Místo toho, aby svět jednadvacátého století našel konečně cestu k mírovému soužití všech lidí, stojí před jadernou apokalypsou – a konflikty jsou eskalovány na několika místech současně. Je to velmi tristní a tragický stav, jehož řešení je zatím v nedohlednu.
1) František Škvrnda st.: Nový výbuch násilia v Izraeli (9.10.2023)
2) Eduard Chmelár: Vráťte Palestínčanom ich práva, slobodu a nezávislosť (9.10.2023)
3) Seymour Hersh: Izraelský plán, jak zlikvidovat Hamás (15.10.2023)
4) Jan Schneider: Chcimíři to mají všude těžké aneb O Izraeli úplněji (18.10.2023)
Ne naším jménem!: Mezinárodní právo skrze OSN poskytuje Palestincům právo na odboj proti okupaci
Karel Dolejší: Na okraj tragédie: Co zmůžeme a nezmůžeme
Znovu opakují slovo „nevyprovokovaný“, tentokrát na obranu Izraele
Obyvatelstvo, které nemá co ztratit
Za všechnu tu smrt může západní tisk
Vstupujeme do konečné fáze 30letého amerického neokonzervativního debaklu na Ukrajině. Neokonzervativní plán NATO obklíčit Rusko v černomořské oblasti selhal. Rozhodnutí USA a Ruska budou mít obrovský význam pro mír, bezpečnost a blaho celého světa.
Čtyři události rozbily neokonzervativní naděje na rozšíření NATO na východ, na Ukrajinu, Gruzii a dále. První je přímočará. Ukrajina byla na bojišti zpustošena s tragickými a děsivými ztrátami. Rusko vyhrává opotřebovací válku, výsledek, který byl od začátku předvídatelný, ale neokonzervativci a mainstreamová média jej nadále popírají.
Internetem se šíří neuvěřitelná nová virální senzace, která je mocná a nutí k zamyšlení a nabízí přesvědčivý snímek Bidenovy Ameriky v nepořádku. Takže, co je to za zajímavý online fenomén?
Norman Rockwell maluje moderní Ameriku.
Americký prezident Joe Biden tento týden zoufale žádal o další finanční prostředky na podporu marné a ohavné války na Ukrajině. Naproti tomu ruský prezident Vladimir Putin přednesl hlavní projev, v němž vyzval k vytvoření světa založeného na rovnosti a míru.
Slova ředitele BIS Koudelky o ruském agentovi obletěla Česko. Menší pozornost se věnovala výroční zprávě Vojenského zpravodajství, která asi nepotěší příznivce boje proti dezinformacím. Vyvrací totiž některé mýty, které se mezi nimi šíří. Kritizuje i to, že se z termínů dezinformace a propaganda staly nástroje pro dehonestaci protivníků a jejich názorů. Ale varuje i před fenomény, kvůli kterým v České republice může propaganda fungovat.
Krvavý konflikt, který začal v zeměpisné Palestině, přišel po 75 letech stejně vražedného bezpráví. Z hlediska mezinárodního práva mají Palestinci právo a povinnost bránit se izraelské okupaci, stejně jako mají Izraelci právo a povinnost reagovat na útok na ně. Povinností každého z nás je pomoci vyřešit nespravedlnost, kterou trpí obě skupiny, což neznamená podporovat krutou pomstu některých z nich.
Podpora, kterou lze poskytnout palestinskému a izraelskému lidu, navíc nesmí vést k amnestii jejich vůdců za zločiny, které spáchali, ani velmocí, které jimi manipulovaly.
Na Západě se nesetkáme s velkým soucitem, když Izrael opět bombarduje obklíčené Palestince a nesmírné utrpení ospravedlňuje termínem „izraelská odveta“.
Současný příval soucitu s Izraelem by měl vyvolat lítost u každého, kdo má alespoň půlku srdce.
