohledu na to, jaké bude mít jeho boj o udržení vlády krvavé i jinak ničivé následky. Boj nejprve o prosazení moci a potom o její udržení je soubojem „bez rukavic“. Každá rána je dovolená včetně ran podpásových. Nezáležím na právu, spravedlnosti, pravdě, na zákonech, na ohledech, na obyčejné slušnosti a morálce. Přestává platit úplně vše a vládnoucí vrstva použije každého prostředku.
Obsah:
Úroveň informovanosti rozděluje západní publikum na dvě velké skupiny: na pasivní většinu, odkázanou na informace mainstreamových médií, a na aktivní menšinu, které si je vyhledává sama.
Postupnou divergenci narativů lze sledovat nejpozději od atentátu na JFK v roce 1963, avšak pro dnešní polarizaci jsou klíčovou událostí útoky 11. září 2001 (9/11). Podle Závěrečné zprávy vládní Komise 9/11 z července 2004 je spáchalo 19 teroristů islámské al-Kájdy pod vedením Osamy bin Ládina. Opozice proti tomuto narativu je exemplární ukázkou vitality a houževnatosti americké občanské společnosti.
„Liberální organizace společnosti se zakládá na myšlence, že máme právo konat cokoli, co nezasahuje do svobody druhého člověka. I když se jedná o nesmírně přitažlivou myšlenku, není jasné, kdo určí hranici, jejímž překročením někdo porušuje naši svobodu. A protože to není automaticky dáno, někdo to musí rozhodnout. A protože jsme za tím účelem nikoho neurčili, v každodenním životě stále zakoušíme, že rozhoduje ten nejsilnější. Neustále zakoušíme, že po slabých se šlape. Spory ohledně přijetí principu vzájemné svobody se nerozhodují podle nějakého abstraktního principu spravedlnosti, nýbrž podle zásady, že pravdu má vždy ten nejsilnější.“
S tímto popisem fungování „reálné liberální demokracie“ by jistě souhlasili například kritici oligarchizace demokracie, ekologičtí aktivisté, zastánci aktivního občanství, obránci práva na spolurozhodování občanů o krajině a městském prostoru; a také ti, kdo vidí největší hrozbu pro demokracii v nerovné směně mezi globálním Severem a globálním Jihem.
Souhlasili by ale i potom, co by se dozvěděli, že jde o úryvek z projevu na univerzitě Bálvanyos „zlopověstného muže Evropské unie“ Viktora Orbána?
Srpen 1968 může dodnes být poučením. Lenka Procházková, signatářka Charty 77, dcera spisovatele Jana Procházky, aktéra Pražského jara, nachází historické paralely k dnešní EU i v dokumentu Poučení z krizového vývoje, který se po 21. srpnu stal základem normalizačního režimu. Po invazi 1968 se držel krok, dnes zase, říká. Právě ze zmíněného husákovského „Poučení“ se dle ní poučil Petr Fiala.
Rozhovor pro Parlamentní listy vyšel 21. srpna 2024.
Na současných prezidentských volbách v USA je bizarní sledovat, jak politici v jedné z nejdystopičtějších civilizací, které kdy existovaly, varují lidi, že druhý kandidát je chce dovést do temné dystopie, kterou, podle strany, nazývají „komunismus“ nebo „fašismus“.
Politici ze srdce této tyranské noční můry varují, že pokud je nebudete volit, ocitnete se v zemi, která se proměnila v tyranskou noční můru.
A tak blábolí, že vás druhý kandidát chce zavést do nějaké děsivé dystopické budoucnosti, a doufají, že si nevšimnete, že už v ní jste.
Nějakou dobu předtím, než odstoupil z prezidentského klání, prezident Joe Biden tajně potvrdil svou vlastní, svévolně vytvořenou pravomoc zabíjet osoby v jiných zemích, pokud má CIA a její vojenské protějšky „téměř jistotu“, že cílem vraždy je člen teroristické organizace. Tuto normu vymyslela administrativa George W. Bushe v roce 2002.
…
Žádná osoba nesmí být z morálního hlediska z jakéhokoli důvodu vládou určena k usmrcení, pokud to není aktuálně nutné k tomu, aby aktivně nezabíjela nevinné. Ve výše uvedených případech byly prezidentské vraždy provedeny za účelem zastrašení politických oponentů, neboť civilní cíle byly bezmocné. A vrazi byli oslavováni jako hrdinové.
Před osmdesáti lety zahájila americká vláda kampaň válečných dluhopisů s obrazem umělce Normana Rockwella v boji proti autoritářské hrozbě z Evropy. Obrázek, který si vybrala, byl Rockwellův Freedom of Speech (Svoboda slova) zobrazující muže, který povstal, aby vyslovil svůj názor na zasedání místní rady ve Vermontu. Obraz shromáždil národ kolem toho, co Louis Brandeis nazval naším „nepostradatelným právem“.
