Jeffrey Sachs v Evropském parlamentu o geopolitice míru

Zaplněný dům v Evropském parlamentu 19. února 2025 slyšel profesora Jeffreyho Sachse nastínit chladnou realitu americké moci a podřízenosti Evropy. Na akci nazvané The Geopolitics of Peace (Geopolitika míru), kterou pořádal bývalý náměstek generálního tajemníka OSN a současný europoslanec za BSW Michael von der Schulenburg, varoval profesor Sachs publikum: „Být nepřítelem Spojených států je nebezpečné, ale být přítelem je fatální,“ a naléhal na Evropu, aby měla „skutečnou“ a nezávislou zahraniční politiku – „Realistická ahraniční politika chápe situaci Ruska, chápe situaci Evropy a rozumí, co je Amerika a co znamená.“

Okamžik pravdy přišel s Trumpem

Když Trump začal mluvit znělo to jako závan čerstvého vzduchu. Čekal jsem, kdy moderátor vystartuje jako bodnutý vosou, aby ho zarazil, jak to dělal Václav Moravec v případě Kobzy a jiných prý dezinformátorů a znemožní mu další proslov. Trump řekl v podstatě to, za co byla učitelka Bednářová souzena a dvakrát vyhozena z práce. Trump prostě řekl pravdu, sice ne celou, na to zřejmě nemá čas, ale podstatnou část. Řekl, že Newlandová tlačila Ukrajince k válce, že on by válku nikdy nedovolil. Ale on vlastně toho ani více říci nemusí. Přiznal tím spoluvinu Západu na rozpoutání války na Ukrajině, což tvrdil už římský Papež dávno a s ním nezávislí intelektuálové, u nás v čele s Václavem Klausem, všechno prý dezinformátoři, senilní mentální blouznivci a hlupáci. Trump potom ještě dodal některé upřesňující informace ohledně osobních zájmů určitých osob na válce. Také řekl přibližně, že se nediví Putinovi, že chování Západu vzbuzuje jeho obavy o bezpečnost své země. Je snad Trump senilní mentální blouznivec? Pro našeho prezidenta je „odpudivá lidská bytost“. Je snad jeho otevřené jednání odpudivé? Jak pro koho. Pro osobu, pro kterou je lež dennodenním chlebem, asi ano.

Čínská vojenská síla versus asymetrické nástroje impéria Washingtonu

Pokud jde o vojenskou sílu, dosáhla Čína v posledních několika měsících několika zásadních úspěchů, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně.

Důsledky mají dopad na pokračující pronikání USA do asijsko-pacifického regionu a na hrozící vyhlídku války ve stylu Ukrajiny, kterou USA zřejmě chtějí proti Číně zahájit. Stejně jako jinde však USA prokázaly, že to, co jim chybí ve vojenské a průmyslové síle, dohánějí politickým vlivem a asymetrickou schopností destabilizovat a ničit celé regiony planety.

Obyvatelé Tchaj-wanu byli přesvědčeni – přestože jsou etnicky, jazykově, historicky a mezinárodním právem uznáváni jako Číňané – že Číňané „nejsou“ a že Čína představuje existenční hrozbu, která musí ostrovní provincie militarizovat a postavit se proti ní v konfliktu, který bude předvídatelně ve stylu Ukrajiny.

BRICS se rozšiřuje na 54,6 % světové populace o Nigérii, nejlidnatější africkou zemi

BRICS pokračuje v růstu. Dne 17. ledna oficiálně přijal Nigérii za novou partnerskou zemi.
Nigérie má šestou největší populaci na světě a největší počet obyvatel na africkém kontinentu.
Kromě toho, že je Nigérie druhou největší africkou ekonomikou, je také největším producentem ropy na kontinentu.

Vliv BRICS roste zejména na světových komoditních trzích. Nigérie je největším producentem ropy na africkém kontinentu a 15. největším producentem ropy na Zemi. Pět z deseti zemí, které jsou největšími producenty ropy na světě, je členy BRICS. Dohromady představují více než 30 % světové produkce ropy a BRICS+ se významně překrývá s OPEC+.
Pokud se BRICS podaří de-dolarizovat část světového trhu s ropou, může učinit velký krok směrem k zpochybnění dominance amerického dolaru.

