Je nepravděpodobné, že by Rusko riskovalo sjednocení Západu kolem bezletové zóny nad Ukrajinou úmyslnou provokací proti Polsku nebo dokonce jen provedením průzkumné mise ve vzdušném prostoru NATO.
Budapešť se musí urychleně rozhodnout o budoucnosti svých vztahů s Ukrajinou, EU a NATO.
Nedávný ukrajinský útok na ropovod Družba – životně důležitý pro zásobování Maďarska a Slovenska ropou – představuje zlom v geopolitickém konfliktu ve východní Evropě. Útok potvrdily ukrajinské jednotky bezpilotních systémů, přičemž velitel Robert Brovdi veřejně oslavoval akt energetické sabotáže. Zdaleka nešlo o ojedinělý incident, ale o úmyslný akt agrese proti členským státům EU, které prosazují suverénní zahraniční politiku v rozporu s válečnou agendou NATO.
Obsah:
Obsah:
NATO formuje Moldavsko do vojenského „beranidla“ proti Rusku a zároveň má v úmyslu využít tuto bývalou sovětskou republiku jako „potravu pro děla“ v potenciálním konfliktu, uvedla Zahraniční zpravodajská služba (SVR).
V pondělním prohlášení SVR obvinila vojenský blok vedený USA z přípravy Moldavska na ozbrojený konflikt s Ruskem. „V Bruselu bylo rozhodnuto urychlit transformaci země na předsunutou základnu na východním křídle vzhledem k postupu ruských sil na Ukrajině.“
Severoatlantická aliance (NATO) ztratila deklarovaný důvod vzniku a existence ihned po zániku bipolárního světa, k čemuž došlo rozpuštěním Sovětského svazu (SSSR) a stejně tak rozpuštěním Varšavské smlouvy, která vznikla v roce 1955 jako reakce SSSR a jeho satelitů na ustavení NATO, ke kterému došlo o šest let předtím, v roce 1949.
Severoatlantická aliance, jak je ostatně vidět zejména od roku 1999, od agrese NATO proti zbytkové Jugoslávii, po rozpuštění SSSR a zániku Varšavské smlouvy nezanikla. Pokud by si někdo počátkem devadesátých let minulého století snad položil otázku (západní média hlavního proudu něco takového ani nenapadlo), z jakého důvodu setrvala již nepotřebná NATO při své existenci, nedostalo by se mu pochopitelně pravdivé odpovědi, ale tvrzení, že se NATO osvědčilo jako ochránce bezpečí, což nemůže vadit ani v situaci, kdy nebezpečí pominulo. Co kdyby se zrodilo nové nebezpečí? Nezrušíme přece převoznictví přes řeku jen proto, že řeka nenávratně vyschla. Nepřestaneme chodit do kavárny jenom kvůli takové bezvýznamné maličkosti, že kavárnu zrušili a demoliční četa je již na cestě. To dá západní rozum, že? Tak nějak angažovaně by možná zněla argumentace ve prospěch zachování NATO, třebaže by k ní byla připojena i povinná doložka o demokracii, svobodě a dalších vznešených hodnotách, které byly už v těch časech tiše na ústupu. Pokud se vůbec stačily u NATO kdy ohřát.
Na mezinárodních summitech a v médiích se mluví pouze o zvýšení výdajů na obranu a zbrojení. Na nedávném summitu v Haagu se spojenci NATO dohodli na zvýšení výdajů na obranu na 5 % HDP. A přesto veškerá publicita kolem toho, že se konečně bere vážně národní obrana a bezpečnost, působí jako neupřímné gesto. Proč? Protože vedoucí představitelé většiny členských států NATO si jsou plně vědomi skutečnosti, že jejich ozbrojené síly nejsou připraveny na vážný boj. Ještě horší je, že obyvatelstvo západních společností přijalo post-heroickou kulturu, která obranu vlasti nepovažuje za svou věc. Mladí lidé nebyli vedeni k přijetí hodnot vlastenectví, odvahy a povinnosti, a proto mnozí z nich necítí téměř žádnou odpovědnost za obranu své země.
