21. srpna 1968

Připomínka těhle událostí se dnes v médiích vyskytuje prakticky výhradně v kontextu válečného štváčství proti Rusku. „Ruský imperialismus nás může obsadit i potřetí,“ zní zaklínadlo. Je nesmyslné. Zkušenost s pastí, ze které SSSR vyvázl jen díky inkompetenci našich politiků, si Rusové zcela jistě nebudou chtít zopakovat. Pokud by to mělo být nezbytné, inkompetenci těch současných vyřeší pár Sarmaty a Orešniky.

Tyhle dva texty jsem publikoval před sedmi lety u příležitosti příslušných výročí a později i na Disputu ve svém seriálu České dějiny. Dnes je publikuji znovu, neboť mimo popisu historických událostí jsou také výmluvným svědectvím o úrovni domácí politické scény, která se od těch dob nejen nezvýšila, ale naopak propadla ještě hlouběji. A také protože nabízejí srovnání: jestliže v roce 1968 byla jejich nereálným naivním cílem svrchovanost státu, je reálným cílem těch dnešních jeho naprosté podřízení.

Internet jako digitální vězení

Tím, že nám neustále vnucuje možnost být někde jinde a spokojit se s něčím jiným, éra univerzální pomíjivosti oslavuje změnu jako formu svobody a zároveň ji redukuje na donucení k nestabilitě, na zvrácenou formu vynucené plurality.
…
Digitalizovaný prostor, hladký a zdánlivě svobodný, stále více připomíná obrovský chytrý koncentrační tábor, kde jsou subjekty kontrolovány a sledovány, vykořisťovány a šťastné, podvedené do domnění, že se baví a zábavně tráví čas, zatímco ve skutečnosti pracují bez přestávky – a bez jakékoli výměny ekvivalentů – pro neoliberální řád.

Odpor k Rusku se u nás pěstuje 35 let

„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.
…
Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.

Kolesá vojen a krutostí sa ustavične otáčajú – ibaže čoraz hlasnejšie hrkocú…

… taká je jedna z hlavných myšlienok románu Šíp času (Praha: VOLVOX GLOBATOR 2003) od anglického spisovateľa Martina Amisa (* 25. 8. 1949 Oxford, Spojené kráľovstvo – † 19. 5. 2023 Lake Worth Beach, Florida); jeho kniha, nominovaná na Bookerovu cenu (po prvý raz som ju čítal pred desiatimi rokmi), mi pripomenula, že ono hrkotanie, ktoré ma inšpirovalo k tejto eseji, je v dnešných časoch azda najhlučnejšie za ostatné roky, resp. desaťročia: Gaza, Ukrajina, Rusko, Irán, Izrael, Sýria, Afganistan, Sudán, Rwanda, Somálsko, Jemen, …
…
Aj v dnešných časoch sa mier vznáša na motýlích krídlach, pre ktoré je veľmi ťažkým bremenom. Keď sa vysilia, spustí sa hrmavica. A mocní tohto svete sa chytia príležitosti s túžbou získať pre seba čo najviac: prírodného bohatstva a zbraní. Na rad prichádzajú rokovania, kto z koho, vyhrážky, samity o zbrojení, „mierové“ i mierové telefonáty, stavanie vzdušných zámkov, ktoré sa pod salvami zbraní od výmyslu sveta rozpadávajú ako domček z karát.

Nejen pěticípá hvězda, ale další obávané symboly

Nejen symbolů komunismu (rudá pěticípá hvězda, srp a kladivo) se vláda obává. Všechny vlády na ústavních lžích založené České republiky už od jejího vzniku mají panický strach z orlice – moravské a slezské, které jsou součástí velkého státního znaku ČR. Proto byl do ústavy ČR zaveden unikátní pojem, nemající ve světě obdoby: takzvaný „malý“ státní znak, což je pouze český lev. Žádna jiná země na světě nemá dva různé a zcela odlišné státní znaky.
…
Minulý týden došlo k další eskalaci tohoto trendu: Vláda na středečním zasedání (16.7.2025) schválila návrh nového jednotného vizuálního stylu pro státní správu. Cílem je sjednotit údajně roztříštěnou vizuální komunikaci institucí, zvýšit přehlednost pro občany a posílit důvěryhodnost státu navenek i dovnitř.
…
~~~~~~~~~~~~

Kriminalizace a represe se nezastaví u komunistů – příští obětí, terčem represe může být kdokoliv z vás

Kolektiv pro práci, kulturu a vědu rozhodně nesouhlasí s novelou trestního zákoníku, schválenou 30. 5. 2025 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, která založení, podporu a propagaci komunistického hnutí činí trestnou s hrozbou odnětí svobody na dobu jednoho až pěti let.
Kriminalizace komunistických myšlenek a hnutí je součástí řady represivních opatření současného kapitalistického systému a jeho režimu, nejen vlády. Mnohé represivní kroky podporují také další systémové strany včetně opozice, soudy, státní orgány i soukromé kapitálové skupiny.
…
Represe a sledování celých částí lidových vrstev není náhodná. Je důsledkem zostřování rozporů v rámci imperialistického systému, jeho komplexní krize, jež vedla k vypuknutí mnohostranně nespravedlivé války světových rozměrů r. 2022. Imperialismus zostřil a zrychlil vykořisťování a zbídačování většiny lidí a omezování základních lidských práv a svobod.
Třídní zášť a nesnášenlivost podle našeho hlubokého přesvědčení vyvolává především současný systém, jeho režim a vlády – zbídačováním, vykořisťováním lidí, plundrováním planety, válečným štvaním a válkou, vyhazováním z práce, kampaněmi proti konkrétním lidem a jejich represí.
…
~~~~~~~~~~~~