Jsi rád, že v Brně a okolí vyrůstají budovy konečně i v místech válkou vykotlaných a vplétají se i do tzv. brněnského Bronxu… Potvrzuje se ti dávno známá skutečnost, že k rozkvětu a obyvatelnosti právě zde nepomohou toliko výzvy a naléhání nás, píšících a v kancelářích sedících rozumbradů, dumajících o povznesení tamního lidu, ale především zájem podnikatelů a jejich tušení příštích zisků. Tato lehce optimistická úvaha je ovšem zpožděná o desetiletí, neb rozvoj města Brna tak dobře založený za první republiky a mnoho let před tím, měl nastat hnedle po válce, místo revolučního nadšení a ekonomického neumětelství ordinovaného tehdejší vedoucí silou světového proletariátu…
prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. je zakladatel spolku Svatopluk, je profesorem mezinárodních vztahů na Katedře politologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Působil jako velvyslanec České republiky
ve Francii, náměstek ministra zahraničí a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů. Je autorem desítek odborných článků, několika učebnic a monografií včetně prvních českých učebnic analýzy zahraniční politiky, teorie mezinárodních vztahů a metodologie politologického výzkum. V roce 2022 vydává monografii Podvojný svět (Academia) a editovanou knihu Svrchovanost zprava i zleva. Věnuje se politické publicistice zejména v MF Dnes a v internetovém časopise !Argument.
Ivan Hoffman je československý novinář a publicista, který působil v řadě médií hlavního proudu, byl komentátorem a moderátorem v Českém Rozhlase, spolupracoval s Českou televizí, byl také redaktorem Lidových novina dlouholetým komentátorem regionálních Deníků a dnes píše komentáře pro slovenskou Pravdu a Český rozhlas Plus. Také ale před listopadem 1989 publikoval v samizdatu a dnes spolupracuje nezávislými médii, především s Rádiem Universum, Parlamentními Listy a přispívá do časopisu !Argument.
Mgr. Adam Votruba, Ph.D. je etnolog, historik, spisovatel. Studoval na Karlově Univerzitě. Je spoluzakladatelem internetového časopisu !Argument, s nímž publicisticky spolupracuje. Vydal řadu etnologických a historických knih, včetně folklorních sbírek (mj. Pravda u zbojníka, Paradox úroků, Lidová píseň v Čechách). Je také autorem divadelních scénářů (Arizace, Politicky nekorektní hraboš aj.) a dvou básnických sbírek.
Neuznaná republika Arcach (Náhorný Karabach) zaniká.
Návrh na mírová jednání od profesora Dr. Petera Brandta, profesora Dr. Hajo Funke, generála ve výslužbě D. Haralda Kujata a profesora Dr. H. C. Horsta Teltschika Den Krieg mit einem Verhandlungsfrieden beenden vyšel na serveru Zeitgeschehen im Fokus 28. srpna 2023
USA bylo jasné, že ofenzíva nebude úspěšná.
Rozvovor s Jacquesem Baudem vede za „Zeitgeschehen im fokus“ Thomas Kaiser.
Jako člověka, který se odjakživa zajímá o národnostní menšiny, mě kdysi potěšilo, když jsem v našem městě objevil příslušníka té naší řecké, už třetí generace. Původně učil v našem městě na hudební škole kytaru, ale poté, co ho po převratu jeho česká manželka donutila odejít do lákavě „západní“ staré vlasti, po pár letech se vrátil, místo na zušce bylo obsazené a on v jedné z našich staroměstských mosteckých věží začal prodávat gyros. Když jsem se mu jako muzikantovi svěřoval s tím, že jsem obdivovatelem řeckého hudebního skladatele Mikise Theodorakise, sdílel se mnou můj obdiv, ale zeptal se: „Víš ale, že byl komouš?“ A pro jistotu obratem hned vysvětlil: „To ale ve fašistickém Řecku neznamenalo to, co být soudruh v 70. letech tady u nás. Spíš odvahu chtít pod nebezpečím trestu lepší poměry pro chudý lidi. Něco jako tady Charta…“
Od konce února 2022 válka Ruska s Ukrajinou dominuje světovým novinovým titulkům, ale o možná nejdůležitějším incidentu v tomto konfliktu západní mainstreamová média informovala jen okrajově.