Postsovětský prostor má zůstat trvale protiruský

Soudě podle předběžného seznamu hostů pozvaných na prezidentskou inauguraci, přichystal Trump politikům z Evropské komise a řady států EU docela hezký kanadský žertík. (Asi již začal využívat budoucího 51. státu USA.) Vsadily ty osoby totiž nemoudře, neopatrné a nepředvídavé úplně všechno na jedinou kartu, na podporu Trumpova předchůdce, Joe Bidena. A to dokonce natolik, že aktivně vystupovali proti Trumpovi. No a ten nezapomněl. Na inauguraci je nepozval. Při americké ruletě totiž vložili všechny své žetony na jedno políčko. A ono to nevyšlo. Litovat je jistě nebudeme. Ursula von der Leyenová tedy hold novému „bílému otci ve Washingtonu“ nesloží. Naproti tomu její národ bude v Bílém domě reprezentovat předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD), Alice Weidelová. Také český prezident, Petr Pavel, a s ním na jedné politické lodi se nacházející (a již kymácející) premiér, Petr Fiala, se do Washingtonu těšili marně. Ani oni pozvánku nedostanou. Nebyli už v katedrále Notre-Dame. Tedy, možná byli, ale ne ve správný čas.

Pozmění se s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu nějak zásadně a rychle situace ve východní Evropě? V tom nejpodstatnějším, tedy v naději na trvalý mír, asi sotva. Území současné Ukrajiny není totiž pro vládnoucí „elity“ ve Spojených státech a ve Velké Británii ani zdaleka tak málo významné, jak soudí někteří komentátoři a analytici, kteří uvažují o možnosti, že Donald Trump stáhne Washington z „ruské hry“ a ruskou ruletu ponechá na evropských satelitech, které budou mít ale strach bubínek revolveru roztočit. Při přiložení ke spánku by totiž mohl z hlavně vyjít výstřel, a ne jen neškodné cvaknutí, po jakém se carský důstojník samou úlevou opil do němoty.

Porážka ukrajinské armády Ruskem omezuje Trumpovy možnosti vyjednávání o urovnání konfliktu

Ruský válečný zpravodaj Marat Chajrulin zveřejnil skvělý přehled o současném stavu ruských a ukrajinských sil na bojišti. Píše:

Vítězství je již na dohled. Ukrajina válku prohrála. To není jen axiom, ale hotový, pevný základ, na kterém se právě teď staví zdi budoucí budovy. To, co se děje na zemi, není nic jiného než křeče režimu. O Ukropii a Ukies jako takové nemá nikdo zájem – Trump nyní otevřeně koketuje a nabízí Putinovi jednání bez jakýchkoli „Zelenských“.

Trump oznámil, že použije ekonomickou sílu k ovládnutí Kanady

Na otázku ohledně své představy, že by Kanada měla být státem USA, Trump odpověděl: „Zbavte se této uměle narýsované hranice a podívejte se, jak to vypadá, a bylo by to také mnohem lepší pro národní bezpečnost. Nezapomeňte, že Kanadu v podstatě chráníme.

Od svého vítězství ve volbách 5. listopadu Trump hovořil o tom, že USA koupí dánské území Grónsko a že USA znovu převezmou kontrolu nad Panamským průplavem. V úterý odmítl v rámci těchto přání vyloučit vojenskou nebo ekonomickou akci.
Trump k tomu dodal: „Mohu říci toto: potřebujeme je pro ekonomickou bezpečnost“.

Náš svět válek, naše válka světů

Je to již několik let, co si mnoho lidí začalo ve své mysli představovat přízrak třetí světové války v blízké či střední budoucnosti. Tento druh uvažování je obzvláště častý od doby, kdy USA před třemi lety, konkrétně v únoru, odhodlaně a cílevědomě vyprovokovaly Rusko k intervenci na Ukrajině. O několik týdnů později prezident Biden obhajoval své rozhodnutí zablokovat předání stíhaček kyjevskému režimu slavnou poznámkou: „Tomu se říká třetí světová válka“.

Nyní je zjevné, pokud to nebylo zřejmé již tehdy, že Bidenův Bílý dům začal hrát s Rusy nezodpovědnou hru s falešnou kartou. Kyjev má nyní ve vzduchu letky F-16, na zemi tanky Abrams a na stráži rakety Patriot. Stejný příběh. Když v polovině listopadu Biden (nebo kdokoli, kdo rozhoduje jeho jménem) povolil Ukrajině vypálit na Rusko rakety dlouhého doletu, rychle se objevila varování před třetí světovou válkou. „Joe Biden se nebezpečně snaží rozpoutat třetí světovou válku,“ prohlásila na ‚X‘ Marjorie Taylorová Greenová, republikánka z Georgie. Podobné výroky jste slyšeli i z Kremlu a ruské Dumy.

Důvody pro zrušení mezinárodního řádu založeného na pravidlech

Takzvaný „mezinárodní řád založený na pravidlech“ má za cíl usnadnit hegemonii ve světě, což znamená vytěsnění mezinárodního práva. Zatímco mezinárodní právo je založeno na rovné suverenitě všech států, mezinárodní řád založený na pravidlech prosazuje hegemonii na principu suverénní nerovnosti.