…
Pokud se vládnoucí elity společnosti tak hluboce odcizily válečnému étosu, je pak překvapivé, že většina lidí také zastává názor, že obrana jejich národa není jejich záležitostí? Morální odzbrojení Západu ve skutečnosti zbavilo společnost právě těch hodnot, které jsou nezbytné pro udržení národní bezpečnosti.
Zatímco tedy lídři zemí NATO připíjejí na svůj závazek zvýšit výdaje na zbrojení, jejich společnost zůstává morálně odzbrojená.
Zatímco se zdá, že konflikt mezi Izraelem a Íránem alespoň prozatím utichl, Donald Trump se choval jako obvykle, jako západní císař, a nařídil členským zemím NATO zvýšit vojenské rozpočty.
Přiznejme si, že evropské země pravděpodobně v posledních dvaceti letech příliš snížily své vojenské výdaje. Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejně arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.
Obsah:
Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.
Několik hodin po velkolepé přehlídce 9. května, která byla jasnou demonstrací síly Ruska a které se zúčastnilo mnoho hlav států, navrhl Vladimir Vladimirovič Putin jednání se Spojenými státy americkými o Ukrajině v tureckém Istanbulu. Není to poprvé, co bylo Turecko navrženo jako „neutrální místo“ pro uzavření smluv, a existuje důvod, proč je nyní mnohem strategičtější než v minulosti.
…
Objektivně má Rusko strategickou výhodu, která nutí evropské a americké lídry hledat řešení, která by nikdy nepovažovali za nutná. V těchto situacích je mnohem více reálné politiky než v mnoha parlamentních zasedáních, tiskových prohlášeních nebo fantomových víceletých plánech.
Válka je buď vyhrána, nebo prohrána. Dosažení jednání neznamená remízu.
23. dubna zveřejnil server Politico mimořádný článek „The US cavalry isn’t coming“ (Americká kavalerie nepřijede), který s forenzní přesností dokumentuje, do jaké míry bylo evropské obranné plánování a infrastruktura po desetiletí výlučně „postaveno na předpokladu americké podpory“ a „urychlování amerických posil do předních linií“. Nyní „perspektiva, že se tak nestane, vrhá plány vojenské mobility do chaosu“ a kontinent „stojí osamocen“ – bezbranný, bez směru a bez řešení katastrofálních důsledků své podřízenosti americké hegemonii po mnoho desetiletí.
Západ se po dlouhá desetiletí snaží bagatelizovat roli Rudé armády ve vítězství nad nacismem. Tento trend v posledních letech zesílil. Co je účelem této snahy?
Je to součást cílené západní rusofobie. Důvody, pro které je právě dnes bagatelizována role Rudé armády v boji proti Hitlerovi spočívají mimo jiné v tom, že zatímco Stalin se před válkou snažil přesvědčit západní demokracie ke koalici proti nacismu, řada vlád evropských států spíše s Hitlerem nějakým způsobem kalkulovala, a bojovat s ním nechtěla. Někdy dokonce dospěly tyto vlády nebo mnozí jednotlivci, sympatizanti, i k jakési formě spolupráce či podpory militarizovaného Německa. Dějiny mnoha států Evropy jsou v předválečné i válečné epoše tedy zatíženy spoustou kostlivců, kteří nyní hlasitě chřestí ve skříních. Tito kostlivci narušují dojem, že před válkou a za války stála „celá Evropa“ v jednom šiku proti nacismu. A současná evropská rusofobie v celé řadě ohledů začíná předválečnou evropskou atmosféru proti Rusku až nebezpečně připomínat. Některým lidem v současné Evropě je asi obtížné uvěřit, že by si skutečně letos chtěli připomenout porážku nacismu.
Obsah:
Současný konflikt mezi Evropou a Amerikou nelze redukovat na protichůdné přístupy k ruské invazi na Ukrajinu. Nejde ani o spor o cla a obchod. Ano, vidíme silné prosazování amerických národních zájmů, ale dynamická hra není pouze poslední verzí obvyklého konkurenčního postavení různých mocností.