Zbrojení bez vojáků?

Na mezinárodních summitech a v médiích se mluví pouze o zvýšení výdajů na obranu a zbrojení. Na nedávném summitu v Haagu se spojenci NATO dohodli na zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP. A přesto veškerá publicita kolem toho, že se konečně bere vážně národní obrana a bezpečnost, působí jako neupřímné gesto. Proč? Protože vedoucí představitelé většiny členských států NATO si jsou plně vědomi skutečnosti, že jejich ozbrojené síly nejsou připraveny na vážný boj. Ještě horší je, že obyvatelstvo západních společností přijalo post-heroickou kulturu, která obranu vlasti nepovažuje za svou věc. Mladí lidé nebyli vedeni k přijetí hodnot vlastenectví, odvahy a povinnosti, a proto mnozí z nich necítí téměř žádnou odpovědnost za obranu své země.
…
Pokud se vládnoucí elity společnosti tak hluboce odcizily válečnému étosu, je pak překvapivé, že většina lidí také zastává názor, že obrana jejich národa není jejich záležitostí? Morální odzbrojení Západu ve skutečnosti zbavilo společnost právě těch hodnot, které jsou nezbytné pro udržení národní bezpečnosti.
Zatímco tedy lídři zemí NATO připíjejí na svůj závazek zvýšit výdaje na zbrojení, jejich společnost zůstává morálně odzbrojená.

Ze vzpomínek přestárlého potížisty

Dle očekávání, které jsem vyjádřil v článku z 26.května 2025, Vrchní soud v Praze zrušil dne 23. června 2025 již podruhé zprošťující rozsudek nad obž. Janou Nagyovou a jejím pomocníkem obž. Andrejem Babišem. Nešel ale do krajnosti: nevyužil práva nařídit projednání v novém složení senátu. Soudce Jan Šott tak dostal již druhou příležitost k „polepšení“. Ale i tak soudci Vrchního soudu naplnili cíl narušovat politickou dráhu Andreje Babiše.

Před velkou válkou

Zvěř, hysterici, vrazi, podvodníci všeho druhu, kšeftaři se zbraněmi, váleční psi jsou nyní už utržení z řetězu. Větří šanci, jakoby krev prolévaná na bojištích na Ukrajině vydráždila jejich smysly. Cítí krev na kilometry daleko a v přirozenosti jejich povah jednoduše chtějí víc. A dál.

Ještě na obrazovkách televizí lopotně hledají záminky, jak vehnat státy a národy do vražedného zabíjení. Podle dávno zaběhané strategie. A zatímco jejich sofistikované lži určené mase nadzdvihávají nenávist a směřují agresi, v tichosti se daly do pohybu obrovské přesuny armád, mířících tentokrát na Blízký východ. Zbývá poslední krok. Najít vhodný rámec válečné propagandy, najít vhodnou záminku a strhnout masu do strachu a neochotné podpory zabíjení.