Mezinárodní řád založený na pravidlech se neskládá z žádných konkrétních pravidel, není mezinárodně akceptován a nepřináší řád. Mezinárodní řád založený na pravidlech by měl být považován za neúspěšný experiment unipolárního světového řádu, který musí být odstraněn, aby bylo obnoveno mezinárodní právo jako podmínka stability a míru.

Nejutajovanější společnost světa jmenuje nového vůdce, protože druhé Trumpovo prezidentství vyvolá seismický posun v globálním řádu

Bilderberg Group – uzavřená organizace globální elity – prochází transformací vedení, když se Donald Trump připravuje na návrat do Bílého domu.

Společnost, která se skládá z vůdců v politice, průmyslu, akademické obci a armádě, vybrala bývalého šéfa NATO Jense Stoltenberga, aby předsedal jejímu „řídícímu výboru“.

Skupina Bilderberg, založená v roce 1954, již dlouho fascinuje svými tajnými setkáními v exkluzivních hotelech a alpských střediscích, kde účastníci diskutují o mezinárodních vztazích, ekonomice a bezpečnosti.

Změna koncepce hegemonie USA v Evropě: Vyhrožuje Trump NATO?

Rok 2024 byl rokem plným překvapení. Možná posledním byla ‚hrozba‘ zvoleného prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa adresovaná NATO ještě když vedl kampaň a pak zopakovaná pár dnů po jeho cestě do Evropy a po pádu Ba’athistické Sýrie, tj. že Spojené státy vystoupí z Atlantické smlouvy. Je to však opravdu možné?

Nenechme se oblbnout: sice možná méně NATO, zato ale více USA, což nebudou dobré zprávy. Americký imperialismus se prostě jen vyvíjí ve směru odlišném od toho, na který jsme si zvykli, ale jinak by to přeci ani nemohlo být možné vzhledem k tomu, jak se svět mění na multipolární.

Tchaj-wan

OBSAH:
– Úvodem
– Historie Tchaj-wanu
– Káhirská deklarace a následná dohoda Spojenců na Postupimské deklaraci
– Čína ve válce s Japonskem – podpora USA a SSSR
– Občanská válka mezi čínskými nacionalisty Čankajškova Kuomitangu a Mao Ce-tungových komunistů
– Tchaj-wan pod vedením nacionalistů Čankajškova Kuomitangu
– Čína v OSN 1945 – 1979
– Smlouvy USA s Čínou Čankajškova Kuomitangu týkající se Tchaj-wanu
– Smlouvy USA s Čínou Mao Ce-tungových komunistů týkající se Tchaj-wanu
– Budoucnost Tchaj-wanu
– Jak dlouho bude trvat dočasný pobyt spřátelené armády Spojených států amerických v Japonsku?

Putin nastiňuje „moment pravdy“

Vystoupení prezidenta Putina na plenárním zasedání (referát + otázky a odpovědi) na výročním setkání klubu Valdai v Soči působilo jako vysokorychlostní vlak na tempomatu.

Naprosto chladný, klidný, uvolněný, plně ovládající Himálaje fakt, žádný politický vůdce – v nedávné minulosti ani současnosti – by se ani nepřiblížil k tomu, aby přinesl to, co se rovná rozsáhlému, podrobnému světovému názoru, hluboce vyzrálému během čtvrt století v nejvyšší geopolitická rovině.

Putin začal svůj projev odkazem na říjnovou revoluci z roku 1917, čímž vytvořil přímou paralelu s naší bouřlivou dobou: „Přichází okamžik pravdy“. V jasné poctě Gramscimu řekl, jak se „před našima očima tvoří ‚zcela nový světový řád’“.

BRICS a jak dále

V rozporu se všemi očekáváními na Západě ohledně případného oslabení skupiny členské země BRICS odhodlaně pracují na posílení spolupráce. Kritici BRICS dokázali, že jsou omylní. Výsledky summitu dokazují, že BRICS je cílově orientovaná formace s kontinuitou, konkrétními a taktickými akcemi, která zůstává věrná základnímu principu, na kterém byla založena: utváření mezinárodního řádu, který je spravedlivější, zahrnující a reprezentativní.

Globální jih je hlavní silou na globální scéně, protože představuje 85 procent celosvětové populace. Země politického Západu, zejména Spojené státy a Evropská unie, budou muset stále více přehodnocovat svůj model spolupráce a rozvoje s globálním Jihem, aby se vyhnuly ztrátě těchto zemí jako klíčových partnerů ve světovém řádu, který se rychle a kvalitně mění.

