EU: Žádné prázdniny, dokud Gaza trpí hlady
Obsah:
Obsah:
Seriál Demytizace Palestiny a Palestinců publikuje Zdeněk Jehlička postupně na deníku Britské listy a na stránkách Mezinárodního hnutí solidarity. Vybrali jsme z něj poslední dvě kapitoly:
Obsah:
Obsah:
Vyvolený lid, jediná demokratická země na Blízkém východě s nejmorálnější armádou na světě, nyní plánuje v pásmu Gazy „humanitární město“. Nezáleží na tom, do jakého orwellovského celofánu ho balí. Premiér Benjamin Netanjahu a ministr obrany Israel Katz otevřeně pokračují v plánech na umístění obyvatel Gazy do táborů, aby je připravili na jejich přesun z enklávy.
Skutečnost, že Katz odhalil svůj plán „humanitárního města“ pro Rafah pro statisíce Palestinců uvězněných pod dohledem #en# bez možnosti ho opustit, jako humanitární řešení, není nic jiného než mrazivé překroucení jazyka.
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Obsah:
Izrael už 20 měsíců vede v Gaze systematickou válku proti zdravotnictví. Je to zločin proti lidskosti. Zatímco svět mlčí, zdravotníci jsou unášeni, umírají ve věznicích, nemocnice jsou proměněny ve vojenské základny.
Nemocnici Al-Shifa v centrální Gaze, kterou v letech 1967-2005 sama izraelská vláda rozšiřovala, proměnili okupanti v mučírnu, smetiště, masový hrob a hřbitov. Izrael už 20 měsíců vede v Gaze systematickou válku proti zdravotnictví. Je to zločin proti lidskosti. Zatímco svět mlčí, zdravotníci jsou unášeni, umírají ve věznicích. Nemocnice jsou proměněny ve vojenské základny a po skončení vojenské operace jsou zničeny. Al-Rimal bylo civilní, historické, administrativní a zdravotnické centrum hlavního města Gazy. Nacházela se zde největší a nejdůležitější nemocnice pásma Gazy zvaná Al-Shifa Hospital. Z této nemocnice je dnes troska. Spálená, vyrabovaná, zneuctěná. A s Davidovou hvězdou nastříkanou na zdech jako výsměch – nebo jako výhrůžka?
Obsah:
Obsah:
Od pádu Iráku, pod údery Britů a Spojených států, Londýn a Washington popularizují mýtus o íránském vojenském jaderném programu, navazující na mýtus o iráckých zbraních hromadného ničení. Tento mýtus převzali izraelští „revizionističtí sionisté“ (nezaměňovat se „sionisty“ jako takovými) a jejich vůdce Benjamin Netanjahu. Západní veřejnost je již dvacet let zaplavována touto propagandou a uvěřila jí, ačkoli tvrzení, že Teherán bude mít „příští rok“ atomovou bombu, nedává žádný smysl.
…
Čína a Rusko opakovaně prohlásily, že Írán od roku 1988 nemá vojenský jaderný program. Na rozdíl od nás Rusko ví, o čem mluví: podílí se na íránském výzkumu. V mnoha íránských jaderných zařízeních pracují Rusové. Je samozřejmé, že Moskva se stejně jako my obává šíření jaderných zbraní. Na rozdíl od nás se však nejedná o civilní jadernou energii. Na základě práce Andreje Sacharova pokračují Rosatom a Ruská akademie věd ve výzkumu, zejména v rámci projektu Tokamak. Čína, Jižní Korea, Spojené království a Francie provádějí vlastní výzkum v této oblasti.
Poslední zcela křesťanské město na Izraelem kontrolovaném Západním břehu zažívá vlnu útoků násilných židovských osadníků, říká místní církevní vůdce a pobízí rodiny, aby uprchly, a vůdčí klérus město prohlašuje za „nikoliv už bezpečné“ pro naše obyvatele. Osadníci si navíc zřídili zlověstné „předsunuté stanoviště“ i na okraji tohoto města – Taybeh, Ramallah – tj. 4 500 let staré komunity s ohromným významem v příběhu o Ježíši Kristovi.