Nyní je právě toto právo znovu pod útokem jiné evropské vlády, která si nárokuje právo cenzurovat to, co Američané smí říkat o politice, vědě a dalších tématech. Hrozbě ze strany Evropské unie se skutečně může podařit omezit americkou svobodu v míře, jakou si mocnosti Osy ani nedokázaly představit. Mohou vyhrát a naši vůdci k tomu zatím neřekli ani slovo.
Abych parafrázoval svůj oblíbený český film Pelíšky: Rozmohl se nám tady takový nešvar – osobnosti, které neprotestovaly, když se u nás doma děly (a dějí) věci stejné nebo horší, protestují proti tomu, co se děje v jiné zemi, kde ale svým protestem nemají co ztratit.
Kdyby se dnešní gymnazisti těsně před maturitou z dějepisu (ti jediní jsou z dnešní mládeže snad trochu v obraze) propadli v čase o padesát let, viděli by některé z těch, kteří toto pondělí podepsali petici „Je třeba podat ruku!“, jak spěchají na protestní akci a přistupují k řečnickému pultíku. „Protestujeme!“ znělo by tehdy, v roce 1974 pateticky z málo kvalitních reproduktorů: „Jsme proti umlčování kultury, proti odebírání slova umělcům!!“ Koho mají na mysli? myslel by si neobeznámený maturant z roku 2024. Hutku? Landovského? Kubišovou? Kunderu? Uhdeho? Juráčka? Chramostovou? Kohouta? Třešňáka? Exulanta Kryla? Nebo snad dokonce – samotného Havla?? Nevěděli by, že oficiální umělci české normalizace protestují proti tomu, že americké levicové písničkářce Joan Baezové letos pořadatelé zrušili turné po konzervativním americkém jihu. V tehdejší době se mezi prostým českým lidem téhle vysmívané logice, jak odvrátit pozornost od vlastních problémů prstem ukázaným na jinou světovou stranu, přezdívalo: Ale vy zase bijete černochy…
V USA pronásledovali odpůrce vietnamské války, protože většina byla zpočátku pro válku. Bill Clinton, kvůli protestům a odmítání nastoupit do války, utekl z USA. Ministr obrany USA, který vietnamskou válku vedl, Robert McNamara, řadu let po skončení vietnamské války prohlásil, že tato válka byla chyba.
…
Ve známé kauze učitelky Martiny Bednářové, která otřásla celou společností, v níž byla obviněna ze spáchání trestného činu popírání genocidia dle paragrafu 405 tr. Zákoníku, byla odvolacím soudem pravomocně zproštěna obžaloby. 10. července 2024 však Nejvyšší státní zástupce podal dovolání proti tomuto osvobození.
Dovolání má zajímavé zdůvodnění. Uvádím některé pasáže.
„Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.“ Takto zní známý a bohužel zapomínaný výrok, jehož autorem je George Santayana. Možná všechny národy světa mají sklon zapomínat historickou zkušenost. A takto opakují staré chyby. Kdyby se na Ukrajině z historie země nevybíraly pouze jednotlivé právě „vhodné“ oblázky, ale zachovávala se celá mozaika, mohli si Ukrajinci všimnout, že kdykoliv se jim dostalo podpory odkudkoliv ze západně položených zemí, bylo to vždycky a bez výjimky pouze v souvislosti s některou „západní“ válkou proti Rusku. Nikdy jinak!
Maďarský premiér Viktor Orbán každoročně pronáší v sedmihradském městě Tuschnad (Băile Tușnad, maďarsky Tusnádfürdő) projev, který svět sleduje s napětím. Letošní projev byl podle mého názoru druhým nejdůležitějším, který kdy pronesl.
To, co řekl letos, bylo důležité, protože předložil kompletní analýzu stavu světa, nastínil předvídatelný vývoj do roku 2050, lokalizoval místo Maďarska v tom všem a oznámil „velkou strategii“, s níž by Maďarsko mělo maximalizovat své šance na úspěch v tomto novém světovém řádu uprostřed epochálních změn naší doby – protože tyto změny jsou zároveň příležitostí.
Podle Orbána bude americká politika usilovat také o přilákání evropského finančního a hospodářského potenciálu do Ameriky. Již nyní lze pozorovat, že velké evropské společnosti raději investují v USA – mimo jiné proto, že se EU svou politikou sankcí „střelila do nohy“ a poškodila konkurenceschopnost Evropy.
„Německo musí zůstat kotvou stability Evropy,“ řekl kancléř Olaf Schoz poté, když jeho koalice před letními prázdninami schválila rozpočet.