Izrael a jeho sousedé

Proč západoasijské země, které již dávno přislíbily podporu palestinské věci, zůstaly tak mlčenlivé při izraelských teroristických útocích na Gazu, Západní břeh Jordánu a nyní i na Libanon? Kde byli Rusové a Číňané? Není právě teď čas na projev solidarity mezi nezápadními národy? Nemohli bychom se na ně obrátit jako na protipól neomluvitelné podpory, kterou USA a jejich klienti poskytují sionistickému režimu? Co můžeme očekávat v budoucnu od BRICS, jehož členové [nyní jich je 10 a k nim se přidalo 13 „partnerských“ zemí] právě uzavřeli summit v Kazani?

To jsou mé otázky rok po událostech ze 7. října 2023. Předpokládám, že si je budou klást i ostatní, a proto jsem je položil Chasu Freemanovi, bývalému významnému diplomatovi.

Komu padají masky? Hrozby úpadku Západu?

Obsah:

  1. Ústup Západu
  2. Zrada evropského liberálního modelu
  3. Seznamy nepohodlných?
  4. Ukrajina a Izrael
  5. Evropská ekonomická sebevražda
  6. Americké volby a emancipace Evropy
  7. Ruské teroristické útoky na Ukrajině?
  8. Cesta z bludiště pro jednotlivce?
  9. Má cenu žít v ČR?
  10. Změna režimu?
  11. Bezpečnostní složky, manipulace
  12. Češi a Izrael
  13. Jak diskutovat o Ukrajině?
  14. Francie a Macron
  15. Dokončí Fialova vláda mandát?
  16. Bohatství nebo svoboda?
  17. Deep state, Trump, Izrael
  18. Covidové zločiny?
  19. Národní sebevědomí
  20. Demokracie a diskuze

Čínská éra premiéra Si Ťin-pchinga

V posledních letech dominují diskuse o čínské velké strategii v mezinárodních bezpečnostních časopisech, think tancích a politických diskusích po celém světě. V souvislosti s prudkým vzestupem Číny si vědci a politici kladou otázku: Sleduje Čína strategii globálního prvenství, nebo se spíše zaměřuje na vyvažování mezinárodního systému?

Debata o čínské velké strategii zůstává otevřená a její budoucí směřování si vzájemně oponují. Zatímco Siova strategie se zdá být zaměřena na maximalizaci, systémové tlaky, ekonomická realita a domácí výzvy si mohou v blízké budoucnosti vynutit posun směrem k vyvažování. Zda se bude jednat o faktickou strategii, nebo o záměrný posun, bude záviset na tom, jak Čína zvládne svůj pokračující vzestup a jak na něj bude reagovat mezinárodní společenství.

BRICS signalizuje odklon od finančního systému ovládaného USA

Rusko označuje nedávno zahájený summit BRICS za největší zahraničně-politickou událost, která se kdy v Rusku konala, a za klíčovou událost pro ruské předsednictví v BRICS v roce 2024.

Vladimir Putin v úterý přivítal vedoucí představitele 24 zemí a delegace celkem 32 států. Šestnáctý summit BRICS, který se koná od 22. do 24. října, je prvním ve formátu BRICS+ a zahrnuje zástupce z Asie, Afriky, Blízkého východu a Latinské Ameriky.

Přestože není pravděpodobné, že by BRICS 2024 realizoval okamžitá řešení svých ekonomických a finančních návrhů, již nyní úspěšně vyvolal nadšení pro alternativní přístupy k uspořádání po druhé světové válce. Po několika desetiletích válek a škodlivých sankcí jsou země BRICS+ stále více nedůvěřivé vůči „řádu založenému na pravidlech“, který je veden Spojenými státy a který zvýhodňuje několik málo osob na úkor mnoha.

Postupně, a pak náhle

Během minulého století se monetární systém měnil v průměru jednou za 30-40 let. Před rokem 1914 se globální monetární systém zakládal na klasickém zlatém standardu.

Pak se roku 1944 v Bretton Woods vynořil nový monetární systém. V jeho rámci se z dolaru stala globální rezervní měna navázaná na zlato s 35 $ za unci. Roku 1971 Nixon s přímou převoditelností dolaru na zlato skoncoval. Poprvé již nebyl monetární systém podložen zlatem.

Dnes už je existující monetární systém starší než 50 let, takže svět má se změnou dlouhé zpoždění.

Výjimečnost a mezinárodní právo

Výjimečnost je výrazem animus dominandi (pudu získání moci) mocných národů, které se odmítají podřídit zavedeným pravidlům lidského soužití a odmítají obyčejové mezinárodní právo. Místo toho si tito aktéři vymýšlejí nová pravidla podle své libosti a předstírají, že jejich bájný „mezinárodní řád založený na pravidlech“ je nějakým způsobem legitimní a v jistém smyslu nahrazuje Chartu OSN. Nedávná studie profesora Jeffreyho Sachse (Kolumbijská univerzita) pro Summit OSN o budoucnosti ukazuje index, v němž se Barbados umístil na prvním a Spojené státy na posledním místě v žebříčku zemí, které jsou nakloněny uplatňování zásad OSN a mezinárodní solidarity v praxi.