Americkému lidu se neřekne, proč Izrael souhlasil s příměřím s Íránem. Ano, Izraeli rychle docházely protiletadlové střely (což ho činilo zranitelnějším vůči íránským útokům). Ale tato otázka je až druhořadá. Skutečným důvodem, proč příměří chtěl, bylo, že byl systematicky drcen na prach a potřebovali rychle zastavit krvácení. Proto „hodil ručník do ringu“ necelé 2 týdny po úvodní salvě, protože Írán decimoval jeden cíl za druhým bez konce v dohledu. Izrael tedy kapituloval.
To samozřejmě není příběh, který jsme četli v západních médiích, kde se nezmiňuje o rozsáhlém ničení izraelských strategických cílů (íránskými balistickými raketami); tyto zprávy byly z hlavního zpravodajství zcela vypuštěny. Ale právě proto Izrael přesvědčil Trumpa, aby našel diplomatickou cestu; protože ztráty začaly narůstat a Írán „nepolevoval“.
Myslím si, že problém, s nímž se nyní potýkáme, má mnoho úrovní. Vysvětlení není lineární a situaci lze a je třeba nahlížet z různých úhlů pohledu. Především je třeba poznamenat, že útok USA na Írán ve skutečnosti znamená, že s velkou pravděpodobností – mnohem větší než 50 % – se nacházíme ve stavu třetí světové války. Tato válka již doutnala na Blízkém východě a na Ukrajině, propukala v konfliktech v Kašmíru mezi Indií a Pákistánem a také v dalších regionálních střetech, ale v podstatě se stávala stále nevyhnutelnější. Přímá účast USA na útoku na Írán a údery na jeho jaderná zařízení…
Tomu předcházelnevyprovokovaný útok Izraele na Írán bez vážných důvodů, jen aby zabránil Íránu ve výrobě jaderných zbraní. Izrael, který disponuje jadernými zbraněmi, prohlašuje: „Mám jaderné zbraně, ty je chceš vyrobit, proto na tebe zaútočím a zasáhnu tvé jaderné objekty.“ To nedává žádný smysl, zvláště když se za něco podobného, alespoň formálně, postavila Evropská unie a celý Západ proti Rusku. Domnívali se, že jsme jako první zaútočili na Ukrajinu, a proto je třeba nás zničit. Nyní, když Izrael bez jakýchkoli důvodů útočí na Írán a vědomě útočí na jeho jaderná zařízení a poté se k tomu přidávají USA, nikdo proti těmto zemím nevznáší žádné námitky.
To už nejsou jen dvojí standardy – to je něco, co přesahuje rámec. Ukázalo se, že na formální stránku věci se nemusíme vůbec dívat: kdo zaútočil první, proč, jaké byly argumenty, kdo to odsoudil, kdo je pro, kdo proti – to už nemá žádný význam.
Obsah:
Lid, jehož celá existence závisí výhradně na vojenské síle, je odsouzen k tomu, aby skončil v nejtemnějších koutech zkázy a nakonec byl poražen.
Je to více než 46 let, kdy jsem v devíti letech s rodinou opustila Írán. Většinu svého života jsem strávila v Izraeli, kde jsme založili rodinu a vychovali naše dcery – ale Írán nikdy nepřestal být mou domovinou. Od října 2023 jsem viděla nespočet obrazů mužů, žen a dětí stojících u ruin svých domovů a jejich pláč se mi vryl do paměti. Ale když vidím obrazy z Íránu po izraelských útocích a slyším pláč v perštině, mém mateřském jazyce, pocit zhroucení ve mně je jiný. Představa, že tuto destrukci provádí země, jejímž mám občanství, je nesnesitelná.
