Advokát Luděk Růžička ve opravdu odvážném rozhovoru o Brněnském soudu na který jsou nejspíš napojeni vysocí politikové, jako je například ministr spravedlnosti Pavel Blažek řečený Don Pablo. Jak funguje justiční mafie? Jak je možné, že hlavně na brněnském soudě odchází násilníci odsouzení za mnohonásobné znásilnění s podmínkou?
Umění jako projev svobodné vůle člověka, jeho lásky k Zemi a radosti ze samostatného tvoření. Umění jako most k duchu, umění jako prevence odlidštění a zhrubnutí společnosti, inspirace pro mladou generaci.
Česká vláda dala Ukrajině kazetovou munici, kterou potom odněkud z ukrajinského území byly odstřelovány obytné části ruského Belgorodu. Přitom česká republika se zavázala nepoužívat kazetovou munici, zatímco Rusko a Ukrajina tento závazek nemají. Tato dodávka proběhla bez jakýchkoliv závazků a podmínek z ukrajinské strany. Ostatní státy, které Ukrajině kazetovou munici dodaly (USA, pravděpodobně i V. Britanie), si vynutily příslib ukrajinské vlády, že tuto munici nebudou používat proti civilnímu obyvatelstvu. Ukrajina se drží závazků, které ovšem v případě České republiky nemá, takže použila na bombardování Belgorodu českou munici, kde ji žádný závazek neomezuje. (zdroje: Blesk.cz 14. července 2023: Ukrajinci dostali kazetovou munici z USA, iDnes/zpravodajství, zahraničí 13.1.2024: Rusko tvrdí, že ho odstřelovaly raketomety české výroby Vampir a kazetovou municí).
K otázce umělé inteligence je nutné přistupovat z mnoha úhlů pohledu. Co označujeme jako umělou inteligenci, co si pod pojmem umělé inteligence představujeme? Roboty pracující v továrnách nebo onen obrovský mega super počítač – de facto propojenou síť počítačů po celém světě? Neživý stroj nakrmený lidskými myšlenkami, poznatky, prožitky, vloženými do něj člověkem za pomoci kódů, opět člověkem navrženým systémem, kdy v souhrnu kombinuje, třídí, počítá a poskytuje lidem návrhy a řešení mnoha technických problémů a odpovědí – které však vzešly z lidských myšlenek, tak, jak člověk poznával sebe i svět?
Hašek versus Jágr na pokračování. Tato kontroverze má však hlubší pozadí. Hašek a další přisluhující sportovci, ale i „uvědomělí“ komentátoři vedou boj proti účasti ruských sportovců v mezinárodních soutěžích. Je to však často pokrytecké politikaření. Téma je mnohem hlubší a zřejmě přesahuje jejich obzor…
OBSAH
– .1.2024: Třetí světová válka, BRICS+ a záchrana planety
– 14.12.2023: Různé tváře fašismu
– 30.11.2023: Teror terorizovaných
Ľudí vôbec a politikov zvlášť môžeme rozdeliť aspoň na dve skupiny, a to podľa postoja k zbraniam. Jedni považujú zbrane za úplne normálnu či dokonca legitímnu súčasť života. Takých je zrejme väčšina. Druhí nepovažujú zbrane a všetko, čo s nimi súvisí (ich výroba, šírenie a najmä použitie) až za také samozrejmé či dokonca správne, pretože vedia, že každé použitie zbrane potenciálne hrozí ďalším použitím proti-zbrane atď., pokiaľ to niekto nezastaví, ad infinitum.
Můžeme uvažovat o morálně etickém aspektu lidského života, aniž bychom ho dali do souvislosti s otázkou po smyslu života? Kam vlastně lidstvo kráčí? Ke spolupráci, vzájemnému porozumění, chápání a ocenění kulturních odlišností a hledání společných hodnot lidství, nebo rozbrojům, válkám, osobní zištnosti? Co jsou společné hodnoty lidství, kdy jsou pravdivé a kdy falešné, nepravdivé?
První, kdo se mi okamžitě po událostech 21. prosince začal ozývat, byli ti, kdo s tímto druhem traumatu mají vlastní zkušenosti – moji američtí přátelé. „Jsi v šoku? Bojíš se vyjít na ulici?“ ptali se. „Ne, nejsem v šoku,“ odpovídal jsem. „Alespoň ne v akutním.“ Moje šoky totiž přicházely postupně.
Když izraelský prezident Isaac Herzog popsal útok na Gazu jako válku „za záchranu západní civilizace, za záchranu hodnot západní civilizace“, ve skutečnosti nelhal. Mluvil pravdu – jen možná ne úplně tak, jak to myslel.
Demolice Gazy je skutečně páchána na obranu západních hodnot a sama o sobě je jejich dokonalým ztělesněním. Ne západních hodnot, o kterých vás učí ve škole, ale těch skrytých, které nechtějí, abyste viděli. Ne atraktivní obal s reklamními slogany na etiketě, ale produkt, který ve skutečnosti uvnitř krabice je.