Nedávné odhalení údajně tajného rozhovoru mezi vysokými představiteli americké administrativy na Signálu ukázalo, že to, o co šlo, nebylo jen obyčejné porušení bezpečnosti. Způsob odhalení a postoje vyjádřené účastníky rozhovoru naznačovaly, že jakýkoliv obsah toho, co bylo dříve známé jako Západ nebo Západní aliance, je vyprázdněný. Opovržlivý tón, jakým účastníci hovořili o Evropě a Evropanech, posloužil jako svědectví o vážné kulturní roztržce mezi oběma kontinenty. Část evropských elit se nepochybně cítí podobně vůči svým „neotesaným“ americkým bratrancům v Trumpově administrativě.
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Když Česká republika vstoupila do NATO, překvapivě dřív, než se očekávalo, ministryně zahraničí USA, naše hodná kmotřička Madeleine Albrightová jásavě oznamovala: „Vaše osudy už nikdy nebudou přehazovány jako pokerové žetony na vyjednávacím stole…Jste skutečnými spojenci, jste skutečně doma…Hlavním posláním Aliance je kolektivní obrana. To se nesmí změnit a ani se nezmění. NATO je obranná aliance, nikoliv globální policista. …“.
…
Válka proti Jugoslávii byla první válkou v dějinách, kterou vedlo NATO a současně byla i první válkou, které se účastnilo znovusjednocené Německo. Německý generál Walter Jertz tvrdil, že NATO vedlo proti Jugoslávii „nejpřesnější válku“ v dějinách. Ta „nejpřesnější“ válka zničila 14 jugoslávských tanků, ale zato 48 nemocnic, 74 televizních stanic a vysílačů, 422 škol, mnoho mostů a budov, mimo jiné i velvyslanectví Číny v Bělehradě.
…
Dnes, o (více než) čtvrt století později je zřejmé, že žádná z karatelských misí, kterých se česká armáda účastnila, nezměnila svět k lepšímu. Dětských kolaterálních ztrát v Iráku bylo půl milionu. Irák se sice invazí neproměnil v bezpečnější zemi, ale andělíčkářka Madeleine Albrightová se dala slyšet, že za ten pokus to stálo.
Sledujeme-li současnou konfliktní „obrannou“ politiku nešťastným omylem zvolených osob nacházejících se ve vládních funkcích několika evropských států a u Evropské komise, vidíme zřetelně, že jejich programem je doslova pravý opak toho, co západní polovina evropského kontinentu potřebuje a čeho by se jí dostalo několika málo velmi jednoduchými a logickými kroky.
…
Pouze evropské státy NATO zbrojí už dlouhodobě vysoko nad rámec logických potřeb obrany. Jejich „obranný“ rozpočet je třikrát tak vysoký jako týž rozpočet Ruské federace, a přitom si tyto státy nemohou dovolit vstoupit do otevřené války s Ruskem. Jejich horování pro válku je jen hloupá hra fungující jako reklama na neexistující „ruskou hrozbu“, ze které plynou ohromné peníze včetně provizí. Tak vysoký „obranný“ rozpočet přitom vůbec neznamená připravenost na válku. Jak ukázala právě proxy válka USA proti Ruské federaci vedená prostřednictvím kyjevského režimu a s nasazením (cynickým zneužitím) obyvatel Ukrajiny, vojenské rozpočty skutečně nehrají v obrané nebo útočné politice států nejdůležitější roli. Zvláště, když se z válek stal byznys, na kterém mohou vydělávat korporace, firmy i soukromé osoby v celé řadě odvětví nacházejících se jakoby daleko od vojenského průmyslu.
…
Nicméně, je zde ještě Oděsa …
– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?
Povrchně viděné a hodnocené sebevědomé a zrychlující se sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy vzrušuje mysl ve světě, někdy a někde provokuje zcela fantastické fantazie vedoucí až k nové Jaltě a rovnoprávnému partnerství tří supervelmocí, včetně Číny.