Není přesně jasné, jak zamázla schodek ve financování zhruba 25 miliard euro. Neobtěžovala se totiž poskytnout podrobné vysvětlení.
Ministr financí Christian Linder byl asi zaneprázdněn jinými věcmi, jako že vystavil svůj obrázek, na kterém během nedávného vojenského cvičení třímá raketu Stinger.
Evropané se probouzejí většinou hodně pomalu (22.7.2024)
Malý slovníček znásilněných pojmů 1. a 2. (13.7.2024; 15.7.2024)
Konec čistého štítu národa (12.7.2024)
Návrat k feudalismu není levicová politika (5.7.2024)
Evropa má platit za bezpečí tomu, kdo jí zajistil nebezpečí (2.7.2024)
Pochopme ideológie ako komplex ideí, ktorých základnou funkciou je obhajoba záujmov určitej sociálnej skupiny. V moderných, zložito diferencovaných spoločnostiach – keď odhliadneme od lokálnych zvláštnosti – sa o dominanciu usiluje mnoho ideológií, rozhodujúce pozície však majú nacionalizmus, konzervativizmus, socializmus a liberalizmus.
Nacionalizmus sa formuje ako obhajoba záujmov konkrétneho národa. Základom spoločnosti má byť solidarita ľudí, ktorí hovoria tým istým jazykom, rešpektujú ten istý dejinne vytvorený panteón význačných osobnosti. Konzervativizmus sa zasa formoval ako obhajoba záujmov tried, ktorí svoje mocenské ambície zdôvodňovali odvolávaním sa na dejiny, tradíciu. Konzervatívci sú presvedčení, že tí, ktorí vládli predvčerom a včera, majú právo vládnuť aj zajtra a pozajtra. Socializmus sa formoval ako obhajoba záujmov skupiny ľudí, ktorí sa živili schopnosťou pracovať, teda predajom svojej pracovnej sily. Liberalizmus sa zasa formoval ako obhajoba záujmov skupiny ľudí, ktorí boli presvedčení, že za všetko, čo dosiahli, vďačia svojim vlastným výkonom.
Nástup USA jako globální supervelmoci po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 změnil univerzální mocenskou dynamiku, což mělo řadu důsledků, které přetrvávají dodnes, včetně regionálních konfliktů, nestability a toho, co někteří vnímají jako novou formu imperialismu.
Mezi jeho základní kameny patří zadržování komunismu a postsovětské zaměření na boj proti „islámskému fundamentalismu“, tržní nebo vojenská kontrola nad ropnými zdroji v arabském světě, podpora zástupných režimů, jako je Izrael, a potlačování osvobozeneckých hnutí v regionu. Tato kontinuita přetrvává bez ohledu na to, která strana je u moci, což vede některé k tomu, že v tomto ohledu vnímají jen malý nepodstatný rozdíl mezi demokratickými a republikánskými administrativami.
Jednoduše nemohu uvěřit, že mainstreamová média tuhle obrovskou záležitost ignorují.
Po několika kolech žádostí podle zákona o svobodě informací a soudních příkazů Institut Roberta Kocha v Německu velmi neochotně zveřejnil dokumenty dokazující, že zdravotničtí úředníci o nebezpečí COVIDu a vakcín proti COVIDu veřejnosti záměrně lhali, aby jim vláda neomezila financování.
Celosvětová mediální absence tohoto příběhu. Neměli byste to vědět.
Kverulant.org roky usiloval o navrácení areálu Pražského hradu veřejnosti. Otevření sice přišlo, ale dosti rozpačité a navíc nemusí být trvalé. Kauza pokračuje i za prezidenta Petra Pavla. I on totiž trvá na tom, že přístup veřejnosti do areálu má být výrazně omezen, prý se mu tak bude lépe vládnout. V červenci 2023 Městský soud pravomocně rozhodl, že areál Pražského hradu není veřejným prostranstvím, tedy místem, kam by veřejnost mohla vstupovat bez omezení. Kverulant proti tomu podal kasační stížnost. Ta bohužel nebyla úspěšná. V květnu 2024 Nejvyšší správní soud rozhodl, že areál Pražského hradu není veřejným prostranstvím, protože přístup tam je dán jen benevolencí Správy Pražského hradu. Kverulant se s tím odmítl smířit a nyní podal ústavní stížnost.
– Proč jste se připojil k petici vyzývající vládu ČR ke změně postoje k IL-PAL konfliktu?
– Jak vnímáte společná jednání politických reprezentací IL a ČR ?
– Co získáváme bezpodmínečnou podporou Izraele?
– Jak by mělo vypadat MZV ČR v kontextu prosazování zájmů ČR?