Před rokem (26. září 2022) zničila série mohutných podmořských výbuchů většinu rusko-německého plynovodu Nord Stream v hodnotě 30 miliard dolarů, pravděpodobně nejdůležitější evropské civilní energetické infrastruktury. Všichni pozorovatelé se brzy shodli na tom, že výbuchy byly úmyslné a pravděpodobně představovaly největší případ průmyslového terorismu v dějinách světa a zjevný válečný akt proti Německu, přednímu evropskému členu NATO. A pak téměř všechna západní média shodně prohlásila, že Rusové zničili své vlastní potrubí, což je další důkaz nebezpečného šílenství prezidenta Vladimira Putina, našeho ďábelského protivníka z Moskvy. Jen hrstka hlasů z disidentského okraje naznačovala opak.
Tri dní pred voľbami sa už uzatvárajú stávky na víťazov a porazených. V éteri lietajú kauzy a obvinenia, ktoré už do volieb ťažko niekto vyvráti, a o to predsa ich autorom ide. V móde je antikampaň, ktorá má prekryť neschopnosť viacerých strán riadiť štát a riešiť relevantné problémy občanov. Pred voľbami by sme si tiež mali pripomenúť slová jedného z najvýznamnejších nemeckých politikov 19. storočia Otta von Bismarcka: „Nikdy sa toľko neklame ako pri love, vo vojne a pred voľbami.“
Kverulant se s pohrdáním zákony a s nerespektováním soudního rozhodnutí odmítl smířit, a proto v úterý 12. září zaslal Exekutorskému úřadu Praha 3 návrh na provedení exekuce. Exekutor se následně obrátil na Obvodní soud pro Prahu 6 a ten jej nyní pověřil provedením exekuce.
Kverulant očekává, že exekutor v souladu s ust. § 46 odst. 6 exekučního řádu vyzve Ministerstvo obrany ke splnění vymáhané povinnosti, tedy k poskytnutí odpovědi na otázku číslo 3: „Jak byla stanovena cena dodávky? Předložte kopii příslušného rozhodnutí včetně všech podkladů, které tuto cenu určují.“ Pokud ani po této výzvě ministerstvo vymáhanou povinnost nesplní, přistoupí exekutor k jejímu vymáhání prostřednictvím ukládání pokut, a to až do doby, než se tak stane.
To, čo zažívame, mi veľmi pripomína éru pred rozpadom starého sveta. Aj so senilnými starcami na čele vlád, aj s lžou, ktorá má byť jedinou pravdou. Rozdiel je, že nikto dnes nie je Gorbačov a nikde sa nečrtá nová perestrojka. Áno, skončila sa neslávne, ale i tak nám priniesla slobodu a desiatky rokov relatívneho mieru (lebo na Juhosláviu sa predsa len zabudnúť nedá).
Etické kalkulace jsou méně jasné, než si myslíte.
Jaký je morálně přijatelnější postup na Ukrajině? Na první pohled se to zdá zřejmé. Ukrajina je obětí protiprávní války, její území je okupováno, její občané vážně trpí rukou vetřelce a jejím protivníkem je autokratický režim s mnoha nepříjemnými vlastnostmi.
Jen kdyby byl morální kalkul tak jednoduchý.
(Jak husitství přišlo z Novgorodu, reformace z Bosny atd.)
Žijeme v době, která se začíná podobat minulému režimu – v tom, že člověk působící ve veřejném prostoru se prodírá džunglí více či méně nebezpečných tabu. Jedním z nich je slovo slovanství. U svého známého, „insidera v mainstreamu“, jsem tohle slovo viděl na interním seznamu slov v jejich periodiku nepublikovatelných. Slovanství dnes dráždí o to víc, že válka, která nám (zatím co do dodávek a ekonomických důsledků) začíná přerůstat ve válku světovou, je válkou Slovanů proti Slovanům.
Evropa se obává ztráty přístupu na čínské trhy, což ji uvrhne do hlubší krize životních nákladů. Více se však obává hněvu Washingtonu. Západ píše scénář o svých vztazích s Čínou, který je plný zavádějících informací jako román Agathy Christie. V posledních měsících se američtí a evropští představitelé vydali do Pekingu na takzvaná jednání, jako by se psal rok 1972 a v Bílém domě seděl Richard Nixon. Tentokrát však k žádnému dramatickému, éru určujícímu paktu mezi USA a Čínou, nedojde. Pokud se vztahy změní, bude to rozhodně k horšímu.