Den poté, kdy se Izrael dopustil nevyprovokované agrese proti Iránu, během níž zabil na území cizího státu vysoké důstojníky a jaderné vědce Iránu, v jedné zahradní restauraci vedli spolu debatu dva čeští vysokoškolsky vzdělaní třicátníci, které na celé akci, jež se uskutečnila v rozporu s mezinárodním právem, zaujala pouze technologická vyspělost izraelských raket, které dokázaly své oběti zasáhnout s vysokou přesností v jejich domácím prostředí. Zaujalo je toto, oči se jim rozzářily obdivem, a nic víc. Všechny okolnosti nevyprovokovaného útoku jednoho státu na jiný stát zůstaly úplně mimo okruh jejich pozornosti.
Překotný a chaotický průběh posledního týdne fakticky znemožňuje jeho vystižení několika překlady ze stovek a tisíců zdrojů. Namísto toho jsem sepsal vlastní shrnutí událostí od pátku 13. června do středy 25. června. Upustil jsem i od dokumentování jednotlivých fází odkazy na zdroje – na to už prostě nezbyl čas.
Írán je poslední ze sedmi rivalů Izraele, které se sionistická lobby v roce 2001 rozhodla v následujících pěti letech zničit: Irák, Sýrii, Libanon, Libyi, Somálsko, Súdán a závěrem Irán. Protáhlo se to, předposlední padla Sýrie, kde za podpory Izraele, USA a Turecka převzal moc Islámský stát až letos v květnu.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už téměř 30 let žene Blízký východ do války a zkázy. Tento muž je sud střelného prachu a násilí. Ve všech válkách, které vedl, Netanjahu vždy snil o té velké: porazit a svrhnout íránskou vládu. Jeho dlouho očekávaná válka, která právě začala, by nás mohla všechny zabít v jaderném Armagedonu, pokud nebude Netanjahu zastaven.
Netanjahuova fixace na válku sahá až k jeho extremistickým mentorům, Ze’evovi Žabotinskému, Jicchaku Šamirovi a Menachemu Beginovi. Starší generace věřila, že by sionisté měli použít jakékoli násilí – války, atentátů, teroru – které je potřeba k dosažení jejich cílů, kterými je odstranění jakéhokoli palestinského nároku na vlast.
Před dvěma měsíci jsem napsal článek, v němž jsem očekával, že Izrael nebo Spojené státy provedou preventivní úder proti íránskému jadernému programu. K takovému úderu došlo ze dne na den, kdy Izrael zahájil na celém území Íránu operaci Rising LionČesky / Vycházející lev s cílem zlikvidovat vysoké vojenské vedení, technické a vědecké know-how, schopnost obohacování štěpného materiálu a výrobní kapacity balistických raket, a to vše s deklarovaným cílem zajistit, aby „na konci operace neexistovala žádná jaderná hrozba“. Vzhledem k desítkám let trvajícím šarvátkám, které vedly k tomuto úderu, se jeho příchod jeví jako historický bod zlomu (kromě politicky orientovaného bodu, na který jsem odkazoval ve svém původním článku).
…
Tyto náklady obětované příležitosti doplňují fixní náklady spojené se situací Izraele na Blízkém východě. Politolog Kenneth Waltz ve svém článku v časopise Foreign Affairs z roku 2012 přišel s neorealistickým postřehem, že postavení Izraele jako faktického regionálního hegemona na Blízkém východě (protože je jediným státem v regionu, který má jaderné zbraně, což všichni vědí, přestože Izrael provádí politiku záměrné dvojznačnosti) si žádá, aby bylo vyvážené. V opačném případě zůstanou regionální vztahy nestabilní kvůli zjevnému bezpečnostnímu dilematu, které představují pro regionální státy, jež nejsou ve spojení s Izraelem.
