Není jen Sachs, Walt, Hudson, Buchanan…, existují i jiní a jsou i v Rusku. A jejich analytické a esejistické články se kvalitou vyrovnají jmenovaným. Akorát alternativní weby v České republice většinou přebírají Američany. Důvody jsou především taktické. Různí strážci svobody, kteří nás tak vehementně ochraňují před ruským vlivem, se totiž renomované americké zdroje a autory zpochybnit neodvažují.
Péčí profesorky Jitky Ramské a mnoha dalších nadšenců spatřila světlo světa druhé vydání knihy Vina nevinných autorky Marie Skálové (1924–1996).
Piero Messina: Sbohem Západe, útok na Gazu vyvolává v Africe hněv
SouthFront: Masakr v Gaze vyvolal globální hněv
Kverulant.org je přesvědčen, že služba veřejnoprávní televize je důležitým pilířem občanské společnosti a tím víc ho mrzí, že Česká televize již dvanáct let soustavně porušuje zákon, který reguluje vysílání reklamy. V pátek 14. října 2011 vstoupil v platnost zákon regulující vysílání reklamy v ČT. Ten zcela zakázal vysílat reklamu na ČT1 a zpřísnil vysílání reklamy i na ostatních programech. Televize na programu ČT1 tento zákaz začala po několika týdnech obcházet, reklamu vysílá dál, ale začala ji označovat za sponzorování vysílání, které zákon dovoluje. Nejenže jsou tak plátci koncesionářského poplatku obtěžováni reklamou, ale především miliony diváků každý den vidí, jak velká a důležitá veřejnoprávní instituce porušuje zákon. Kverulantovi tento stav zásadně vadí a už v této věci podal množství stížností. Kverulant byl ve svém tažení proti nelegální reklamě zatím neúspěšný, ale stále se nevzdává a proto dnes znovu píše všem zákonodárcům, Radě České televize, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a novému vedení ČT, aby konečně zjednali nápravu.
Místo toho, aby svět jednadvacátého století našel konečně cestu k mírovému soužití všech lidí, stojí před jadernou apokalypsou – a konflikty jsou eskalovány na několika místech současně. Je to velmi tristní a tragický stav, jehož řešení je zatím v nedohlednu.
Vstupujeme do konečné fáze 30letého amerického neokonzervativního debaklu na Ukrajině. Neokonzervativní plán NATO obklíčit Rusko v černomořské oblasti selhal. Rozhodnutí USA a Ruska budou mít obrovský význam pro mír, bezpečnost a blaho celého světa.
Čtyři události rozbily neokonzervativní naděje na rozšíření NATO na východ, na Ukrajinu, Gruzii a dále. První je přímočará. Ukrajina byla na bojišti zpustošena s tragickými a děsivými ztrátami. Rusko vyhrává opotřebovací válku, výsledek, který byl od začátku předvídatelný, ale neokonzervativci a mainstreamová média jej nadále popírají.
Americký prezident Joe Biden tento týden zoufale žádal o další finanční prostředky na podporu marné a ohavné války na Ukrajině. Naproti tomu ruský prezident Vladimir Putin přednesl hlavní projev, v němž vyzval k vytvoření světa založeného na rovnosti a míru.
Slova ředitele BIS Koudelky o ruském agentovi obletěla Česko. Menší pozornost se věnovala výroční zprávě Vojenského zpravodajství, která asi nepotěší příznivce boje proti dezinformacím. Vyvrací totiž některé mýty, které se mezi nimi šíří. Kritizuje i to, že se z termínů dezinformace a propaganda staly nástroje pro dehonestaci protivníků a jejich názorů. Ale varuje i před fenomény, kvůli kterým v České republice může propaganda fungovat.
Mnozí na Západě většinou veřejně nediskutují a neanalyzují projev Vladimira Putina ve Valdajském mezinárodním diskusním klubu. Téma znělo: Spravedlivá multipolarita. Jak zajistit bezpečnost a rozvoj pro všechny. Projev ruského prezidenta se týkal především budoucnosti a principů světového řádu, za který bude Rusko bojovat. Prezident také hovořil o hrozbách pro civilizaci, obrazu budoucnosti a civilizaci.
Krvavý konflikt, který začal v zeměpisné Palestině, přišel po 75 letech stejně vražedného bezpráví. Z hlediska mezinárodního práva mají Palestinci právo a povinnost bránit se izraelské okupaci, stejně jako mají Izraelci právo a povinnost reagovat na útok na ně. Povinností každého z nás je pomoci vyřešit nespravedlnost, kterou trpí obě skupiny, což neznamená podporovat krutou pomstu některých z nich.