Stanislav Novotný se ptá Jiřího Mikeše na zvýšení poplatků pro ČT, zmizelé miliardy, začerněné smlouvy, zákaz kontroly z NKÚ a vyžírkovské honoráře pro účelové propagandisty
A hned přiznám, jak mne vytáčí ten křivící pohled na covidové události. Vytáčí mne, co čtu dnes na webech, sociálních sítích, co mi chodí poštou. O covidové diktatuře a o hrdinech, kteří jí vzdorovali proti policii a státu, co nesklonili hlavu před covidovým ujařmením. Nebo o docela obyčejné viróze, přičemž je v této souvislosti opakovaně zdůrazňováno, že statistiky o covidových mrtvých byla cíleně nadsazována.
Premýšľam nad tým, ktoré propagandistické tézy ma v súčasnosti najviac iritujú. Z toho šialeného množstva, ktoré sa na nás chrlí z každej strany, si ani neviem vybrať tú najodpornejšiu.
Možno mám čosi ako právnickú deformáciu myslenia… nevylučujem to… a hneď na úvod si tie propagandistické tézy delím do kategórií. Rozlišujem tak nasledovné kategórie propagandy.
Pokud se diskutuje o důchodovém systému v ČR a jeho „neudržitelnosti“, argumenty se většinou smrsknou na toto tvrzení: Jeden zaměstnanec v budoucnosti nemůže uživit tři důchodce; důchodci vydírají stát a měli by být solidární se svými vnoučaty.
Ti, kdo uvažují o možném zániku americké globální hegemonie, se nejčastěji obracejí pro poučení k Římu nebo Sovětskému svazu, ale paralely mezi Amerikou a Španělskem jsou zarážející. Obě země byly ve svých formativních, předimperiálních obdobích definovány procesy územní expanze přes měnící se hranice: reconquista jižního Španělska od Maurů a dobytí amerického Západu. V obou případech se uzavření hranic – v případě Španělska v roce 1492 dobytím Granady Ferdinandem a Isabelou, v případě Ameriky, které v roce 1893 slavně označil historik Frederick Jackson Turner – shodovalo s počáteční fází zámořské územní expanze, která vedla k získání statusu velmoci. Kolumbus dorazil do Karibiku ve stejném roce, kdy padla Granada; Amerika se zmocnila Kuby, Portorika a Filipín v roce 1898, tedy ve stejném roce, kdy Kongres ratifikoval anexi Havaje.
Na příbězích 24 odvážných lidí, kteří se rozhodli místo strachu postavit sami za sebe a nesklonit hlavu před tím, co by bylo v rozporu s jejich vnitřním přesvědčením, ukazuje dokument NETEČKOVANÉ PŘÍBĚHY na absurdní realitu doby nedávno minulé. Svědectví těch, kdo se kvůli rozhodnutí nepodvolovat se slepě příkazům a zákazům a zažili kvůli tomu nátlak, šikanu či dokonce násilí, doplňují vyjádření právníků, psychologů, lékařů a dalších odborníků k mnohdy nezákonnému postupu státních orgánů, nátlaku vyvíjeném médii a dalším průvodním jevům doby. V kontrastu s ukázkami z obsahu šířeného médii hlavního proudu ukazují obyčejně neobyčejní hrdinové z dokumentu, že i nelehkou dobou lze projít nezlomen.
Jen pošetilci a zapomnětlivci mohou uvěřit, že blok vedený Spojenými státy americkými spustil ukrajinskou válku na obranu principů demokracie a sebeurčení národů. Pravdou je, že tento blok po podpoře euromajdanského puče financoval a vyzbrojil ukrajinskou armádu a neonacistické skupiny, aby je vrhl proti republikám Donbasu a samotnému Rusku. Pravdou je, že blok USA-NATO-EU využívá ukrajinský lid jako potravu pro děla k ustavení své nadvlády, čímž brání vzniku multipolárního řádu založeného na respektu ke svrchovanosti a suverenitě národů. Pokud se mu podaří podmanit si Rusko, budou dveře k válce proti Číně otevřené dokořán.