Kdo zná autora článku trochu lépe než to veřejně dostupné komentáře a analýzy umožňují ví, že a priori nevěří optimismu, slibům a strachu, které nás objímají v naději, že bude lépe. Než ale bude lépe, bude, musí být, ještě hůře. Na otázku Proč? jsem napsal krátkou odpověď v posledním článku Narcismus, ignorování a iluze.
Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to možná i k pousmání. Americký 47. prezident, Donald Trump, dal srozumitelně najevo to, co každý soudný a objektivně informovaný člověk věděl od samého začátku americké „pomoci Ukrajině“. Tedy, že za tuto „pomoc“, jaká pomohla mnohým v USA a ve Velké Británii jen ne Ukrajincům, Ukrajina a její obyvatelstvo krutě zaplatí.
…
Každý člověk, který není oslepen září Ameriky a dívá se spíše na fakta o Americe, ví, že když Spojené státy někomu poskytnou dolar, že očekávají nejméně sto dolarů zpět. Byznys je jediným skutečným božstvem Ameriky. Washington nesoucítí, nedává, nepůjčuje, Washington zásadně pouze chladně investuje s očekáváním zisků. Stamilióny dolarů prší po celém světě, aby se průběžně zhmotňovaly v rozkladné procesy iniciované uvnitř států, jejichž politické přeformátování si Deep State vždy přál a dosud ještě přeje. A bude si je přát i nadále, třebaže Donald Trump některé penězovody začíná přestřihávat.
…
Z nepoučitelných politicky korektních médií a politiků, především české kotliny, kteří ještě nestačili převléct se do nových šatů a nenaučili se jak jednat s narcistou víme, že prezident Putin chce zničit Ukrajinu a udělat z Ruska opět dominantní mocnost v Evropě. Nedávný telefonát s prezidentem Trumpem na tom nic nemění. Redakce a politici nejenom ignorují různé reality, ale nadále žijí v iluzi vědění o tom, co nás čeká, co nás nemine. To, že prezident Putin dosáhne svého cíle je s pravděpodobností hraničící s jistotou možné a současně proto i ne nevyhnutelné.
Česká republika se zavázala, že bude dávat minimálně 2 % svého hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Kverulant.org odhalil, že do této částky Ministerstvo obrany započetlo i náklady za lety pro politiky ve výši jeden a půl miliardy a rekordní pokutu ve výši půl miliardy za zmanipulované výběrové řízení na nákup vrtulníků.
V roce 2006 se ministři obrany NATO dohodli, že vyčlení minimálně 2 % svého hrubého domácího produktu (HDP) na výdaje na obranu, aby tak zajišťovali vojenskou připravenost Aliance. V dubnu 2024 k tomu Poslanecká sněmovna přijala příslušný zákon. „Bezpečnost není zadarmo. Výdaje na obranu ve výši 2 % HDP jsou pro nás životně důležité. Jestli chceme bezpečnou Evropu a nebát se o naše životy, hodnoty a pohodlí, musíme mít moderní a efektivní armádu. Tímto bych chtěla poděkovat za konstruktivní debatu v obranném i rozpočtovém výboru i ANO za podporu,” řekla k tomu tehdy ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Obsah:
Ve válce, o níž budeme hovořit v následujícím článku, hrálo Turecko podružnou, ale velmi komplikovanou roli. V situaci, která se v dějinách světa vyskytuje jen zřídka, turecká kapitalistická třída a její politici dodávali zbraně jedné z válčících stran a zároveň rozvíjeli hospodářské vztahy a udržovali diplomatické styky s druhou stranou. Turecko sice definovalo Rusko jako okupanta a odsoudilo anexi Krymu, ale zároveň se snažilo co nejvíce ochránit Rusko před hospodářským embargem, které na něj uvalil euroatlantický blok. Na jedné straně si Turecko zachovalo členství v NATO a účastnilo se cvičení NATO, na druhé straně podporovalo Rusko tím, že dodržovalo pravidla smlouvy z Montreux a nepustilo NATO do Černého moře. Turecko se během války na Ukrajině nechovalo jako člen NATO ani jako typické kolečko v soukolí euroatlantického bloku, ale snažilo se hrát dvojí hru.