Proti domnělému nepříteli.
~~~~~~~~~~~~

Bezbrehý individualizmus nie je sloboda

„Moja sloboda mávať päsťou sa končí tam, kde sa začína tvoja tvár.“ Táto známa veta filozofa Johna Stuarta Milla dlho pôsobila ako memento, ktorým sa máme riadiť, no v súčasnej Európe, kde sa pojem slobody zredukoval na bezbrehý individualizmus, sa jej duch pomaly vytráca. Sloboda sa tu často chápe ako čisto osobná vec – ako niečo, čo si bránime pred inými. Ale čo ak je to práve naopak? Čo ak sa sloboda začína až tam, kde dokážeme byť v harmónii s ostatnými?
…
A tak sa stále viac ukazuje, že najväčšou hrozbou pre demokraciu nie je autorita, ale anarchia ega. Sloboda od všetkého – od záväzkov, od pravidiel, od spoločenských noriem – sa mení na bezbrehý individualizmus, kde sa vyhráva nie ohľaduplnosťou, ale bezohľadnosťou. Tento stav má svoje dôsledky. To, čo zažívame nielen na Slovensku, ale univerzálne v krajinách západného sveta, je silnejúci pocit spoločenskej prázdnoty, kríza dôvery v inštitúcie, mentálna a psychická vyčerpanosť, rozpad komunít a atomizácia sociálnych vzťahov.

Plíživá cenzura v ČR, řekl Havlíček z ANO

„To, co se dnes děje, je plíživá cenzura. Hned mě označí za válečného štváče,“ říká Karel Havlíček. Jsme v ČR připraveni na zastavení liberálního pochodu institucemi? Bude Evropa následovat USA nebo půjde vlastním směrem? – Tyto otázky si kladli hosté v diskusním panelu nazvaném Vzpoura proti globalismu v rámci Konzervativního kempu, který pořádala tento víkend Společnost pro obranu svobody projevu a z něhož ParlamentníListy.cz přinášejí reportáž.

Křičící vojáci a otevřená vzpoura: Jak jedno video odhalilo vnitřní mocenský boj v Izraeli

Zdánlivě zvláštní rozhodnutí učinil korespondent izraelské televize Channel 12, když se 22. dubna rozhodl zveřejnit jedno z nejponižujících videí, na kterém je relativně velký počet izraelských vojáků napaden jediným palestinským bojovníkem. Když vojáci křičeli a klopýtali po schodech budovy v Chán Júnis, vypukl chaos: někteří padali se přes sebe, jiní se schovávali za betonovou zdí a někteří dokonce chaoticky stříleli, čímž ohrozili své vlastní kolegy.

Vzhledem k obvyklému dodržování přísné a často nepřiměřené vojenské cenzury ze strany izraelských médií to vyvolává vážnou otázku: co vedlo k rozhodnutí zveřejnit tak ponižující portrét vlastních vojáků?

Slovensko na križovatke: Prezidentovi doručili petíciu za zrušenie sankcií voči Moskve

Obsah:

  1. Hlavný deník: Slovensko na križovatke: Prezidentovi doručili petíciu za zrušenie sankcií voči Moskve
  2. Peter Staněk: Referendum je prvý krok, bod zlomu
  3. Robert Fico: Projev k výročí osvobození Slovenska Rudou armádou v Michalovcích

Kdo má zájem na překotném schválení DSA?

Unijní nařízení DSA, které má v sobě několik cenzurních pastí, bude projednávat naše sněmovna ve formě Zákona o digitální ekonomice už ve třetím čtení. Snažíme se varovat vládní poslance, že nová americká vláda označuje evropskou cenzuru s pomocí DSA za překážku v rozvoji euroatlantických vztahů, a dokonce za možný důvod opuštění závazků v NATO.
…
Nedávno jsme se dozvěděli, že někteří lobbisté prosazující u nás DSA se uchylují ke lži, že jsme jedna z posledních (ne-li poslední) zemí, kde DSA není implementováno. A na schválení tlačí i online inzerce. Před pár dny se nám poprvé ukázala.

Za nový humanismus

Co se rozumí pod pojmem „humanismus“? Jedná se o intelektuální hnutí 14. až 16. století, které zdůrazňovalo důstojnost lidské bytosti, inspirované dílem Giovanniho Pica della Mirandola „Discurso sobre la dignidad del hombre / Pojednání o důstojnosti člověka“ (1496). Tento směr vedl k lepšímu pochopení rozdílů mezi lidmi a hodnoty individuální existence a probudil potřebu stanovit omezení politické a náboženské moci.

Celé lidské dějiny jsou poznamenány koexistencí zrna a plev, humanismu a barbarství, rozumu a pudovosti. Kultura a vědomí, že ten druhý je také bytostí, která má svá práva a vyžaduje péči, jsou základními podmínkami existence, které brání tomu, aby lidé mezi sebou bojovali jako divoká zvěř.

Propaganda v zastoupení

Evropská komise věnovala miliardy eur z veřejných prostředků na financování nevládních organizací a think-tanků, které zdaleka nejednají nezávisle, ale slouží jako nástroje k prosazování její politické agendy. Odhaluje to nově zveřejněná zpráva MCC Brusel nazvaná „‘The Commission’s Propaganda by Proxy / Propaganda Komise v zastoupení“, která odhaluje programy, jako je program Citizens, Equality, Rights and Values / Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV), jehož cílem je upevňovat proevropské narativy a zároveň marginalizovat kritické hlasy.

Tato strategie selektivního financování vyvolává vážné pochybnosti o nestrannosti Komise a o tom, zda skutečně podporuje demokratické hodnoty, nebo jen upevňuje svou vlastní moc na úkor suverenity členských států. Kromě toho zpochybňuje úlohu mnoha nevládních organizací, které se zdaleka nestaly skutečnými zástupci občanské společnosti, ale nástroji nadnárodní byrokracie.

Jak politici nevyzráli na roboty

Pasivní pokora podřízených mas a miliony nepotřebných nezaměstnaných. Tak vidí analytik Štěpán Kotrba výsledky toho, co se nazývá umělou inteligencí (AI).
„Je třeba si uvědomit, že umělá inteligence není inteligence, ale stroj,“ varuje Kotrba v článku …
…
Je třeba si uvědomit, že umělá inteligence není inteligence, ale stroj. Homunkulus – démonický pomocník alchymistů v magických praktikách. Pouze napodobuje inteligenci. Je jí vlastní logika. Umí se učit ze zkušeností. Napodobuje i kreativitu, ale není kreativní. Může podléhat kognitivním předsudkům. Rasismu. Může získat i imitaci sebeuvědomění, empatie, znalost emocí, nikoliv ale emoce. Z kontextu situace a naučených vzorců chování může odvodit projev emocí odpovídající situaci. Dokáže lhát. Dokáže uvést do rozpaků. Dokáže komunikovat, ale je to pouze umělá knihovnice, která pronikla do struktury stovek jazyků, přečetla miliardy stran textů, obrázků a zvuků. Splnila už test, vytvořený britským matematikem Alanem Turingem v roce 1950 k tomu, aby zjistil, zda stroj může myslet.
…
Systém umělé inteligence by mohl autonomně identifikovat zranitelná místa v kritické infrastruktuře, jako jsou rozvodné sítě nebo finanční systémy. Mohl by pak zaútočit na tyto slabiny a zničit strukturu, držící společnost pohromadě. Bylo by vysoce nezodpovědné dát například AI schopnost samostatně syntetizovat (potenciálně škodlivou) DNA v realitě laboratoře. Lze se ale spolehnout na zdravý rozum operátorů? Lze věřit, že se tak nestane, po událostech v čínském Wu-chanu? Lze kontrolovat všechny, i ty tajné laboratoře v houštinách afrických pralesů? Nejnovější antibiotika nebyla nalezena lidskou vynalézavostí, ale strojovým učením.
…

Brusel zdvojnásobuje politickou kontrolu

Evropská komise nedávno představila tzv. štít demokracie, iniciativu, která má údajně chránit demokratické procesy v Evropské unii před zahraničními zásahy a dezinformacemi. Za tímto zdánlivě ušlechtilým cílem se však skrývají hluboké důsledky pro národní suverenitu, svobodu projevu a evropskou politickou rovnováhu.
…
Zatímco se trvá na nutnosti bojovat proti dezinformacím, EU mlčí o mediální manipulaci řízené jejími institucemi a velkými mediálními skupinami, které jsou v souladu s jejím ideologickým postojem. Snaží se bojovat proti údajnému zahraničnímu vměšování, ale co zasahování Bruselu do vnitřních záležitostí členských států?
~~~~~~~~~~~~