Stanislav Novotný se ptá Jindřicha Rajchla na diskriminaci ruských sportovců a umělců, rekordní chudnutí našich občanů a sobotní protivládní demonstraci na Václavském náměstí
Když končil minulý režim, byl jsem ještě v útlém věku, a rodiče se přede mnou otevřené kritice zřízení vyhýbali, ale i přesto (i za pomoci našeho třídního Mirka Veselého, který nás kromě povinné látky učil i pravdy, jako že každá písnička, kterou rádio pustí denně třikrát, se nám dostane pod kůži, ať se nám líbí, nebo nelíbí), mi už tehdy došlo, že pokud je něco lidem až moc vnucováno (tehdy například udělené režimní metály, které musely být uvedeny nad názvem nejčtenějšího listu Rudé právo, anebo povinná titulatura národních a zasloužilých umělců před jejich jménem), tak jde asi o nějakou nepřirozenou a možná i nebezpečnou věc.
Tak jsem se včera ráno od synka svých kamarádů dozvěděl, že jsem Husákův boomer a jako takový jsem toxický – a večer jsem se ve zprávě Ministerstva vnitra ČR o potenciálně extrémních skupinách dočetl totéž. A myslím, že ty dvě zprávy souvisí. Jako skoro celá jeho generace tráví spoustu času na webu (čímž nemyslím jeho alternativní vody). Celý boží den se mu pak lajfstajlovými kanály dostává do hlavy dnešní doktrína, kde se o nás píše, jak je naše generace málo mítů, hejtfrí, jak jsme nacionalističtí a neekologičtí.
Když Rusko v únoru loňského roku napadlo Ukrajinu, pákistánský premiér Imran Chán vzbudil svým rozhodnutím udržovat vztahy s Kremlem podezření Washingtonu. Krátce po začátku války také příznačně bezelstně navštívil Moskvu. Do Islámábádu se vrátil s kamenem na krku.
„Co si o nás myslíte? Že jsme vaši otroci a uděláme vše, co po nás budete chtít? Jsme přátelé Ruska a jsme přátelé Spojených států,“ řekl Chán davu svých příznivců. „Jsme přáteli Číny a Evropy, nejsme součástí žádné aliance.“
Chán netušil, že jeho slova nejspíše přispěla ke konci jeho politické kariéry.
Stanislav Novotný se ptá Otty Černého, proč nás moralizují lidé bez páteře, komunističtí kariéristé a estébáčtí udavači, kteří se snaží zakrývat svoji vlastní minulost
Podle zprávy, kterou v pondělí zveřejnila Mezinárodní krizová skupina, mohou ekonomické sankce bránit mírovému úsilí.
Klíčové otázky, kdy sankce uvalit, jak je využít jako páku a kdy je zrušit, nebyly nikdy tak aktuální jako poté, když USA a Západ po napadení Ukrajiny v únoru 2022 uvalily na Rusko nejtvrdší globální embargo v historii – přesto jsou ukončení války, natož diplomatický kurs, stejně nepolapitelné jako kdykoli předtím.
V dnešním příspěvku nebudu popisovat historii a všeobecný význam Arménie, rodící se nový konflikt v Gruzii, Kyrgyzstánu, potažmo i Kazachstánu a jinde. Zmíním se krátce o několika výzvách, které jsou všeobecně spojeny s historií, územními nároky, geopolitikou a vojenskými a jinými aktivitami USA, UK, NATO a EU ve státech sousedících přímo nebo jinak spojených s Ruskou federací, včetně umírajícího státu Ukrajina a o genocidě.
Inteview s Noamem Chomskym k výročí irácké války vyšlo na serveru jacobin.de 28. srpna 2023.
Irácká válka byla snadno včleněna do systému mocenské doktríny. Potvrzuje to, co George Orwell pozoroval před osmdesáti lety, totiž že ve svobodných společnostech lze nepohodlná fakta potlačit bez použití síly. Dvacet let po válce je těžké najít v hlavním mediálním proudu jedinou větu, která by tvrdila, co je zřejmé: americko-britská invaze do Iráku je nejhorším zločinem současného století – zločinem, za který byli v Norimberku nacisté pověšeni. Ano, neslyšíte jedinou větu, která by vůbec připustila, že ta válka byla zločinem. Byla reinterpretována jako benevolentní pokus zbavit irácký lid strašlivého diktátora a přinést mu dar demokracie; a že tento pokus bohužel nevyšel.