Podpora, kterou lze poskytnout palestinskému a izraelskému lidu, navíc nesmí vést k amnestii jejich vůdců za zločiny, které spáchali, ani velmocí, které jimi manipulovaly.
Jsi rád, že v Brně a okolí vyrůstají budovy konečně i v místech válkou vykotlaných a vplétají se i do tzv. brněnského Bronxu… Potvrzuje se ti dávno známá skutečnost, že k rozkvětu a obyvatelnosti právě zde nepomohou toliko výzvy a naléhání nás, píšících a v kancelářích sedících rozumbradů, dumajících o povznesení tamního lidu, ale především zájem podnikatelů a jejich tušení příštích zisků. Tato lehce optimistická úvaha je ovšem zpožděná o desetiletí, neb rozvoj města Brna tak dobře založený za první republiky a mnoho let před tím, měl nastat hnedle po válce, místo revolučního nadšení a ekonomického neumětelství ordinovaného tehdejší vedoucí silou světového proletariátu…
prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. je zakladatel spolku Svatopluk, je profesorem mezinárodních vztahů na Katedře politologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Působil jako velvyslanec České republiky
ve Francii, náměstek ministra zahraničí a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů. Je autorem desítek odborných článků, několika učebnic a monografií včetně prvních českých učebnic analýzy zahraniční politiky, teorie mezinárodních vztahů a metodologie politologického výzkum. V roce 2022 vydává monografii Podvojný svět (Academia) a editovanou knihu Svrchovanost zprava i zleva. Věnuje se politické publicistice zejména v MF Dnes a v internetovém časopise !Argument.
Ivan Hoffman je československý novinář a publicista, který působil v řadě médií hlavního proudu, byl komentátorem a moderátorem v Českém Rozhlase, spolupracoval s Českou televizí, byl také redaktorem Lidových novina dlouholetým komentátorem regionálních Deníků a dnes píše komentáře pro slovenskou Pravdu a Český rozhlas Plus. Také ale před listopadem 1989 publikoval v samizdatu a dnes spolupracuje nezávislými médii, především s Rádiem Universum, Parlamentními Listy a přispívá do časopisu !Argument.
Mgr. Adam Votruba, Ph.D. je etnolog, historik, spisovatel. Studoval na Karlově Univerzitě. Je spoluzakladatelem internetového časopisu !Argument, s nímž publicisticky spolupracuje. Vydal řadu etnologických a historických knih, včetně folklorních sbírek (mj. Pravda u zbojníka, Paradox úroků, Lidová píseň v Čechách). Je také autorem divadelních scénářů (Arizace, Politicky nekorektní hraboš aj.) a dvou básnických sbírek.
Neuznaná republika Arcach (Náhorný Karabach) zaniká.
Návrh na mírová jednání od profesora Dr. Petera Brandta, profesora Dr. Hajo Funke, generála ve výslužbě D. Haralda Kujata a profesora Dr. H. C. Horsta Teltschika Den Krieg mit einem Verhandlungsfrieden beenden vyšel na serveru Zeitgeschehen im Fokus 28. srpna 2023
USA bylo jasné, že ofenzíva nebude úspěšná.
Rozvovor s Jacquesem Baudem vede za „Zeitgeschehen im fokus“ Thomas Kaiser.
Prezident svým pozdním podpisem odložil počátek platnosti změn důchodů o měsíc. Viditelně to bylo proto, aby žadatelé měli ještě možnost požádat o předčasný důchod podle starých předpisů.
Je to jakási úlitba některým důchodcům, kterým se ještě podaří včas o předčasný důchod požádat. Nevím, co je to za politický tah, jestli to nazvat populismus nebo jen náznak toho, že s reformou nesouhlasí, ale prostě ji musel podepsat. Ale to už nezachrání ostatní, kteří se do důchodu chystají a kteří budou mít mnohem horší podmínky. Ale tento prezidentův čin je jakási předzvěst dalšího vývoje, politici se budou snažit zabránit nevyhnutelnému, ale nic nenadělají. Katastrofu mohou jen oddálit.
