České dějiny 1: Století dvacetiletek

Nemáme dějiny. Velké dějiny zemí Koruny české nakladatelství Paseka končí rokem 1945. Dál už máme namísto Moderních dějin české státnosti jen krotké konsensuální monografie a hlavně lidovou tvořivost. Z několika svých textů, které zcela jistě konsensuální nejsou, jsem sestavil seriál věnovaný kritickým historickým epizodám. První díl představuje vzorce, které naše dějiny opakovaně formují.

Prepisovanie dejín v USA?

Redakcia Slova ma oslovila otázkou, či aj v USA sa, podobne ako v Európe, prepisujú dejiny druhej svetovej vojny. Pokúsim sa odpovedať. Moja odpoveď nebude založená na prieskumoch verejnej mienky ani na analýze vyučovania dejín na rôznych stupňoch, budem iba prezentovať svoje osobné dojmy získané životom v tejto krajine.

Problémy současné architektury 1

Architektura je kamenné paradigma své doby – charakterizuje ji beze slov, o to přesněji. Smyslem architektury je vymezovat našim smyslům dostupné prostory z nekonečného univerza, které našim smyslům uniká. Tímto způsobem architektura vytváří životní prostředí pro civilizovanou společnost. Architektura a civilizace vznikly současně a v těsném sepjetí se dále vyvíjejí: teprve na místě usedlá, bydlící společnost může vytvářet civilizaci. Kočovníci mohou mít vyspělou kulturu – hudbu i výtvarná umění – civilizace je pro ně nedostupná.

Kdo je Alexandr Dugin?

Když byla zavražděna dcera Alexandra Dugina Darja, česká média posměšně psala, jak Dugin lkal u její rakve, že její první slovo byla vlast. A znovu o něm mluvili jako o Putinově Rasputinovi a prý pohřeb zneužil ke kremelské propagandě. A ministryně Černochová napsala svůj slavný tweet: … toto jsou skuteční vrazi a váleční štváči. A není mi líto ani dcery, ani truchlícího otce.

Nacionalismus jako řešení

Původní text: Britské listy 11. únor 2013, převzato z janyr.eu, 1. červenec 2017 Možná to někomu, vzhledem k mým častým komentářům na adresu národa, bude znít jako ironie. Není. Stále více se utvrzuji, že naším akutním i chronickým problémem není přebytek, ale naopak...

Já, Nikita Sergejevič Michalkov…

V evropských velkých médiích se reakce dnes už legendární postavy světového umění Nikity Michalkova na opatření Rady Evropy, kterým ho zařadila na sankční seznam EU, vůbec neobjevila. A pokud se někde zcela výjimečně objevila, tak parafrázovaná ve dvou třech větách. Michalkov otevřený dopis sepsal koncem ledna po návratu z nemocnice, kde se léčil zřejmě s koronavirem a komplikacemi s ním spojenými.