Policie používá od roku 2019 téměř 500 Octavií s nebezpečným útočným trubkovým rámem. Rámům chybí homologace pro provoz na pozemních komunikacích. Nyní Ministerstvo vnitra uzavřelo smlouvy na nákup 289 vozů Škoda Kodiaq s útočným rámem za celkem 453 milionů korun. Jeden kus luxusního SUV tak vychází na 1,6 milionů korun. Kverulant je přesvědčen, že soutěž byla předen připravena pro jediného zájemce a žádá Úřad na ochranu hospodářské soutěže, aby zakázku přešetřil. Kverulant také protestuje proti tomuto nákupu v době rekordních deficitů státního rozpočtu. Navíc policisté s rámy v minulosti úmyslně bourali do jiných vozidel. Dělo se tak často z banálních důvodů a už při tom zranili nejméně 12 lidí.
Přetisk textu Karla Kosíka Rozum a svědomí, předneseného na sjezdu spisovatelů v červnu 1967, působí v Právu z 21. srpna 2008 jako nostalgické memento v záplavě zavilé nenávisti. Dva srpnové týdny dovolené, strávené v izolaci Radiožurnálu a českých novin jsou exkurzí do hlubokých padesátých let, kdy ještě antiimperialistické kampaně vzbuzovaly upřímnou lidovou odezvu. Kdy se ale poštěstil tak zdařilý souběh příležitostí jako válka v Gruzii ausgerechnet na kulaté výročí okupace?
„Mluvit pravdu znamená zničit si kariéru.“
Dokud si budeme myslet o české vládě, že se jedná o vládu, která chce naplňovat vůli lidu, nikdy se nedobereme žádného výsledku. Je třeba pochopit, že se nejedná o českou vládu, ale o likvidační komando české státnosti a českého národa. Tento likvidační trend je dlouhodobý.
Žijeme v 21. století. Obklopuje nás svět podivuhodných a nepřeberných hodnot, ale i nevyřešených otázek a nevypočitatelných nebezpečí. Prožíváme je na území civilizace, zvané západní, od objevení a osídlování Ameriky Evropany též euroamerické nebo euroatlantické.
Pokud jde o západní civilizaci, někteří ji vidí v plném rozkvětu. Někteří však mluví o jejím soumraku a o sebezničujícím chování vedoucím k zániku.
V Rusku nastalo po oznámení podivné smrti Jevgenije Prigožina ticho, možná by se dalo říci poddajné ticho. Média hlavního proudu i osobnosti se chovali mírně řečeno rozvážně. Ze známých osobností hned den poté však sepsal nekrolog filosof ALEXANDR DUGIN, v němž neskrýval své sympatie k zavražděnému.
Oboch starších vnukov sme tentoraz – v rámci našich každoročných prázdninových potuliek Slovenskom – odviezli až do najvýchodnejších regiónov vlasti. Napriek tomu (či práve preto), že len kúsok za našou východnou hranicou cerí zuby to najhroznejšie strašidlo… Len kúsok- kúsoček za takou krásou, akú vyčarili nedotknuté Poloniny. Dvanásťročných potomkov sme však s manželkou odviezli aj na Duklu a do Údolia smrti. Aby na vlastné oči videli, že sloboda i mier k nám po strašnej svetovej vojne prišla z východu. Ešte skôr, kým nejaký ministerský pomätenec (ako Jaroslav Naď), nevzdelaný úradník z „ministerstva vojny“, zblúdený aktivista Ľuboš Lorenz a jemu podobní zaslepenci alebo dezorientovaný najnovší falšovateľ histórie Boris Filan premaľujú červenú hviezdu na zelených tankoch na bielo.
Pjotr Dmitrijevič Lebeď byl dlouhá léta rektorem a mluvčím Kyjevsko-pečerské lávry. A zůstal jím i jako metropolita Pavlo po roce 2011. Z pravoslavných hierarchů na Ukrajině je dnes ten nejviditelnější. A pokud jde o vymezování se kanonické Ukrajinské ortodoxní církve (UOC) vůči Zelenského režimu, je zřejmě i ten nejopovážlivější. Je uváděn na webu Peacemaker jako protiukrajinský aktivista. Být na černé listině Peacemakeru představuje riziko smrti.