Trump: Lstivost papírového tygra?

O inauguraci prezidenta země a jeho prvním týdnu v úřadu se toho ještě nikdy nenapsalo tolik za tak krátký čas. Toto šílenství bylo ohlášeno již před delší dobou. Mediálnímu výkonu inaugurace prezidenta Donalda Trumpa se vyrovná pouze zahájení olympijských her v Paříži 26. července 2024. Na jedné straně dramatická oslava jednostranného vnucování pravidel lidstvu, na straně druhé dramatická oslava pravidel konsensuálně přijatých celým lidstvem. Tento kontrast vystihuje dobu přechodu, v níž se svět nachází. Co znamená Trump v tomto přechodu? Metafora „papírového tygra“ charakterizující USA pochází od Mao Ce-tunga. Je to složitá metafora, protože označuje jak slabost, tak sílu (sílu, která má zakrýt její slabost). V čem spočívá síla a slabost USA za Trumpa?

O súčasnej a budúcej podobe sveta a miesta človeka v ňom

TÉMY TRIALÓGU:

1) Čas búrnej rozpoltenosti

2) Tradičné hodnoty verzus nové hodnoty

3) Dôsledky vysokorýchlostnej spoločnosti

4) O vzťahoch pokroku a progresivizmu

5) Technológie ako záchrana sveta?

6) Úloha vedy v spoločnosti

7) Narastajúca kríza sociálnej dôvery

8) Humanizmus a ľudské hodnoty

9) Mediálne manipulácie a súčasnosť

10) Mier – dočasná prestávka medzi vojnami?