~~~~~~~~~~~~
Ohledně ukrajinského konfliktu není nic jisté. Kromě dvou věcí: Rusko vítězí a vedení USA pod novým vedením hledá nový přístup. Jak poznamenal těžká váha ruské zahraniční politiky Sergej Rjabkov, nyní se naskytla příležitost ke kompromisu, který by v podstatě pomohl tento nesmyslný konflikt ukončit a obnovit určitou normálnost americko-ruských vztahů, a tedy i globální politiky. Ale to okno je malé a nebude otevřené navždy.
Kromě toho zůstávají věci nejasné. Je konec tohoto šílenství konečně v dohlednu? Převede nyní Washington svůj deklarovaný záměr změnit kurz na pozice vyjednávání, které může Moskva brát vážně? Ty by musely zahrnovat – minimálně – územní ztráty a skutečnou neutralitu pro Ukrajinu, stejně jako silné odhodlání, že jakýkoli mír má trvat.
Bilderberg Group – uzavřená organizace globální elity – prochází transformací vedení, když se Donald Trump připravuje na návrat do Bílého domu.
Společnost, která se skládá z vůdců v politice, průmyslu, akademické obci a armádě, vybrala bývalého šéfa NATO Jense Stoltenberga, aby předsedal jejímu „řídícímu výboru“.
Skupina Bilderberg, založená v roce 1954, již dlouho fascinuje svými tajnými setkáními v exkluzivních hotelech a alpských střediscích, kde účastníci diskutují o mezinárodních vztazích, ekonomice a bezpečnosti.
Rok 2024 byl rokem plným překvapení. Možná posledním byla ‚hrozba‘ zvoleného prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa adresovaná NATO ještě když vedl kampaň a pak zopakovaná pár dnů po jeho cestě do Evropy a po pádu Ba’athistické Sýrie, tj. že Spojené státy vystoupí z Atlantické smlouvy. Je to však opravdu možné?
Nenechme se oblbnout: sice možná méně NATO, zato ale více USA, což nebudou dobré zprávy. Americký imperialismus se prostě jen vyvíjí ve směru odlišném od toho, na který jsme si zvykli, ale jinak by to přeci ani nemohlo být možné vzhledem k tomu, jak se svět mění na multipolární.
Rumunský ústavní soud vydal 6. prosince nevysvětlitelné mimořádné rozhodnutí o zrušení výsledků prvního kola prezidentských voleb v zemi, které se konalo 24. listopadu. Příhodně bylo rozhodnutí vyneseno jen několik dní před druhým kolem, které by podle průzkumů veřejného mínění znamenalo, že outsider Calin Georgescu drtivě zvítězí. Během toho byl občanům všech členských států NATO v reálném čase poskytnut obzvláště drsný rychlokurz o tom, co by se nyní mohlo stát v jejich vlastních zemích, pokud by si zvolili „nesprávné“ kandidáty.
Turecko svým jednáním již překročilo Rubikon a ohrožuje americké jednotky a zájmy
…
Příliš mnoho západních představitelů a analytiků se v souvislosti s Tureckem dopouští dvou základních chyb. Zaprvé, vidí Turecko takové, jaké bylo, nebo jaké by si přáli, aby bylo, a ne takové, jaké je. Dvě desetiletí erdoğanismu zemi nenávratně proměnila. Za druhé se domnívají, že Turecko představuje pozitivní sílu, protože není Íránem nebo Ruskem.
…
Tureckým programem v Sýrii není syrská stabilita nebo samotná Sýrie s mírem ve vlastní zemi a se svými sousedy; Turecko spíše využívá páky syrských islamistů proti menšinovým skupinám, zejména arménským křesťanům v Aleppu a syrským Kurdům na severovýchodě Sýrie.
Svatopluk: levicový, vlastenecký, konzervativní? – Sociální spravedlnost – Konzervativismus – LGBT – Národovectví – Křesťanství a pohanství – Český národ – Morava, Slovensko – Islám – Ukrajina – Puč: fašisté + USA – Mohl Putin jednat jinak? – Proč válka trvá? – Mohou Rusové zaútočit na Západ? – Mír a spravedlnost – Trump – Vystoupit z NATO? – Orbán, Erdogan, Rumunsko, Czexit? – Izrael – Veřejnoprávní média – Co s Putinem a Ukrajinou?