Jako člověka, který se odjakživa zajímá o národnostní menšiny, mě kdysi potěšilo, když jsem v našem městě objevil příslušníka té naší řecké, už třetí generace. Původně učil v našem městě na hudební škole kytaru, ale poté, co ho po převratu jeho česká manželka donutila odejít do lákavě „západní“ staré vlasti, po pár letech se vrátil, místo na zušce bylo obsazené a on v jedné z našich staroměstských mosteckých věží začal prodávat gyros. Když jsem se mu jako muzikantovi svěřoval s tím, že jsem obdivovatelem řeckého hudebního skladatele Mikise Theodorakise, sdílel se mnou můj obdiv, ale zeptal se: „Víš ale, že byl komouš?“ A pro jistotu obratem hned vysvětlil: „To ale ve fašistickém Řecku neznamenalo to, co být soudruh v 70. letech tady u nás. Spíš odvahu chtít pod nebezpečím trestu lepší poměry pro chudý lidi. Něco jako tady Charta…“
Konečným cílem kremelské strategie je demilitarizace a rozbití NATO. Pomalu ale jistě se k němu blížíme.
Vždy můžeme snít o tom, že bychom se po Ariadnině nitce mohli, jenom mohli, dostat ze současného rozžhaveného geopolitického labyrintu použitím mimořádně přeceňované komodity: logiky.
Avšak kultura rušení[1] Západu nakonec zrušila i logiku.
Od konce února 2022 válka Ruska s Ukrajinou dominuje světovým novinovým titulkům, ale o možná nejdůležitějším incidentu v tomto konfliktu západní mainstreamová média informovala jen okrajově.
Před rokem (26. září 2022) zničila série mohutných podmořských výbuchů většinu rusko-německého plynovodu Nord Stream v hodnotě 30 miliard dolarů, pravděpodobně nejdůležitější evropské civilní energetické infrastruktury. Všichni pozorovatelé se brzy shodli na tom, že výbuchy byly úmyslné a pravděpodobně představovaly největší případ průmyslového terorismu v dějinách světa a zjevný válečný akt proti Německu, přednímu evropskému členu NATO. A pak téměř všechna západní média shodně prohlásila, že Rusové zničili své vlastní potrubí, což je další důkaz nebezpečného šílenství prezidenta Vladimira Putina, našeho ďábelského protivníka z Moskvy. Jen hrstka hlasů z disidentského okraje naznačovala opak.
Tri dní pred voľbami sa už uzatvárajú stávky na víťazov a porazených. V éteri lietajú kauzy a obvinenia, ktoré už do volieb ťažko niekto vyvráti, a o to predsa ich autorom ide. V móde je antikampaň, ktorá má prekryť neschopnosť viacerých strán riadiť štát a riešiť relevantné problémy občanov. Pred voľbami by sme si tiež mali pripomenúť slová jedného z najvýznamnejších nemeckých politikov 19. storočia Otta von Bismarcka: „Nikdy sa toľko neklame ako pri love, vo vojne a pred voľbami.“
Vážený pán prezident Českej republiky P. Pavel, nerozbíjajte dobré vzťahy medzi našimi národmi len preto, že slovenská sociálna demokracia a veľká časť slovenského obyvateľstva má iný, suverénny názor na vojnu na Ukrajine!
Připravujeme se na to, že válka na Ukrajině potrvá až do roku 2030
Tato válka byla nejen vyprovokována – byla vyprovokována záměrně
Už skoro začínáme brát jako klišé, když se dovídáme, jak zase stouplo vzájemné vyrovnávání obchodů v čínských yuanech místo amerických dolarů v Asii, Africe i Latinské Americe, nebo kdekoliv podél Nové Hedvábné cesty. Jenže faktem je, že na tu Hedvábnou cestu čili Pás a cestu (BRI) jsme napojeni také, protože po železničním koridoru mezi Východní Asií přes Rusko do Evropské unie rovněž proudí zboží k nám a od nás. A v blízké středoevropské zemi v Maďarsku je jeden z významných uzlů BRI a je to jedno z hlavních ohnisek ekonomické spolupráce mezi Evropou a Čínou.
To, čo zažívame, mi veľmi pripomína éru pred rozpadom starého sveta. Aj so senilnými starcami na čele vlád, aj s lžou, ktorá má byť jedinou pravdou. Rozdiel je, že nikto dnes nie je Gorbačov a nikde sa nečrtá nová perestrojka. Áno, skončila sa neslávne, ale i tak nám priniesla slobodu a desiatky rokov relatívneho mieru (lebo na Juhosláviu sa predsa len zabudnúť nedá).