11) Možnosti filozofie a dnešok

~~~~~~~~~~~~

Velké ticho vesmíru. Proč vesmír zůstal představou.

V osmdesátých letech, kdy bylo jasné, že doba klasické levice pomíjí, bylo zapotřebí nového řízeného týmu ve stejném oboru, ale jiného typu, závislého na kurátorech. A je zajímavé, že němečtí Zelení, ať už je to Berbock, Beck nebo Kelly, jsou slovy pacifisté a humanisté, ale jakmile dojde na zahraniční politiku, zejména u Zelených druhé generace, stávají se z nich jestřábi. A přirozeně na straně kolektivního Západu a korporací.

Mnoho lidí, kteří prožili 60. a 70. léta a patří k poválečné generaci – jako já, a 60. a 70. léta byla dobou bezuzdného vědeckotechnického a průmyslově-ekonomického pokroku -, těžko věří, že životnost průmyslově-technické civilizace je omezená. Jsou objektivně omezení.

Neoliberální slib svobody je prázdný

Navzdory mnoha hrůzám dnešního světa se stále najdou lidé, kteří nám tvrdí, že kapitalismus znamená „svobodu“ trhu. Ve své nové knize „Vulture Capitalism: Corporate Crimes, Backdoor Bailouts and the Death of Freedom“ / „Kapitalismus supů: Korporátní zločiny, zákulisní financování a smrt svobody“, se Grace Blakeley, novinářka a autorka časopisu Tribune, této neoliberální mytologii postavila. Ukazuje, za kolik kapitalismus vděčí plánování a státním zásahům – a kombinuje to s poutavými případovými studiemi zločinů korporací, imperialistické moci a podvodnými finančními výpomocemi (= bailout / záchranný balíček). Podle ní se nejedná o „excesy“ kapitalismu, ale o jeho samotnou podstatu.
V rozhovoru s Helmerem Stoelem z Jacobinu hovořila o své nové knize, své politice a výzvách pro levici.

Zrušení koncertu klavírní legendy smrdí politikou

Tříkrálový klavírní koncert české legendy jako politická akce? Podle Českobratrské církve evangelické ano. Ta totiž zrušila koncert svého člena Radoslava Kvapila ve svém kostele, který organizoval spolek Svatopluk, jehož je rovněž Kvapil členem. Šéf spolku Petr Drulák pro ParlamentníListy.cz vysvětluje, jak ke sporu došlo. Reakce faráře evangelické církve na celou kauzu podle Druláka nesedí.

Spolek Svatopluk, jehož zakladatelem a předsedou je bývalý elitní diplomat a pedagog profesor Petr Drulák, organizuje akce všeho druhu včetně těch kulturních. Takovou akcí, prostou jakékoli politického obsahu, měl být avizovaný tříkrálový koncert legendárního klavíristy Radoslava Kvapila. I tak to vadilo.

To tu před revolucí nebylo

„Říci národu, že má v zájmu někoho jiného spáchat sebevraždu, vyžaduje značný propagandistický a psychologický um. A nutno ocenit, že se česká média a vládní koalice opravdu snaží,“ říká v rozhovoru Prof. Ivo Budil. Vzpomněl i na komunistickou propagandu; ta ale nikdy neprohlašovala, že je konflikt nevyhnutelný.
…
Zažil jsem propagandu minulého režimu, a existují některé podstatné rozdíly. Nevybavuji si, že by oficiální rétorika v socialistickém Československu ústila do pocitu bezvýchodnosti a nevyhnutelnosti válečného konfliktu, protože s protivníkem se přece „nedá jednat“. Obyvatelstvo nebylo připravováno na to, že k válce „musí“ dojít, případně, že naši vojáci budou bojovat na cizím území. Nikdo relevantní tehdy neprohlásil tak jako dnes, že „mírové soužití mezi národy není možné“. Nikdy před rokem 1989 nebyl démonizován či stigmatizován cizí národ jako celek, vždy to byla pouze jeho část, například „imperialisté“, „buržoazie“ nebo „velkokapitál“, a nebylo voláno po rozdělení jeho území či přímo vyhlazení. V tomto ohledu současná rétorika šířená mainstreamovými médii a vládní koalicí připomíná spíše propagandu nacistického Německa.

Lož porodila lož

Aj ja som bola s kolegom už 16. novembra pred Pionierskym palácom, to zhromaždenie bolo ohlásené a zišla sa tam neveľká skupina mladých, zväčša študentov. Ale kolega poznal mnohých katolíkov, povedal mi – uvidíš, teraz sa pochytajú za ruky, utvoria kruh a budú spievať nejakú cirkevnú pieseň. Témou však bol vtedy reaktor, ktorý sa mal postaviť na Prírodovedeckej fakulte, a tak, keď sme sa vydali podchodom a dolu Poštovou, v jesennom prítmí a horkosladkej vôni spadaného lístia, sa vyvolávali heslá: Ne-chce-me re-a-ktor) A Dia-lóg, dia-lóg!