Italská spisovatelka Elsa Morantová (1912 – 1985), manželka spisovatele Alberta Moravii, ve svém velkém románě nazvaném La storia (české vydání „Příběh v historii, Odeon 1990“ ) píše o lidech, do jejichž osudu zasáhla válka. Na základě vlastní zkušenosti líčí autorka situaci v Itálii s nástupem fašismu a diktátora Benita Mussoliniho. Popisuje zrod a genezi fašismu nejprve v podobě jakési „komediální slavnosti“, jaká byla fraškovitou karikaturou starobylého římanství, které ale během několika let sklouzlo na úroveň totality a vazbou na Hitlerův německý nacismus se proměnilo v ubohé vazalství, které rychle přijalo i rasovou teorii.
…
Současný západní „narativ“ vlastně už nic jiného než eufemismy neužívá. A občané zasypávaní lavinami eufemismů mnohdy netuší, že jejich země už dávno ztratila nezávislost. A že za to mohou právě ti politici, které oni vytrvale volí do funkcí. Velmi mnoho občanů odhrne clonu růžových eufemismů a podívá se černé pravdě do očí teprve ve chvíli, kdy jim vládnoucí vazalský režim ve službě suverénovi skutečně tvrdě zaútočí na jejich peněženky.
Kdybychom přenesli vazalství států, jejich reprezentací, do roviny individuálních vztahů mezi lidmi, pak člověk, který přijme vazalský poměr k jinému člověku, stává se jeho sluhou, pážetem, klientem (ve smyslu propuštěnce ve starém Římě, jenž zůstává i po propuštění z otroctví v těsné vazbě s domem svého dřívějšího pána, což mu ale vůbec nebrání v kariéře a bohatnutí). Přijetím cizí vůle se člověk stává podřízeným, v minulosti poddaným, případně i otrokem. Někdy se stane členem mafie. To tehdy, když v kleče složí přísahu a políbí patřičný prsten. Podstatné ale je, že ve všech případech, nabývá cizí vůle významnější roli než vůle vlastní a člověk ztrácí velký díl svobody.
Putin ve čtvrtek[21. listopadu] překvapil svět, když promluvil k národu, aby ho informoval, že Rusko ráno otestovalo novou hypersonickou raketu středního doletu při útoku na proslulý průmyslový komplex ze sovětské éry v ukrajinském městě Dněpropetrovsk. Vysvětlil, že to byla reakce na to, že USA a Velká Británie nedávno umožnily Ukrajině používat jejich rakety dlouhého doletu dovnitř Ruska. Jejich rozhodnutí podle jeho slov vyústilo v zástupnou válku NATO-Rusko na Ukrajině, která „nabyla prvků globální povahy“.
Obsah:
Obsah:
Zatímco jsme často dokládali, že EU je pouze základnou NATO, nyní to poprvé ilustruje rozhodnutí Soudního dvora v Lucemburku. Podle něj EU nemůže vracet migranty čekající na rozhodnutí o azylu do třetích zemí, jejichž právní hranice neodpovídají jejich skutečným hranicím. Z toho vyplývá, že Itálie nemůže přemístit egyptské a bengálské migranty do detenčních center v Albánii. To vše v očekávání masového exodu Moldavanů, který má ospravedlnit válku v Podněstří.
Italský soud 18. října zrušil možnost tranzitu přes třetí zemi dvanácti bengálským a egyptským migrantům, kteří byli zachráněni na moři a žádali o azyl. Z politického hlediska toto rozhodnutí zřejmě zbortí dosavadní konstrukci, kterou si pro relokaci migrantů představoval Boris Johnson. Britové je chtěli poslat tisíce kilometrů daleko, do Rwandy, Italové se „spokojili“ s jejich převozem o pár desítek kilometrů dál, do Albánie.