Nová hedvábná stezka, nebo diplomacie podle PowerPointu? Snaha USA postavit se Číně s novým tranzitním koridorem IMEC (India-Middle East-Europe Economic Corridor) nechává regionální mocnosti bojovat o vliv. Bude však skutečně využit?
Výběr na téma Ázerbájdžán, Arménie, Arcach + Turecko a RF:
Erkin Öncan: Zkoumání měnící se dynamiky v ázerbájdžánsko-arménských vztazích
Pepe Escobar: V Zakavkazsku hoří. Doslova. Znovu a znovu
Drago Bosnic: Arménie a „Pandořina skříňka“ jižního Kavkazu. Tlačit Turecko i Írán proti Rusku?
Etické kalkulace jsou méně jasné, než si myslíte.
Jaký je morálně přijatelnější postup na Ukrajině? Na první pohled se to zdá zřejmé. Ukrajina je obětí protiprávní války, její území je okupováno, její občané vážně trpí rukou vetřelce a jejím protivníkem je autokratický režim s mnoha nepříjemnými vlastnostmi.
Jen kdyby byl morální kalkul tak jednoduchý.
Válka na Ukrajině má příčiny, širší souvislosti, aktuálně probíhají boje a výhled konce konfliktu není jasný. Do Dotazníku pro na téma války na Ukrajině přijal pozvání Přemysl Janýr autor http://www.janyr.eu/ a zakladatel https://www.disput.blog/.
(Jak husitství přišlo z Novgorodu, reformace z Bosny atd.)
Žijeme v době, která se začíná podobat minulému režimu – v tom, že člověk působící ve veřejném prostoru se prodírá džunglí více či méně nebezpečných tabu. Jedním z nich je slovo slovanství. U svého známého, „insidera v mainstreamu“, jsem tohle slovo viděl na interním seznamu slov v jejich periodiku nepublikovatelných. Slovanství dnes dráždí o to víc, že válka, která nám (zatím co do dodávek a ekonomických důsledků) začíná přerůstat ve válku světovou, je válkou Slovanů proti Slovanům.
Výběr na téma Ázerbájdžán, Arménie a Náhorní Karabach (Arcach).
Dr. David A. Grigorian: Bidenova další regionální noční můra
iDnes: Ázerbájdžán prolomil obranu Karabachu, v Jerevanu zní výzvy k útoku na vládu
Anthony Avice Du Buisson: Arménie čelí další existenční krizi
Strana.ua: Arméni z Náhorního Karabachu vyhlásili kapitulaci
Evropa se obává ztráty přístupu na čínské trhy, což ji uvrhne do hlubší krize životních nákladů. Více se však obává hněvu Washingtonu. Západ píše scénář o svých vztazích s Čínou, který je plný zavádějících informací jako román Agathy Christie. V posledních měsících se američtí a evropští představitelé vydali do Pekingu na takzvaná jednání, jako by se psal rok 1972 a v Bílém domě seděl Richard Nixon. Tentokrát však k žádnému dramatickému, éru určujícímu paktu mezi USA a Čínou, nedojde. Pokud se vztahy změní, bude to rozhodně k horšímu.
Stanislav Novotný se ptá Jiřího Mikeše na zvýšení poplatků pro ČT, zmizelé miliardy, začerněné smlouvy, zákaz kontroly z NKÚ a vyžírkovské honoráře pro účelové propagandisty
Démonizování Putina není politika. Je to výmluva pro absenci politiky.
Ještě před poslední fází války na Ukrajině se vyprávění o politice Západu vůči Moskvě soustředilo na ruského prezidenta Vladimira Putina. Takový přístup ignoruje skutečnost, že Putin působí spíše jako rozhodčí a konečný stabilizátor roztříštěné politické elity země.
A hned přiznám, jak mne vytáčí ten křivící pohled na covidové události. Vytáčí mne, co čtu dnes na webech, sociálních sítích, co mi chodí poštou. O covidové diktatuře a o hrdinech, kteří jí vzdorovali proti policii a státu, co nesklonili hlavu před covidovým ujařmením. Nebo o docela obyčejné viróze, přičemž je v této souvislosti opakovaně zdůrazňováno, že statistiky o covidových mrtvých byla cíleně nadsazována.
Premýšľam nad tým, ktoré propagandistické tézy ma v súčasnosti najviac iritujú. Z toho šialeného množstva, ktoré sa na nás chrlí z každej strany, si ani neviem vybrať tú najodpornejšiu.
Možno mám čosi ako právnickú deformáciu myslenia… nevylučujem to… a hneď na úvod si tie propagandistické tézy delím do kategórií. Rozlišujem tak nasledovné kategórie propagandy.