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Tohle je konec. Poslední krví nasycená kapitola genocidy. Brzy skončí. Maximálně za několik týdnů. Dva miliony lidí táboří v troskách nebo pod širým nebem. Desítky lidí jsou denně zabíjeny a zraněny izraelskými granáty, raketami, drony, bombami a kulkami. Chybí jim čistá voda, léky a jídlo. Dosáhli bodu kolapsu. Nemocní. Zranění. Traumatizovaní. Ponížení. Opuštění. Chudí. Hladoví. Zoufalí.
Na posledních stránkách tohoto hororového příběhu Izrael sadisticky láká hladovějící Palestince sliby jídla na úzký a přeplněný devět mil dlouhý pás země, který hraničí s Egyptem. Izrael a jeho cynicky pojmenovaná Nadace pro humanitární pomoc Gazy (GHF), údajně financovaná izraelským ministerstvem obrany a Mossadem, zneužívají hladovění jako zbraň. Láká Palestince do jižní Gazy stejně, jako lákali nacisté hladovějící Židy ve varšavském ghettu, aby nastoupili do vlaků do vyhlazovacích táborů. Cílem není Palestince nakrmit. Nikdo vážně netvrdí, že by existoval dostatek potravin nebo humanitárních center. Cílem je nacpat Palestince do přísně střežených komplexů a deportovat je.
Obsah:
Průzkum zjistil, že 82 % dospělých izraelských občanů si přeje vyhnání Palestinců z pásma Gazy. 47 % chce zabít každého muže, ženu a dítě. Bývalý premiér Ehud Olmert prohlásil, že Izrael vede „válku zničení“.
Podpora genocidy, masových vražd a etnických čistek je v Izraeli rozšířená.
Bývalý izraelský premiér Ehud Olmert připustil, že jeho země vede „válku vyhlazování: bezohledné, nekontrolované, kruté a zločinné zabíjení civilistů“.
Mezitím chce drtivá většina Izraelců vyhnat Palestince z pásma Gazy a zhruba polovina chce zabít každého muže, ženu a dítě v obléhaném pásmu.
Obsah:
Obsah:
Řada strategických faktorů nám pomůže vysvětlit, proč je Amerika předurčena k prohře v obchodní válce s Čínou, proč západní koalice nedokáže porazit Rusko na Ukrajině a proč vnější tlak pravděpodobně nedokáže zabránit izraelským zvěrstvům, pokud USA nezastaví svou podporu. Podívejme se na tyto faktory podrobněji.
– Suverenita vždy zvítězí nad kolektivním rozhodováním
– Klíčem jsou hluboké finanční rezervy
– Zvládání vnitropolitického tlaku je zásadní
– Co to znamená pro koalice?
– Jaké závěry můžeme vyvodit z našeho postoje vůči Číně, Rusku a Izraeli?
Zkušenost z OSN, diplomacie i české politiky mě naučila, že mír nevzniká sám od sebe. Je třeba o něj každodenně pečovat. Nejen odmítat válku, ale aktivně vytvářet podmínky pro důvěru a spolupráci. Kultura míru není stav – je to proces. Neustálé hledání společného jazyka, i tam, kde se zdá nemožné se domluvit.
Potřebujeme občanskou společnost, veřejné intelektuály a politiky s odvahou myslet jinak. A dovolte mi teď shrnout klíčové principy, které považuji za zásadní.
…
Střední Evropa má jedinečnou zkušenost: zná cenu války, okupace i míru. Byla mostem i bitevním polem a mohla by i dnes navázat spolupráci měst, univerzit a občanských iniciativ v duchu Visegrádu. Visegrád nyní děsně skřípe, zvláště díky politice české vlády, která však na podzim skončí, a tak si myslím, že by šlo využít historie Visegrádu pro společnou diplomatickou iniciativu v OSN směřující k nové evropské bezpečnostní architektuře založené na rovnosti a spolupráci.