The Deep State (Derin devlet)

Alexandr Dugin odhaluje hluboký stát jako zkorumpované západní spiknutí, které se infiltrovalo do USA a Evropy, aby manipulovalo volbami, potlačovalo populistické vůdce, jako je Donald Trump, a vnucovalo svou liberálně-globalistickou agendu tím, že se lživě vydává za ochránce demokracie, zatímco bezohledně rozvrací vůli obyvatel.

Írán nechce válku, ale mírový civilní rozvoj

„Člověk by rád věřil, že USA a Izrael jsou demokratické země a podporují mír – skutečnost je však jiná.“

„Libanonské děti nemohou chodit do školy. Univerzity jsou také zavřené a slouží jako nouzové ubytování. Mladí lidé, kteří by měli zkoušky na univerzitě nebo kteří se připravují na maturitu, nemají výuku, musí opustit své domovy a jsou v naprosto nejisté situaci. Někteří si našli ubytování u příbuzných, jiní si s pomocí příbuzných žijících v zahraničí pronajali domy nebo prázdninové byty v libanonských horách nebo na severu země. Stát také dotoval pšenici s pomocí Světového potravinového programu. Tento program skončil a finanční podpora pšenice a chleba byla zrušena. V této krizové situaci se nyní zdražuje i chléb. Dotace na léky byly již dávno zrušeny. Nemocnice jsou kvůli útokům zcela přetížené. Libanon dostává pomoc z Íránu a Iráku. Sýrie přijala zraněné lidi a více než 100 000 uprchlíků – včetně Syřanů, kteří v Libanonu hledali útočiště před válkou v Sýrii. Nyní Izrael vybombardoval silnici k nejdůležitějšímu hraničnímu přechodu Al Masnaa a učinil ji nepoužitelnou.“

Unipolární systém jako nejnebezpečnější forma uspořádání světa

Po rozpadu bipolárního uspořádání na počátku 90. let dvacátého století se do pozice jediné planetární supervelmoci dostaly Spojené státy, respektive jejich vládnoucí vrstva. Výsledek tohoto nového systému se dostavil okamžitě. Začala se rozpadat křehká stabilita, ve které měly Spojené státy proti sobě velmoc, která přece jenom do jisté míry omezovala americké úsilí o absolutní dominanci, jaká následně dospěla ke „kvalitě“ planetární diktatury.

Vzhledem k tomu, že neomezený vládce planety není schopen uspět v čestném hospodářském a technologickém zápolení (ve svobodném trhu) s Čínou, rozhodly se washingtonské elity (nemají nic společného s obyvatelstvem USA) destabilizovat také Tichooceánskou oblast. V ní si jako nástroj vybraly Tchaj-wan, jehož „suverenitu“ pod americkým dohledem kupodivu podporují, zatímco suverenitu Donbasu tvrdě trestají. Čert aby se vyznal ve washingtonském pojetí práva. V poslední době se pod činorodým americkým dohledem dále eskaluje konflikt na Blízkém východě, kde se s použitím Izraele snaží Washington vést válku proti Iránu, což je vlastně kopie metody, během které takto bezohledně využil a zneužil Ukrajinu (díky Ukrajině smrtelně nebezpečnému režimu, který si předtím Washington ovšem sám ustavil v Kyjevě) v jeho vlastní válce proti Rusku.

Richard D. Wolff a Michael Hudson: Blízký východ a Ukrajina

Začneme hlavní otázkou, která zní: Proč Spojené státy nemají zájem na ukončení konfliktu na Blízkém východě a na Ukrajině? Což víme, že v obou těchto případech jsou schopny udělat.
A než přejdeme k odpovědi na tuto otázku, pustím vám klip, v němž libanonský ministr zahraničí hovoří s Christiane Amanpourovou o svém pohledu a o tom, proč se jim nepodařilo dosáhnout příměří.