Mluvíme o velmi konkrétním incidentu z roku 2018. V Sýrii došlo k údajnému útoku jedovatým plynem na předměstí Damašku Dúmá.
Zpráva mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) to vyšetřovala a vydala o tom zprávu. Pak to začalo být vzrušující, protože tato zpráva byla odložena, komise byla vyměněna, vydala novou zprávu a ta říkala opak toho, co ta první. Podle ní je naprosto jasné, že to byla syrská armáda, že to byl paša al-Asad.
Všetci poznáme baróna Hastingsa Lionela Ismaya (prvého generálneho tajomníka NATO), ktorý hovorí o zmysle a účele NATO po jeho založení v roku 1949: „Udržať Sovietsky zväz mimo, Američanov vnútri a Nemcov dole.“ Jeho slová vysvetľujú niektoré veci, ale nie všetko. NATO bolo a je predovšetkým miestodržiteľom/guvernérom pre USA, kedysi v Európe, dnes celosvetovo. Oficiálne bolo poslaním NATO len chrániť Západ pred vojenskou mocnosťou, zvanou Sovietsky zväz (neskôr proti Varšavskej zmluve).
Vůbec jsem o nich nechtěl psát. Dokonce ani přemýšlet. Z toho mála, které jsem zaznamenal z médií jsem usoudil, že je tu dost jiných na to, aby zákon v dané podobě neprošel. Výjimečně jsem přeposlal text Lenky Procházkové na rozdělovník, kam jinak rozesílám odkazy na své vlastní. Přes všechny mé často provokativní teze jsem ještě nikdy neobdržel tak rychle tolik různorodých reakcí. Od „To je vedle Mahlera jediný chlap v té zlé parodii na stát“ přes „já si myslím – a to nejsem rozhodně žádný bigotní katolík – že se pí Procházková dočista zbláznila“ až po „naštěstí existuje ještě podzemní církev, do které se asi znovu ve svém životě vrátím, když ta všeobecná nálada k tomu směřuje“. Především mne ale následné diskuse s autory donutily se nad tématem zamyslet podrobněji.
V dávném mládí jsem s přáteli rád zpíval písničku – Ze známých důvodů. Byla to doba radosti po setkání s Karlem Hálou, předtím s Ray Charles, doba naděje zamilovat se po uši a zapomenout na všechno, kromě čisté lásky. Ta v dalším mém životě se několikrát připomenula, aby mi pokaždé potvrdila aktualitu písně pro osobní život, veřejnost a varování našim žvanilům, kteří ignorují historická fakta a tím umožňují vést nás se smíchem na porážku podobně, jako jdou ovce k řezníkovi se svým mééé, mééé.
V internetovém deník.cz byl uveřejněn článek Daniela Anýže polemizující s článkem o českém antropologovi Aleši Hrdličkovi ve Washington Post označujícím ho za rasistu.
Máme tedy dalšího rasistického vědce, někdejšího významného antropologa, který svými výzkumy rasistické teorie vyvracel. K tomu, aby je vyvrátil, musel udělat tisíce srovnávacích studií mozků různých ras. Co tedy vadí novinářům současného levicového směru WOKE? Vadí jim samotná metoda. Lidé se srovnávat nesmějí, je to zakázáno. Další ideologický zákaz, další krok k totalitě a středověkému temnu.
Ideovým rodným listom "Socializmu" je "Manifest komunistickej strany" a v ňom veta: "V tomto zmysle môžu komunisti zhrnúť svoju teóriu…
Tak jsem z toho nebyl vůbec rozumný. Příliš mnoho procesů a málo konkrétního. Dokonce si myslím že tzv. Akademie sociálního…
"Rentabilní" je relativní pojem. Jak pro koho.
A kdo bude plyn dodávat? Amerika plynovými tankery přes oceán do Řecka? To přece nemůže být rentabilní.
Autor píše v závěru: "Druhé kritické opomenutí spočívá v personální strategii a archetypu elity. Historicky byla ruská elita produktem buď…