Diskuse Petra Hájka na Protiproud TV s bývalým policejním prezidentem a předsedou Asociace nezávislých médií Stanislavem Novotným nejen o napjaté bezpečnostní situaci u nás i ve světě, ale též o pokračující likvidaci toho mála našich zbývajících občanských svobod, slova a projevu na místě čelném.
Antropolog Emmanuel Todd a jeho kontroverzní kniha: „Nejsem proruský, ale pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa.“
Italské vydání svazku Porážka Západu od Emmanuela Todda, vydaného ve Francii v nakladatelství Gallimard, vychází v nakladatelství Fazi. Kniha rozdráždila sršní hnízdo kritiky vůči francouzskému antropologovi, obviněnému z desetiletí zastávání proputinovských pozic.
Steve Bannon povolal svou „armádu“ do boje – bez ohledu na to, kdo v listopadu vyhraje.
Bannon, samozvaný generál globálních populistů, chce rozbít světový řád. A napojil se na něco mnohem většího, než je trumpismus.
V rozhovoru s Claytonem Morrisem analyzuje plukovník Douglas MacGregor aktuální vývoj a vyhlídky války na Ukrajině, situaci na Blízkém Východě a rizika vypuknutí třetí světové války.
Turecký list Aydınlık otiskl mimořádně zajímavý text Fikreta Akfırata, ve kterém se autor zabývá geopolitickou orientací Turecka a protitureckými aktivitami USA a NATO. Informace a závěry stojí přinejmenším za zaznamenání a i úvahu. Řada názorů na dnešní vývoj na Ukrajině svědčí o namyšlené neznalosti. Měli bychom se poučit, abychom už nepřistupovali k významným otázkám s hloupostí.
Nedávno Telegramový kanál „Legitimní“ potěšil veřejnost údaji z uzavřeného sociologického průzkumu o únavě ukrajinské společnosti z války. Podle dostupných informací je vývoj statistik pro ukrajinské úřady přinejmenším alarmující: 90 % obyvatel Ukrajiny je unaveno válkou.
…
V co doufá Syrský a těch 10 %, kteří věří ve vítězství? Doufají, že jim Západ pomůže a dá jim vše, co potřebují.
Zelenskij spěchal na setkání sponzorů na základnu amerického letectva Ramstein v Německu a tam prosil o suroviny na vítězství. Byl to však americký list Washington Post, který informoval, že západní spojenci Ukrajiny odmítli Zelenského žádost o zrušení zákazu použití dalekonosných zbraní k úderům proti Rusku. Navíc to bylo z iniciativy Spojených států, které jsou klíčovým spojencem Ukrajiny a největším dodavatelem vojenské pomoci. Washington Post píše: Šéf Pentagonu Lloyd Austin na setkání se Zelenským jeho žádost dokonce ignoroval a neřekl, kdy bude zákaz zrušen.
Zatímco se Izrael na mezinárodní scéně stále více izoluje, členové BRICS Írán, Rusko a Čína tiše koordinují celospektrální úsilí na diplomatickou a vojenskou podporu Palestiny.
Globální většina si je plně vědoma, že se pachatelé genocidy v Tel Avivu snaží ze všech sil vyvolat apokalyptickou válku – samozřejmě s plnou vojenskou podporou USA.
Od krvavého protiústavního puče v Kyjevě a běsnění pohrobků Stěpana Bandery v Oděse v roce 2014 západní mediální mainstream tají skutečnou charakteristiku nového „poeuromajdanového“ režimu vládnoucího na Ukrajině. Zpočátku byly události v Kyjevě, Oděse a na Donbasu, který zcela po právu odmítnul setrvat v jednom státním svazku s vůči sobě nepřátelsky se vymezujícím režimem, natolik výbušné a nepřehlédnutelné, že proamerické vlády a jejich média nemohly informace skrýt úplně. Takto ke zkreslení situace muselo postačit jejich prosévání a maximální změkčování skutků nového režimu v Kyjevě.