Sedemnásteho bol piatok, v nedeľu vo večerných správach televíznych novín čítali vyhlásenia KSČ, no hlásateľka mala čierne šaty a za tým textom pozorný divák čítal iný text – neverila tomu a my sme neverili s ňou. Bola to lož. Na tej Národnej triede sa niečo stalo a rôznymi potôčikmi sa šírila pravda. Svetové agentúry ju šírili. Pravda? No, vyzeralo to ako pravda, preto sme aj my v hrôze hovorili – toto už je cez čiaru, bijú deti! Hoci nám tvrdili, že sa všetko vyšetrí a vinníci zásahu budú potrestaní. Už sme im neverili.

Kverulant podal další trestní oznámení na pražský dopravní podnik

Jaroslav Stůj, který zastával pozici člena představenstva Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP), se stal jednou z postav spojovaných s rozsáhlou korupční kauzou Dozimetr, která otřásla českou politickou scénou. Přestože Stůj nebyl mezi hlavními obviněnými v této kauze, jeho jméno se v souvislosti s ní objevilo kvůli jeho údajným kontaktům s některými klíčovými aktéry. Stůj byl spojován s kauzou Dozimetr především kvůli svým údajným stykům s obviněnými osobami. Tyto kontakty vedly k tomu, že se jeho jméno objevilo v médiích v souvislosti s vyšetřováním. Je důležité poznamenat, že Stůj sám nebyl mezi devíti osobami, na které státní zástupce Adam Borgula v červnu 2024 podal obžalobu. To ale podle Kverulantových zjištění rozhodně není v pořádku, proto Kverulant podal na Jaroslava Stůje trestní oznámení.

Hromadné přistěhovalectví

Doba flexibilní akumulace odpovídá nástupu re-feudalizované a postdemokratické epochy, v níž suverénně rozhoduje nezodpovědná finanční elita, která působí v nejpřísnější anonymitě, v mezisvětí korporací a nadnárodních korporací a ve svém výlučném zájmu.

Procesy de-sovereignace / ztráty suverenity a denacionalizace / odnárodnění, které se staly ústředními po roce 1989 a které se kryjí s Hobsbawmem evokovaným „koncem státu“ (i když by bylo lépe mluvit o liberální refunkcionalizaci státu), odpovídají nezbytným momentům demolice jak do značné míry dokonalých demokracií (dodnes neexistují žádné skutečně demokratické nadnárodní subjekty), tak zbytkové etizující moci politiky, schopné v procesu absolutizace disciplinovat a řídit ekonomiku.
…
Pravice Peněz a levice Vlastnictví má dnes na horizontu po roce 1989 společného nepřítele, kterého lze identifikovat v národním státě, respektive v právním státě. Jak bylo zdůrazněno, shoduje se to s poslední pevností odporu, kterou má anarchokapitalistický globalismus po roce 1989 před sebou.

Takto vypadá „evropská zelená dohoda“?

Do roku 2030 má po německých silnicích jezdit nejméně 15 milionů elektromobilů. Jejich baterie vyžadují lithium, které se v německé půdě nachází, ale zatím se netěží. Největší ložiska se nacházejí v Austrálii, Latinské Americe a Africe. Ložiska lithia má také Čína, ale v menší míře. Dováží tento lehký kov z Austrálie, investuje miliardy do těžby lithia v latinskoamerických a afrických zemích a vlastní většinu světových závodů na zpracování lithia. Ve snaze předběhnout Čínu na evropské půdě podepsala EU v červnu 2024 se srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem „strategickou dohodu o udržitelných surovinách, hodnotových řetězcích baterií a elektrických vozidlech“. To dalo nový impuls projektu těžby lithia v údolí Jadar, který byl v roce 2022 pozastaven kvůli masovým protestům.
…
Obyvatelům Portugalska hrozí podobný osud
V severním Portugalsku vedou místní obyvatelé podobný boj proti plánovanému dolu na lithium, který má dodávat lithium pro 500 000 autobaterií. Stejně jako v Srbsku se zde argumentuje tím, že těžba lithia podpoří místní ekonomiku a urychlí přechod na novou energetiku v Evropě.

Potíže potížisty

Před pár lety jsem přemýšlel nad tím, že „zavřu krám“, tedy že rozpustím spolek Chamurappi, jehož jsem předsedou a výkonným orgánem, a začnu se věnovat nějaké méně deprimující činnosti, než je řehole justičního potížisty (pardon, občanského aktivisty). Ale kdosi mě tehdy od záměru odradil. Nicméně v současnosti se k úvaze vracím, protože mi toto působení dlouhodobě nepřináší téměř žádné radostné zážitky, zatímco přísun těch smutných neustává. Stále za mnou přicházejí lidé, kteří se dožadují soucitu kvůli neutěšenému stavu jejich trestního řízení, a dožadují se podpory.

Ke všemu se mi zdá, že s nástupem Fialovy vlády ze strany příslušných úřadů přibylo přezíravého chování a nezájmu. Zlepšení snad spatřuji pouze v tom, že zatím nikdo nenásledoval příkladu zesnulé exprokurátorky Marie Benešové, která kdysi vyvolala trestní řízení proti mně, tvrdíc, že mám početnou klientelu a úspěšně rozvracím trestní řízení na celém území státu. Po dvou letech od zahájení to ale vyšumělo. Tehdy jsem ovšem nebyl samostatnou jednotkou, ale pilným členem spolku Šalamoun.