– Jak vnímáte rozpor akceptovaná naší politickou reprezentací v normativních pravidlech a zákonech v ČR s realitou odehrávající se v Izraeli a Palestině?
– Dopouští se Izrael genocidy?
– Jak si představujete řešení konfliktu v Izraeli a Palestině?
Obsah:
00:29 Personální politika JZD Slušovice
14:14 Demokracie – technologie moci
26:50 Jsme ve válce?
30:58 Nukleární válka
36:54 Pád dolaru
39:32 Konec vojenské nadvlády USA
44:16 Diskuze
48:06 Ing. Peter Baco – bývalý ministr zemědělství SR
Strany německého mainstreamu se stmelují ohledně zákazu AfD, kdy tvrdí, že tato strana „je bezpečnostním rizikem pro lid a demokracii.“
Strana Alternativa pro Německo (AfD), která je nyní druhou nejpopulárnější stranou v zemi, se blíží k zákazu. Poslanec Křesťanské demokracie (CDU) Marco Wanderwitz říká, že má na své straně dost poslanců, aby v Bundestagu řízení o zákazu AfD. spustili
Ozveny atentátu na Roberta Fica:
—
Je násilie človeku imanentne dané? Nesie sa s človekom veky vekov, od jeho zrodu, akoby ušľachtilosť, kultivácia duše, kultúra, civilizačné procesy, láska, česť a cnosť ustupovali pred silou zla. Žiaľ, zabíjanie, vojny, brutalita, vraždy, nenávisť ešte vždy opantávajú našu planétu… A zrejme ešte dlho budú…
Pre každú politiku sú rozhodujúce jej východiská, teda to, z čoho konkrétni politici vychádzajú. Tieto východiská určujú ciele i prostriedky politiky. V zásade môže ísť o dvojaké východiská: sú nimi buď idey, alebo záujmy. Treba však vidieť, že idey a záujmy sú navzájom späté – idey spravidla vyjadrujú určité záujmy a záujmy sa presadzujú pomocou ideí. Idey bez záujmov sú prázdne a záujmy bez ideí slepé. Idey však môžu záujmy aj zakrývať, maskovať, falšovať, nereflektovať adekvátne alebo zavádzať.
Politika ako zlo spočíva v zlých východiskách, ktoré prinášajú aj zlé dôsledky. Takými sú, po prvé, zlé idey – deštruktívne, ovládateľské, predátorské, parazitické, exploatačné, neoimperiálne, globalistické, svetovládne, slovom antihumánne, protiľudské idey. Idey, propagujúce jeden jediný model politiky, založený na princípe „človek človeku/štát štátu nepriateľom” v rozpore s bohatou pluralitnou povahou ľudstva.
Po druhé, politika ako zlo sa zakladá na presadzovaní záujmov určitého politického subjektu (strany, štátu) za každú cenu a bez ohľadu na záujmy ostatných subjektov. Takáto politika vytvára nielen situáciu konfliktu, ale priamo situáciu konfrontácie, v ktorej ide o to, kto z koho.
Ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly tento měsíc, se voliči ve většině z 27 zemí Evropské unie přiklonili ke ke stranám, které jsou ke vzdáleným institucím EU rezervované.
Ve Francii kdysi tabuizovaná strana Národní shromáždění překonala stranu prezidenta Macrona v poměru 2:1; v Německu se strana Scholtze, SPD (ostřílená německá strana) zhroutila na 13% voličskou podporu a s ní se zhroutily i ostatní složky vládní koalice. Zelení klesli na 12 % a FDP byla na hranici 5 % hlasů (5 % je hranice pro vstup do německého parlamentu).
Mnoho bylo napsáno, aby se tvrdilo, že Evropské parlamentní centrum „vydrželo“, ale i to visí na vlásku, dokud se nově zvolení poslanci EP poprvé nesejdou, aby schválili spojení nejvyšších funkcí EU: tj. tři „prezidentů“ – prezidenti Komise, Rady a Parlamentu; plus vysoký představitel (tj. „ministr zahraničí“ EU).
Vynikající. Z nihilismu se postupně stává chaos. Bezzásadovost a absence řádu nemůže dlouho přežívat na troskách starých pravidel. Najednou se…
Na téma založení Izraele jsem již v Disputu vícekrát reagoval odkazem na pojem Settler colonialism / Osadnický kolonialismus - například…
Já si myslím, že nová vláda nastupující po Trumpovi by v žádném případě neobnovila dodávky zbraní USA Ukrajině. On už…
Mám-li na svém území zahraniční vojenskou základnu, nemohu se tvářit jako neutrál a musím nést riziko tohoto stavu. Proto třeba…
Nelze samozřejmě vše svádět jen na Izrael. Izrael čelil mnoha útokům se strany sousedů, kteří jej chtěli zničit. Z toho…