Nyní je pravda, že Amerika poslala do Iráku malou armádu a po celém světě je 800 amerických vojenských základen, ale nebyla to bojová armáda – byla to okupační armáda bez skutečně velkého odporu, jaký zažívá například Ukrajina s Ruskem, jak to vidíme tam. Ta situace na Blízkém východě je velmi odlišná.
Protiváleční studenti ukázali, že Lyndon Johnson v roce 1968 musel odstoupit z kandidatury ve volbách, protože kamkoli by přišel, všude by se proti němu konaly demonstrace za zastavení války. Dnes k žádným takovým demonstracím nedochází, to není třeba dodávat.
Nebudu tedy nazývat Spojené státy nebo Evropskou unii demokraciemi, ale neexistuje žádná vláda, která by musela být zvolena a která by byla schopna poslat své vlastní vojáky do velké války.
A to znamená, že dnešní taktika se omezuje na bombardování, nikoli na okupaci zemí. Omezují se na to, že izraelské síly mohou shazovat bomby na Gazu a Hizballáh a snažit se něco vyřadit, ale ani izraelská armáda, ani žádná jiná armáda by nebyla skutečně schopna provést invazi a pokusit se obsadit nějakou zemi tak, jak to dělaly armády za druhé světové války.

Emmanuel Todd: Role Ruska ve světových procesech mě vždy ohromovala

Otázka hodnot je skutečně důležitá, ale je to jen jedna část světových sporů a hádek. Když mluvím o konfrontaci mezi Ruskem a Západem nebo jiných mezistátních konfliktech, začal bych nikoli hodnotami, ale analýzou rovnováhy sil.

Souhlasím s názorem realistů v duchu Johna Mearsheimera, kteří věří, že rivalita mezi velmocemi hraje klíčovou roli ve světových konfliktech. V tomto kontextu je výchozím bodem konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy s jejich vazaly (Japonce a Evropany vidím spíše jako vazaly Spojených států než jako skutečné spojence) kolaps sovětské moci.

Druhá fronta je otevřena

Opravdová válka začala na Blízkém východě. Po izraelském teroristickém útoku pomocí pagerů, které začaly na pokyn izraelských operátorů vybuchovat v rukou nevinných lidí, včetně dětí, žen a starců, začaly masové raketové útoky a kobercové bombardování jižního Libanonu. V noci z 1. na 2. října byla zahájena pozemní operace na libanonském území. Izrael se zjevně rozhodl, že se po genocidě obyvatel Gazy změní z oběti na kata a zahájí genocidu libanonského lidu.

V Gaze jsme již byli svědky odhalení skutečného cíle – fyzické genocidy Palestinců se souběžným přesunem těch, kteří přežijí, mimo Izrael. Jakkoli to zní děsivě, pro Izrael to dává smysl. Protože není schopen dostatečně dramaticky změnit vlastní demografii, zbývá mu zničit obyvatelstvo, které svou existencí a etnicko-náboženským kódem brání realizaci eschatologických projektů.

Jaké změny provádí Rusko ve své jaderné doktríně?

Ruský prezident Vladimir Putin oznámil řadu aktualizací národní strategie pro použití jaderných zbraní, které mají reagovat na měnící se vojenskou a politickou situaci a vznik nových hrozeb.

(1) Útok „nejaderného státu“
(2) Snížení jaderného prahu
(3) Rozšíření deštníku na Bělorusko
(4) Jaká byla předchozí doktrína?
(5) Proč byly změny navrženy právě nyní?

Putin ve středu zopakoval, že použití jaderných zbraní zůstává „krajním opatřením“ na ochranu ruské suverenity, ale Moskva musí vzít v úvahu, že „současná vojensko-politická situace se dynamicky mění … včetně vzniku nových zdrojů vojenských hrozeb a rizik pro Rusko a naše spojence“.

Napětí mezi Íránem a Ruskem kvůli ázerbájdžánskému dopravnímu koridoru

Íránské zdroje uvádějí, že Teherán je rozhodně proti Ruskem podporovanému koridoru Zangezur v Baku, který by přerovnal jeho severní hranice. Rusko a Írán se v oblasti jižního Kavkazu střetávají a napětí mezi nimi se zvyšuje v souvislosti s navrhovanou dopravní trasou známou jako Zangezurský koridor.

Ruští představitelé nedávno vyjádřili podporu koridoru, který by spojil Ázerbájdžán a jeho exklávu Nachičevan s Ruskem a Tureckem, obešel arménská kontrolní stanoviště a vytvořil novou trasu spojující Asii, Evropu a Blízký východ. Írán to považuje za strategickou hrozbu a narušení svých hranic

Islámská fronta proti Izraeli?

Dostali jsme se do historického okamžiku, kdy se islámské národy opět spojí ve „svaté válce“, a tentokrát se konflikt odehraje na mnohem vyšší úrovni.

Turecko svým postupem zamíchalo všemi kartami na stole. Nejenže vláda v Ankaře oficiálně požádala o členství v BRICS+, ale nyní navrhuje vytvoření islámské aliance pro boj s Izraelem. Kromě frakcionářství a osobních pocitů je třeba význam této události velmi pečlivě analyzovat.