Obsah:
Obsah:
V Gaze probíhá genocida s brutalitou, která nemá v moderních dějinách obdoby. Izrael napadá, bombarduje a okupuje sousední státy. USA pronásledují ty, kdo proti tomu protestují a uvalují sankce na vyšetřovatele zločinů proti lidskosti. Ukrajinci musí umírat ve válce bez naděje na vítězství a platit za to USA, které je do ní nahnaly. V Sýrii převzali s požehnáním Západu moc teroristé Al-Kaidy/ISIS. V Rumunsku byly anulovány volby, ve Francii, Rakousku, Německu jsou nejsilnější strany bojkotovány. EU vyhrožuje Twitteru a Meta, protože odmítají cenzurovat, a zbrojí do války.
Jak se žije ve světě, ve kterém jsou všechny lidské hodnoty vymýcené, ve kterém se nejhorší zločiny staly každodenním normálem? Jsou lidské hodnoty, soucit, rozhořčení nad nespravedlností, zděšení nad brutalitou, anachronickými rezidui, kterých je třeba se zbavit?
Obsah:
Zdánlivě zvláštní rozhodnutí učinil korespondent izraelské televize Channel 12, když se 22. dubna rozhodl zveřejnit jedno z nejponižujících videí, na kterém je relativně velký počet izraelských vojáků napaden jediným palestinským bojovníkem. Když vojáci křičeli a klopýtali po schodech budovy v Chán Júnis, vypukl chaos: někteří padali se přes sebe, jiní se schovávali za betonovou zdí a někteří dokonce chaoticky stříleli, čímž ohrozili své vlastní kolegy.
Vzhledem k obvyklému dodržování přísné a často nepřiměřené vojenské cenzury ze strany izraelských médií to vyvolává vážnou otázku: co vedlo k rozhodnutí zveřejnit tak ponižující portrét vlastních vojáků?
Obsah:
Široká veřejnost si vůbec neuvědomuje skutečné sázky v jednáních mezi Washingtonem a Teheránem. Tento článek představuje situaci, v níž se po tři desetiletí hromadí lži, což jakýkoli pokrok obzvláště ztěžuje. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není íránským jaderným problémem, zda Teherán získá atomovou bombu, ale zda bude schopen pomoci Palestině, aniž by se uchýlil ke zbraním.
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Zatímco Izrael připravuje plány na rozsáhlou pozemní invazi a okupaci Gazy, která v týdnu od doby, kdy jednostranně ukončil dohodu o příměří, zabila stovky Palestinců, jeho domácí podporovatelé stupňují zásahy proti odporu proti genocidě podporované USA.
Je to proto, že se zoufale snaží znovu získat kontrolu nad příběhem, který se jim vymkl z rukou, neboť americká podpora Izraeli klesla na 25leté minimum.
Obsah:
Izrael v úterý podnikl desítky náletů, při nichž zahynulo přes 400 Palestinců – polovina z nich byly ženy a děti. Tím rozbil křehké příměří v Gaze, které od podpisu 18. ledna běžně porušuje.
Poslední dva týdny Izrael Gazu úplně blokoval a používal hladovění jako válečnou zbraň, zatímco pokračoval v beztrestném zabíjení Palestinců. A nyní, když od Trumpovy administrativy dostal zelenou, Izrael svůj genocidní útok na Gazu obnovil.
Obsah:
Všichni víme, že rčení pozdě bycha honiti vypovídá o situaci, kdy je bohužel na některé věci v našem životě pozdě, kdy se události, které se již odehrály, nedají odestát, prostě vzít zpátky. Jinými slovy: Rčení vyjadřuje stav, kdy se již nedá napravit to, co se událo, kdy je již pozdě litovat toho, co se stalo. Nejstarší písemný doklad používání tohoto lidového rčení je podle Václava Flajšhanse z 15. století. Později se vyskytuje ve sbírce Přísloví česká od Jana Blahoslava. Připomínám, že úsloví znal i J. A. Komenský a vyskytuje se i v Rosově slovníku a Čelakovského knize: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích.
V knize Zákulisí slov do třetice je slovo bych výstižně přiblíženo: Ten bych, kterého podle našich jazykově vtipných předků honíme, je slůvko bych vyskytující se ve větách, jimiž litujeme svých minulých činů nebo naopak nečinností.