…
Vzhledem k tomu, že velké západní tiskové agentury plně ovládají celý západní mediální mainstream, který nadto důsledně spolupracuje s místními proamerickými mocenskými strukturami, nezbylo z pravdivé charakteristiky kyjevského režimu a ze skutečných příčin následné války na Ukrajině vůbec nic. Nadvláda západního mainstreamu je v mediálním prostoru absolutní, takže informace z druhé strany na Západ takřka nepronikají. Co nevykryje proamerická propaganda, to zničí zásahy do svobody slova označované jako „boj s dezinformacemi“.
Obsah:
Deník New York Times uvedl, že ruský ministr obrany Andrej Bělousov nedávno telefonoval ministru obrany Lloydu Austinovi, „aby mu předal varování, jak tvrdí dva američtí představitelé a další úředník, který byl o hovoru informován: Rusové zjistili, že se připravuje ukrajinská tajná operace proti Rusku, která má podle nich požehnání Američanů. Byl si Pentagon vědom tohoto spiknutí, zeptal se pan Bělousov pana Austina, a jeho potenciálu zvýšit napětí mezi Moskvou a Washingtonem?“
Austin zjevně popřel odpovědnost USA, ale učinil by tak bez ohledu na pravdu. Bělousovova otázka ukázala rostoucí riziko zástupné války Washingtonu. Bohužel, ujištění Bidenovy administrativy mají vzhledem k její převažující roli v konfliktu jen malou váhu. Americká přítomnost na Ukrajině byla na začátku velká a rostla spolu s konfliktem. Veřejná prohlášení o odpovědnosti za zabití ruských generálů a potopení ruských lodí účast Washingtonu potvrdila.
„Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.“ Takto zní známý a bohužel zapomínaný výrok, jehož autorem je George Santayana. Možná všechny národy světa mají sklon zapomínat historickou zkušenost. A takto opakují staré chyby. Kdyby se na Ukrajině z historie země nevybíraly pouze jednotlivé právě „vhodné“ oblázky, ale zachovávala se celá mozaika, mohli si Ukrajinci všimnout, že kdykoliv se jim dostalo podpory odkudkoliv ze západně položených zemí, bylo to vždycky a bez výjimky pouze v souvislosti s některou „západní“ válkou proti Rusku. Nikdy jinak!
Obsah:
Evropané se probouzejí většinou hodně pomalu (22.7.2024)
Malý slovníček znásilněných pojmů 1. a 2. (13.7.2024; 15.7.2024)
Konec čistého štítu národa (12.7.2024)
Návrat k feudalismu není levicová politika (5.7.2024)
Evropa má platit za bezpečí tomu, kdo jí zajistil nebezpečí (2.7.2024)
„Nový populismus“ je na levici i na pravici a „centristický“ obranný kruh lepšolidí zkolaboval.
„Největší nebezpečí a náklady představuje pro dnešní NATO riziko ruského vítězství na Ukrajině. To nesmíme dopustit,“ řekl na výročí NATO ve Washingtonu jeho generální tajemník Stoltenberg. „Výsledek této války totiž určí stav globální bezpečnosti v nadcházejících desetiletích.
Takový výsledek na Ukrajině – ve střetu s Ruskem – se tudíž mezi některými ve Washingtonu asi považuje za dostatečný, aby přivedl všechny státy rebelující vůči obchodnímu systému dolaru k rozumu a aby na celém světě znovu nastolil nadřazenost Západu.
To, že Evropě vládne Deep State je evidentní, a jeho zřízení nebylo ani tak složité. V soustátí, ve kterém si…
Je to děsivě podáno a nejhorší je, že je to popis reality. Ale nezoufejme! Sledujme vývoj v USA, protože platí…
K samotnému Banksymu viz článek na Britských listech: "Odmaskování Banksyho?" Bezpečnostní složky umělecké dílo oddělily plastovou plachtou a kovovými zábranami.…
Demokracie je společenský systém vycházející ze svého dobového paradigmatu. Tím byla buržoasní společnost střední třídy. Vládnout už nemohli feudálové, diktátoři…
Bělohradský má pravdu, ovšem jen s vynecháním opravdových hlubokých příčin. Tou je změna životního stylu na pohodlí a vynechání jakékoliv…