Pokud se diskutuje o důchodovém systému v ČR a jeho „neudržitelnosti“, argumenty se většinou smrsknou na toto tvrzení: Jeden zaměstnanec v budoucnosti nemůže uživit tři důchodce; důchodci vydírají stát a měli by být solidární se svými vnoučaty.
Ti, kdo uvažují o možném zániku americké globální hegemonie, se nejčastěji obracejí pro poučení k Římu nebo Sovětskému svazu, ale paralely mezi Amerikou a Španělskem jsou zarážející. Obě země byly ve svých formativních, předimperiálních obdobích definovány procesy územní expanze přes měnící se hranice: reconquista jižního Španělska od Maurů a dobytí amerického Západu. V obou případech se uzavření hranic – v případě Španělska v roce 1492 dobytím Granady Ferdinandem a Isabelou, v případě Ameriky, které v roce 1893 slavně označil historik Frederick Jackson Turner – shodovalo s počáteční fází zámořské územní expanze, která vedla k získání statusu velmoci. Kolumbus dorazil do Karibiku ve stejném roce, kdy padla Granada; Amerika se zmocnila Kuby, Portorika a Filipín v roce 1898, tedy ve stejném roce, kdy Kongres ratifikoval anexi Havaje.
Na příbězích 24 odvážných lidí, kteří se rozhodli místo strachu postavit sami za sebe a nesklonit hlavu před tím, co by bylo v rozporu s jejich vnitřním přesvědčením, ukazuje dokument NETEČKOVANÉ PŘÍBĚHY na absurdní realitu doby nedávno minulé. Svědectví těch, kdo se kvůli rozhodnutí nepodvolovat se slepě příkazům a zákazům a zažili kvůli tomu nátlak, šikanu či dokonce násilí, doplňují vyjádření právníků, psychologů, lékařů a dalších odborníků k mnohdy nezákonnému postupu státních orgánů, nátlaku vyvíjeném médii a dalším průvodním jevům doby. V kontrastu s ukázkami z obsahu šířeného médii hlavního proudu ukazují obyčejně neobyčejní hrdinové z dokumentu, že i nelehkou dobou lze projít nezlomen.
Jen pošetilci a zapomnětlivci mohou uvěřit, že blok vedený Spojenými státy americkými spustil ukrajinskou válku na obranu principů demokracie a sebeurčení národů. Pravdou je, že tento blok po podpoře euromajdanského puče financoval a vyzbrojil ukrajinskou armádu a neonacistické skupiny, aby je vrhl proti republikám Donbasu a samotnému Rusku. Pravdou je, že blok USA-NATO-EU využívá ukrajinský lid jako potravu pro děla k ustavení své nadvlády, čímž brání vzniku multipolárního řádu založeného na respektu ke svrchovanosti a suverenitě národů. Pokud se mu podaří podmanit si Rusko, budou dveře k válce proti Číně otevřené dokořán.
Stanislav Novotný se ptá Jindřicha Rajchla na diskriminaci ruských sportovců a umělců, rekordní chudnutí našich občanů a sobotní protivládní demonstraci na Václavském náměstí
V POLOVINĚ SEDMDESÁTÝCH LET se odehrála v Kalifornii na univerzitě v Kentfieldu následující debata. Jejím hlavními aktéry byli psychoterapeut Carl Rogers a antropolog Gregory Bateson. Sedmdesátiletý Bateson byl velice působivý. Studenti se v něm zhlíželi. Ovšem v jedné chvíli přišla řeč na to, jak lze studenty tvarovat, a on bez dlouhých řečí prohlásil: „Podívejte se, můžu vás klidně obrátit v Hitlery. Nebo v umělce. Je to jedno. Rozumějte, můžu učit třeba srovnávací anatomii brouků, ale jde o způsob. Ten bude mít nevyhnutelný dopad na váš charakter, na to, v jakém druhu světa si budete myslet, že žijete. Zkrátka, můžu vás utvářet destruktivně, nebo konformně, jak si zamanu.“
Když Helmut Kohl 9. února 1990 odlétal do Moskvy k rozhovorům o znovusjednocení Německa, měl v kapse dopis od ministra zahraničí USA Jamese Bakera, podle kterého měl přislíbit, že NATO nepostoupí ani o píď na východ. Těsně před odletem obdržel dopis amerického Národního bezpečnostního výboru, že má požadovat zvláštní (NATO-) status pro území DDR. Ze dvou protichůdných instrukcí zvolil první a získal tak Gorbačovův souhlas.