Ázerbájdžán, perfektní tah

Kdo by to byl řekl. Od roku 2022 Ázerbájdžán Ilhama Alijeva změnil směr a nyní se stal novým strategickým spojencem Ruska a Íránu. S autoritativní podporou Minsku v zákulisí. A to nejlepší teprve přijde, protože překvapení je ještě mnoho.

– Rozhodující setkání v dokonalém kavkazském stylu
– Nezanedbatelný precedens s Běloruskem

Odkaz Joe Bidena: Válka za americkou nadřazenost

S tím, jak má Joe Biden letos opustit Bílý dům, se jeho jednorázové prezidentství začíná dostávat do hledáčku, aby se zjistil jeho odkaz. Co byl a je tenhle Biden za prezidenta? V jaké míře se mu podařilo dosáhnout cílů své zahraniční politiky? Co jeho éru charakterizovalo? Na rozdíl od Trumpova – „Udělat Ameriku opět velikou“ – a následného „odchodu“ USA ze Středního východu a z amerických „válek navždy“ v Afghánistánu, je hlavním odkazem Bidena jeho intervencionistická zahraniční politika. Jeho intervence se však nepodobaly přímým vojenským intervencím za administrativ Bushe a Obamy. Byly spíše nepřímé, v čemž USA zůstávají předním hráčem, jak otevřeným, tak skrytým. Účelem byla náprava „škod“, které Trumpova administrativa na americké nadřazenosti napáchala.

Nejasný význam ukrajinské ofenzívy u Kurska

Je překvapivá ukrajinská protiofenzíva do Ruska kritickým bodem války, bezvýznamnou vedlejší akcí, nebo strategickým chybným krokem Kyjeva? Z krátkodobého hlediska byla většinou úspěšná, ale důležitý je střednědobý a dlouhodobý horizont. Má to širší důsledky pro politiku Západu vůči Rusku obecně a pro válku na Ukrajině konkrétně?

Od ruské invaze v únoru 2022 se válečné štěstí několikrát přesunulo tam a zpět a žádný vnější pozorovatel nemá ve všem pravdu. Z tohoto důvodu je na místě jistá dávka pokory. Stejně jako u většiny válek nelze přesně určit, kde by mohl být bod zlomu každé strany, ať už z hlediska schopností, nebo odhodlání, a je těžké předvídat, jak budou třetí strany reagovat na nový vývoj. Přesto nevidím příliš důvodů, proč si myslet, že vpád Ukrajiny do Kurské oblasti bude mít na její osud významný pozitivní dopad.

Problémem není jen přetrvávající nebezpečí eskalace v důsledku probíhající války. Měli bychom si položit otázku, zda nám morálně vyhovuje pomáhat válečnému úsilí, jehož deklarované cíle jsou pravděpodobně nedosažitelné, a zároveň se vyhýbat serióznímu diplomatickému úsilí o ukončení bojů. Pravděpodobným výsledkem naší současné politiky je, že bude umírat více lidí bez zjevného politického cíle. Prosazování vyjednávání o řešení rusko-ukrajinské války je jedním z těch případů, kdy se vlastní zájem a morálka snoubí. Západ a Ukrajinci se vzdali příležitosti zabránit této válce nebo ji ukončit jednáním a nedávný vojenský úspěch Ukrajiny by měl být vnímán jako příležitost k zahájení seriózních rozhovorů o příměří, nikoli jako záminka k prodlužování nákladné války, kterou Ukrajina může přežít, ale pravděpodobně ji nevyhraje.

Klaus Schwab varuje před „érou šokových událostí“

World Economic Forum (Světové ekonomické fórum, WEF) je dobře financovaná organizace, kterou mnozí považují za teroristickou, které je dovoleno bez následků způsobovat chaos v celosvětové populaci. Klaus Schwab a jeho „fórum“ roky hlásají, jak změní životy mas, ale všichni přimhouří oči. Řekli nám, že budeme jíst brouky, řekli nám, že nebudeme nic vlastnit, už nějakou dobu varují před svými zlověstnými plány. WEF infiltrovalo vládní kabinety a změnilo levicovou stranu politiky v každé jedné západní zemi. Nedávno vydal WEF zlověstný článek varující, že se v blízké budoucnosti musíme připravit na „éru šokových událostí“.

Globální krize porodnosti je horší, než si myslíte

Pro každého, kdo se pokouší předpovědět budoucnost lidstva, je kniha Paula Ehrlicha The Population Bomb / Populační bomba z roku 1968 varovným příběhem. Na základě tehdy populárního malthusiánského přesvědčení, že svět je odsouzen k zániku kvůli vysoké porodnosti, Ehrlich předpověděl: „V 70. letech 20. století zemřou stovky milionů lidí hlady.“ Přišel s drastickými řešeními, včetně přidávání chemikálií do pitné vody, aby populaci sterilizoval.
Ehrlich se stejně jako mnozí další mýlil. To, čeho se měl obávat, byla klesající porodnost a populační kolaps. Téměř 60 let poté mnozí předpovídají, že se svět bude brzy reprodukovat méně, než je míra reprodukce.
Ale podle mých výpočtů už tam jsme.