Komu padají masky? Hrozby úpadku Západu?

Obsah:

  1. Ústup Západu
  2. Zrada evropského liberálního modelu
  3. Seznamy nepohodlných?
  4. Ukrajina a Izrael
  5. Evropská ekonomická sebevražda
  6. Americké volby a emancipace Evropy
  7. Ruské teroristické útoky na Ukrajině?
  8. Cesta z bludiště pro jednotlivce?
  9. Má cenu žít v ČR?
  10. Změna režimu?
  11. Bezpečnostní složky, manipulace
  12. Češi a Izrael
  13. Jak diskutovat o Ukrajině?
  14. Francie a Macron
  15. Dokončí Fialova vláda mandát?
  16. Bohatství nebo svoboda?
  17. Deep state, Trump, Izrael
  18. Covidové zločiny?
  19. Národní sebevědomí
  20. Demokracie a diskuze

Zuckerbergův dopis o cenzurním tlaku Bílého domu odhaluje víc, než se zdálo

„FBI a s ní veškerý novinářský mainstream prosadily postup: Té zprávy se nedotýkat, mohla by to být ruská dezinformace!“
Nevidíme a neslyšíme podobné strašení v českých médiích, od zástupců vlády a plukovníka Foltýna? Je to také nepřímý tlak k (auto)cenzuře. Jako by vše kolem migrace, Green Dealu, svobody slova, pohlaví, rodiny, LGBT, mRNA vakcín, Ukrajiny, korespondenčního hlasování ad. mohla být ruská dezinformace. Mohla. A nebo také eurounijní nebo americká..Už jsme si jich užili několik. Třeba právě u tematu amerických voleb.
…
Když před 5-6 lety Václav Klaus ml. (tehdy poslanec ODS) prosazoval zákon proti cenzuře platformami – a tím i u nás toto velké téma vůbec politicky etabloval, námitky proti jeho návrhu byly nejen proti konkrétním větám, ale silně zaznívala i jedna obecná: že platformy jsou soukromé, že soukromým společnostem nemá nikdo co nařizovat, že to by teprve byla státní zvůle. Jak už je zvykem, po 3-5 letech je při zpětném pohledu zřejmé, že ty tehdy dominantní argumenty se úplně míjely s realitou.
Ano, vlády mezitím nařizují platformám pravý opak – cenzuru nepohodlných názorů. A nepotřebují k tomu ani žádnou zvláštní legislativu. Proto byl a je potřeba zákon, který jim to explicitně zakáže a ponechá tuto pravomoc na úrovni státu. Nikoli delegovanou na Evropskou komisi, která si mezitím právo regulovat přivlastnila pomocí nařízení DSA.

The Deep State (Derin devlet)

Alexandr Dugin odhaluje hluboký stát jako zkorumpované západní spiknutí, které se infiltrovalo do USA a Evropy, aby manipulovalo volbami, potlačovalo populistické vůdce, jako je Donald Trump, a vnucovalo svou liberálně-globalistickou agendu tím, že se lživě vydává za ochránce demokracie, zatímco bezohledně rozvrací vůli obyvatel.

Izrael vpadl do Libanonu se zelenou od Bidenova Bílého domu

Obsah:

  1. Jake Johnson: Izrael vpadl do Libanonu se zelenou od Bidenova Bílého domu
  2. Ronny Reyes: Izrael zabil vůdce Hizballáhu Nasralláha 80 tunami protibunkrových bomb
  3. Židovský hlas za mír: Rok nevýslovných ztrát
  4. WeMove Europe: Uznejte palestinský hlas a budoucnost!

Amišové: Kontrolní skupina technofeudalismu

Život ve Spojených státech se za posledních několik desetiletí drasticky změnil. Technologie, farmaceutické a lékařské intervence, změny ve stravování, vzdělávací politika a sociální trendy radikálně změnily náš způsob života. Během této doby se Američané stali tlustšími, nemocnějšími a méně šťastnými. Chronická onemocnění prudce nazrostla a naše děti trpí v bezprecedentní míře špatným zdravím.

Přesto existuje jedna skupina, která mnoho z těchto změn nezaznamenala: Amišové a další církve Plain Sect. Tím, že se z řady našich moderních společenských neduhů odhlásili, se vyhnuli mnoha negativním důsledkům, které mají dopad na zbytek Ameriky, zejména na naše děti. 

Vnitřní nepřítel… Netanyahu stojí před svou zatím největší hrozbou – rozzuřenými Izraelci

Nálada izraelské veřejnosti se po navrácení šesti mrtvých rukojmí rozhodně obrací proti vládě Benjamina Netanyahua.

Izrael tvrdí, že rukojmí byla zastřelena bojovníky Hamásu ve stylu popravy, když se jeho vojska přiblížila, aby je zachránila. Hamás říká, že je zabilo izraelské bombardování. Izraelská média hlásí, že pitva ukazuje zranění kulkami. Ale vzhledem k záplavě lží o násilnostech v Gaze chrlených izraelskými úřady, člověk nikdy neví.

Fiala se poučil od Husáka