Tento obrat uprostřed všeobecné euforie konce studené války a perspektivy světového míru ilustruje zlom v zahraniční politice USA: namísto rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO, jak mezi mnoha jinými požadoval i novopečený prezident Václav Havel, obdrželo NATO novou úlohu. O dva roky později ji podtajemník pro bezpečnostní politiku Paul Wolfowitz precizuje: Naším hlavním úkolem je zabránit vzniku nového rivala, představujícího hrozbu v rozsahu bývalého SSSR.
Nemecký „motor EÚ“ už dlhší ťahá slabšie: v štáte pretrvávajú vážne sociálno-ekonomické problémy. Slabá Scholzova vláda, ktorá sa nedokáže postaviť proti Washingtonu, si s nimi však nevie poradiť. Jej podpora (dôveryhodnosť) upadá na historicky najnižšiu úroveň od zjednotenia (pohltenia bývalej Nemeckej demokratickej republiky) v roku 1990.
Nespokojnosť obyvateľstva so sociálno-ekonomickou situáciou v Nemecku sprevádza rast nepokoja a napätia v politickej atmosfére. Je spojený najmä so zosilňovaním podpory AfD, ktorá v posledných mesiacoch dosahuje rekordné hodnoty. Krátky pohľad na nemeckú politickú scénu oprieme o prehľad vývoja volebných preferencií šiestich najväčších politických strán, ktoré si v posledných dvoch voľbách rozdelili všetky mandáty v Bundestagu. Len v roku 2021 sa do neho dostal jeden poslanec za Juhošlezvický voličský zväz.
Napriek formálnej pohode v regióne je vcelku jasné – a tu sa môžeme stotožniť so stále silnejúcimi expertnými hlasmi – že Stredná Ázia sa môže stať v pomerne skorej dobe zdrojom budúcich (ostrých) rozporov. Konkrétne medzi nastupujúcou mäkkou silou do Strednej Ázie, Čínou a historicky tradične (Ruské impérium, Sovietsky zväz a Ruská federácia) prítomným fenoménom.
Ukrajinská protiofenziva byla k neúspěchu odsouzena od počátku. Pohled na složení sil na obou stranách a na to, o co se ukrajinská armáda snažila, spolu s pochopením historie konvenční pozemní války jasně ukazuje, že útočící ukrajinské síly neměly prakticky žádnou šanci ruské obranné síly porazit a svých politických cílů dosáhnout.
Když Rusko v únoru loňského roku napadlo Ukrajinu, pákistánský premiér Imran Chán vzbudil svým rozhodnutím udržovat vztahy s Kremlem podezření Washingtonu. Krátce po začátku války také příznačně bezelstně navštívil Moskvu. Do Islámábádu se vrátil s kamenem na krku.
„Co si o nás myslíte? Že jsme vaši otroci a uděláme vše, co po nás budete chtít? Jsme přátelé Ruska a jsme přátelé Spojených států,“ řekl Chán davu svých příznivců. „Jsme přáteli Číny a Evropy, nejsme součástí žádné aliance.“
Chán netušil, že jeho slova nejspíše přispěla ke konci jeho politické kariéry.
Stanislav Novotný se ptá Otty Černého, proč nás moralizují lidé bez páteře, komunističtí kariéristé a estébáčtí udavači, kteří se snaží zakrývat svoji vlastní minulost
Podle zprávy, kterou v pondělí zveřejnila Mezinárodní krizová skupina, mohou ekonomické sankce bránit mírovému úsilí.
Klíčové otázky, kdy sankce uvalit, jak je využít jako páku a kdy je zrušit, nebyly nikdy tak aktuální jako poté, když USA a Západ po napadení Ukrajiny v únoru 2022 uvalily na Rusko nejtvrdší globální embargo v historii – přesto jsou ukončení války, natož diplomatický kurs, stejně nepolapitelné jako kdykoli předtím.
V dnešním příspěvku nebudu popisovat historii a všeobecný význam Arménie, rodící se nový konflikt v Gruzii, Kyrgyzstánu, potažmo i Kazachstánu a jinde. Zmíním se krátce o několika výzvách, které jsou všeobecně spojeny s historií, územními nároky, geopolitikou a vojenskými a jinými aktivitami USA, UK, NATO a EU ve státech sousedících přímo nebo jinak spojených s Ruskou federací, včetně umírajícího státu Ukrajina a o genocidě.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…