Místopředseda izraelského parlamentu vyzval k oddělení dětí od jejich matek a zabíjení dospělých v Gaze.
Během rozhovoru s rádiem Kol BaRama Nissim Vaturi nazval Palestince „šmejdy“ a „podlidmi“ a dodal, že jde o skupinu lidí, kterou nelze akceptovat.
„Kdo je v Gaze nevinný? Civilisté vyrazili a chladnokrevně zabíjeli lidi,“ řekl Vaturi v rádiu Kol BaRama.
Izraelské síly použily útočné vrtulníky, bezpilotní letouny a tanky k zabíjení vlastních civilistů a vojáků a z jejich smrti obviňovaly Hamás.
Bývalý izraelský ministr obrany Yoav Gallant přiznal rozkaz armádně, aby použila Hannibalovu směrnici k zabíjení izraelských civilistů a vojáků během útoku Hamasu dne 7. října 2023.
Odpor USA a Izraele vůči Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě ukazuje nové dělicí linie světa po Trumpově nástupu, ale i neudržitelnost dosavadního konsensu světového společenství ve věci izraelsko-palestinského konfliktu.
Na oficiálních stránkách Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) lze shlédnout působivé video, ve kterém se představitelé členských států Rady bezpečnosti OSN vyslovují o nezastupitelném významu UNRWA pro poskytování humanitární pomoci Palestincům ve válkou zničené Gaze.
Představitelé všech zemí, jak stálých členů Francie, Velké Británie, Číny a Ruska, tak nestálých členů evropských (Dánsko, Řecko a Slovinsko), asijských (Jižní Korea, Pákistán), afrických (Alžírsko, Sierra Leone, Somálsko) i amerických (Guayna, Panama), tu jeden po druhém oceňují práci agentury a jejích zaměstnanců. Zástupci všech zemí, až na jednu. Spojené státy americké.
Nic neilustruje lépe situaci, kterou máme před sebou. Máme tu dlouhodobý celosvětový konsensus, přinejmenším na seriózní diplomatické úrovni, který je založen na dvou premisách — Palestinci mají nárok na své území a svůj stát, a zadruhé a ještě naléhavěji, mají nárok na život, na účinné poskytování humanitární pomoci, když byla infrastruktura jejich území zcela zničena.
Gaza je pustinou s 50 miliony tun trosek a sutin. Mezi troskami a páchnoucími kalužemi nečištěných odpadních vod se prohánějí krysy a psi. Zpod hor rozbitého betonu stoupá hnilobný zápach a nákaza z rozkládajících se mrtvol. Není tu žádná čistá voda. Málo jídla. Vážný nedostatek lékařských služeb a téměř žádné obyvatelné přístřešky. Palestincům hrozí smrt z nevybuchlé munice, která tu zůstala po více než 15 měsících náletů, dělostřeleckých přepadů, raketových úderů a výbuchů tankových granátů, a z nejrůznějších toxických látek, včetně bazénů se znečištěnou odpadní vodou a azbestu.
…
Toto peklo vytvořil Izrael, kterému USA, Německo, Itálie a Velká Británie dodaly zbraně za miliardy dolarů. Hodlá ho udržovat. Gaza má zůstat v obležení. Po počátečním nárůstu dodávek pomoci na začátku příměří Izrael opět výrazně omezil přísun pomoci nákladními auty. Infrastruktura Gazy nebude obnovena. Její základní služby, včetně čističek vody, elektřiny a kanalizace, nebudou opraveny. Zničené silnice, mosty a farmy nebudou obnoveny. Zoufalí Palestinci si budou muset vybrat, zda budou žít jako jeskynní obyvatelé, tábořit uprostřed rozeklaných kusů betonu, umírat na nemoci, hlad, bomby a kulky, nebo budou trvale vyhnáni. To jsou jediné možnosti, které Izrael nabízí.
…
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…