Srpen 1968 může dodnes být poučením. Lenka Procházková, signatářka Charty 77, dcera spisovatele Jana Procházky, aktéra Pražského jara, nachází historické paralely k dnešní EU i v dokumentu Poučení z krizového vývoje, který se po 21. srpnu stal základem normalizačního režimu. Po invazi 1968 se držel krok, dnes zase, říká. Právě ze zmíněného husákovského „Poučení“ se dle ní poučil Petr Fiala.

Rozhovor pro Parlamentní listy vyšel 21. srpna 2024.

Politici v Dystopialandu varují, že druhý kandidát způsobí dystopii

Na současných prezidentských volbách v USA je bizarní sledovat, jak politici v jedné z nejdystopičtějších civilizací, které kdy existovaly, varují lidi, že druhý kandidát je chce dovést do temné dystopie, kterou, podle strany, nazývají „komunismus“ nebo „fašismus“.

Politici ze srdce této tyranské noční můry varují, že pokud je nebudete volit, ocitnete se v zemi, která se proměnila v tyranskou noční můru.
A tak blábolí, že vás druhý kandidát chce zavést do nějaké děsivé dystopické budoucnosti, a doufají, že si nevšimnete, že už v ní jste.

EU právě vyhlásila válku svobodě slova v Americe. Je čas se bránit

Před osmdesáti lety zahájila americká vláda kampaň válečných dluhopisů s obrazem umělce Normana Rockwella v boji proti autoritářské hrozbě z Evropy. Obrázek, který si vybrala, byl Rockwellův Freedom of Speech (Svoboda slova) zobrazující muže, který povstal, aby vyslovil svůj názor na zasedání místní rady ve Vermontu. Obraz shromáždil národ kolem toho, co Louis Brandeis nazval naším „nepostradatelným právem“.

Nyní je právě toto právo znovu pod útokem jiné evropské vlády, která si nárokuje právo cenzurovat to, co Američané smí říkat o politice, vědě a dalších tématech. Hrozbě ze strany Evropské unie se skutečně může podařit omezit americkou svobodu v míře, jakou si mocnosti Osy ani nedokázaly představit. Mohou vyhrát a naši vůdci k tomu zatím neřekli ani slovo.

K českým podpůrcům slovenského Majdanu

Abych parafrázoval svůj oblíbený český film Pelíšky: Rozmohl se nám tady takový nešvar – osobnosti, které neprotestovaly, když se u nás doma děly (a dějí) věci stejné nebo horší, protestují proti tomu, co se děje v jiné zemi, kde ale svým protestem nemají co ztratit.

Kdyby se dnešní gymnazisti těsně před maturitou z dějepisu (ti jediní jsou z dnešní mládeže snad trochu v obraze) propadli v čase o padesát let, viděli by některé z těch, kteří toto pondělí podepsali petici „Je třeba podat ruku!“, jak spěchají na protestní akci a přistupují k řečnickému pultíku. „Protestujeme!“ znělo by tehdy, v roce 1974 pateticky z málo kvalitních reproduktorů: „Jsme proti umlčování kultury, proti odebírání slova umělcům!!“ Koho mají na mysli? myslel by si neobeznámený maturant z roku 2024. Hutku? Landovského? Kubišovou? Kunderu? Uhdeho? Juráčka? Chramostovou? Kohouta? Třešňáka? Exulanta Kryla? Nebo snad dokonce – samotného Havla?? Nevěděli by, že oficiální umělci české normalizace protestují proti tomu, že americké levicové písničkářce Joan Baezové letos pořadatelé zrušili turné po konzervativním americkém jihu. V tehdejší době se mezi prostým českým lidem téhle vysmívané logice, jak odvrátit pozornost od vlastních problémů prstem ukázaným na jinou světovou stranu, přezdívalo: Ale vy zase bijete černochy…

Tři odpírači izraelské armády: ‚Nebudeme se podílet na genocidě‘

Tento týden se v náborovém středisku izraelské armády Tel Hašomer poblíž Tel Avivu přihlásili tři 18letí odpůrci vojenské služby z důvodu svědomí a prohlásili, že na protest proti okupaci a současné válce v Gaze odmítají nastoupit povinnou vojenskou službu. Yuval Moav, Oryan Mueller a Itamar Greenberg byli každý postaveni před soud a odsouzeni k počátečním 30 dnům ve vojenském vězení, které budou pravděpodobně prodlouženy. Další odpírači, kteří se od 7. října veřejně postavili proti povolání z politických důvodů –  Tal Mitnick, Ben Arad a Sophia Orr – byli nedávno propuštěni poté, kdy si odpykali tresty vězení v celkové délce 185 dní, 95 dní a 85 dní.

Sionismus na pokraji: Válka v Gaze po Netanjahuovi

Politickým analýzám na toto téma už nějakou dobu dominuje představa, že izraelskou válku v Gaze v podstatě vede a udržuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve vlastním zájmu. Tento názor je často udržován při životě veřejným míněním v Izraeli. Většina průzkumů od začátku izraelské genocidy v Gaze naznačuje, že se drtivá většina Izraelců domnívá, že jsou Netanjahuova rozhodnutí motivována osobními, politickými a rodinnými zájmy.

Takový závěr je však příliš pohodlný a ne zcela přesný.