Pokud je vám 55 let nebo méně, jste pravděpodobně svědky něčeho, co lidé nezažili už 60 000 let, a to ani během válek nebo pandemií: trvalého poklesu světové populace.

ČTVRTÁ světová válka je již tady

Západní političtí a bezpečnostní představitelé si v mnohem větší míře než jejich „východní“ protějšky, jako je Rusko a Čínská lidová republika, neuvědomili, že hlavní silou na strategickém bojišti na počátku 21. století je psychologická oblast, přestože kognitivní rozměr dlouho zkoumali a investovali do něj dlouhá léta výzkumu. Úroveň výdajů na obranu je pouze malou složkou strategického úspěchu či neúspěchu. Veškerý úspěch či neúspěch je generován myslí a v žádné době nedávné historie to nebylo tak zřejmé jako dnes, kdy se formální konflikt během studené války a po ní stal menším faktorem měnící se globální rovnováhy sil.

Realita by neměla být zaměňována: „čtvrtá světová válka“ je v plném proudu a – stejně jako se o první světové válce rozhodovalo na „hřištích Etonu“, rozhoduje se o ní v městské a venkovské krajině, kde se masy „globalistů“ a „nacionalistů“ řadí a jsou ovlivňovány, posilovány nebo poráženy odstíny pojmů a obrazů, profesionálně nasazovaných na hřištích Harvardu a dalších hvězdně obsazených univerzit, kde je kognitivní rozměr konfliktů velmi jasný, ale těžko se dostává do řídících sálů s ovládacími knoflíky.

2x z webu Larryho Johnsona, srpen 2024

Zoufalství ukrajinských orgánů a orgánů NATO se naplno projevuje v Kurské oblasti a v Záporožské jaderné elektrárně. Pokud čtete většinová média, jásají a oslavují „drtivé“ ukrajinské vítězství a naprosté ztrapnění Vladimira Putina. Má to jen jeden maličký problém – jsou to kecy.

Ukrajinský Zelenskyj se rychle snaží odvést pozornost od útoku na ZNPP tvrzením, že ho provedli Rusové. Dobrý pokus, Vladimíre. Možná bys měl omezit množství šňupání, které si cpeš do té své prázdné hlavy. Zelenskij a plánovači NATO se opět hrubě přepočítali a vsadili spoustu ukrajinských životů na polovičatý plán. Tohle ruskou odhodlanost neoslabí, to naopak rozpálí do běla rozpálené peklo. Kvůli této šílené operaci zemře více Ukrajinců.


Zdá se, že v Rusku se blíží ke konci případ Wagner Group vs. Ministerstvo obrany. Zhruba osm náměstků ministra obrany bylo zbaveno funkce a někteří z nich byli zatčeni. Obecnou stížností se zdá být korupce. Bývalý ministr obrany generál Šojgu byl po Putinově znovuzvolení přeřazen do funkce tajemníka Rady bezpečnosti. Nový ministr obrany Bělousov je civilista a pochází z ekonomického a podnikatelského prostředí.

Čína, Indie a Rusko čelí ve vztahu k USA stejnému problému jako Írán ve vztahu k Izraeli: Měly by následovat příkladu USA v podobě atentátů, převratů, barevných revolucí a ovlivňování voleb, nebo ne?

Ukrajinské válečné úsilí rychle směřuje k nicotě

Deník New York Times uvedl, že ruský ministr obrany Andrej Bělousov nedávno telefonoval ministru obrany Lloydu Austinovi, „aby mu předal varování, jak tvrdí dva američtí představitelé a další úředník, který byl o hovoru informován: Rusové zjistili, že se připravuje ukrajinská tajná operace proti Rusku, která má podle nich požehnání Američanů. Byl si Pentagon vědom tohoto spiknutí, zeptal se pan Bělousov pana Austina, a jeho potenciálu zvýšit napětí mezi Moskvou a Washingtonem?“

Austin zjevně popřel odpovědnost USA, ale učinil by tak bez ohledu na pravdu. Bělousovova otázka ukázala rostoucí riziko zástupné války Washingtonu. Bohužel, ujištění Bidenovy administrativy mají vzhledem k její převažující roli v konfliktu jen malou váhu. Americká přítomnost na Ukrajině byla na začátku velká a rostla spolu s konfliktem. Veřejná prohlášení o odpovědnosti za zabití ruských generálů a potopení ruských lodí účast Washingtonu potvrdila.