OBSAH:
Štěpán Kotrba: Masakr v Praze
Štěpán Kotrba: „Pieta nikomu nepomůže. Pravda zachrání životy.“ Masakr v Praze: Proč zveřejnit vše
Zbyněk Fiala: Kultura násilí
Radim Valenčík: Tragédie
Ivo Budil: Tak dlouho říkali, že jsme ve válce…
Kosa (Harryp): Důsledky nenávisti ve společnosti
Chartista Jiří Gruntorád drží hladovku za odstoupení Mariána Jurečky, ministra práce a sociálních věcí. Vadí mu nízké penze pro disidenty. Je okamžitě zahrnut pozorností sympatizujících médií. Třeba Vlk z Kosa zostra píše: Zvedá se mi žaludek …Jak tenhle režim zachází s těmi, jejichž činnost si zprivatizoval. Je mi šoufl z toho neuvěřitelného pokrytectví a farizejství. Z jejich antimorálky…. Pane Gruntoráde, Jane Schneidere – omlouvám se vám za nás samé i za tuhle vládu, kterou jsme jako voliči dopustili.
O Gaze a lidském svědomí — Gaslighting: Izraelští obhájci nás neúnavně manipulují a útočí na náš smysl pro realitu — + Galerie: Politické karikatury Carlose Latuffa
Vyhlazení těch, jejichž půdu krademe, jejichž zdroje drancujeme a jejichž práci využíváme, je zakódováno v naší DNA. Zeptejte se domorodých Američanů. Zeptejte se Indů. Zeptejte se Konžanů. Zeptejte se Kikuyu v Keni. Zeptejte se Hererů v Namibii, kteří byli stejně jako Palestinci v Gaze stříleni a zahnáni do pouštních koncentračních táborů, kde zemřeli hladem a nemocemi. Osmdesát tisíc z nich. Zeptejte se Iráčanů. Zeptejte se Afghánců. Zeptejte se Syřanů. Zeptejte se Kurdů. Zeptejte se Libyjců. Zeptejte se domorodých obyvatel po celém světě. Oni vědí, co jsme zač.
K tomuto textu mě svým článkem inspiroval kolega z Krajských listů MUDr. Tomáš Vodvářka, který vidí vše přímočaře: Židé jsou vyvolený národ a „Být Židem znamená bohužel i stálý boj o vlastní existenci“…
My „dezoláti“ často slýcháme, že naše představa o postupně upadajícím světě je dána tím, že si své názory na něj sestavujeme z „dezinformačních médií“. Pokud nějací takoví jsou, já k nim rozhodně nepatřím. Ke skeptickému pohledu na svět mi úplně stačí informační zdroje, které jsou zcela mainstreamové.
Smrt si říká unipolarismus
Přežije demokracie antropocén? Věk člověka a hodnotové ohnisko ústavy
Kverulant.org je přesvědčen, že služba veřejnoprávní televize je důležitým pilířem občanské společnosti a tím víc ho mrzí, že Česká televize již dvanáct let soustavně porušuje zákon, který reguluje vysílání reklamy. V pátek 14. října 2011 vstoupil v platnost zákon regulující vysílání reklamy v ČT. Ten zcela zakázal vysílat reklamu na ČT1 a zpřísnil vysílání reklamy i na ostatních programech. Televize na programu ČT1 tento zákaz začala po několika týdnech obcházet, reklamu vysílá dál, ale začala ji označovat za sponzorování vysílání, které zákon dovoluje. Nejenže jsou tak plátci koncesionářského poplatku obtěžováni reklamou, ale především miliony diváků každý den vidí, jak velká a důležitá veřejnoprávní instituce porušuje zákon. Kverulantovi tento stav zásadně vadí a už v této věci podal množství stížností. Kverulant byl ve svém tažení proti nelegální reklamě zatím neúspěšný, ale stále se nevzdává a proto dnes znovu píše všem zákonodárcům, Radě České televize, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a novému vedení ČT, aby konečně zjednali nápravu.
Etické kalkulace jsou méně jasné, než si myslíte.
Jaký je morálně přijatelnější postup na Ukrajině? Na první pohled se to zdá zřejmé. Ukrajina je obětí protiprávní války, její území je okupováno, její občané vážně trpí rukou vetřelce a jejím protivníkem je autokratický režim s mnoha nepříjemnými vlastnostmi.
Jen kdyby byl morální kalkul tak jednoduchý.
Stanislav Novotný se ptá Otty Černého, proč nás moralizují lidé bez páteře, komunističtí kariéristé a estébáčtí udavači, kteří se snaží zakrývat svoji vlastní minulost
Mluvíme o velmi konkrétním incidentu z roku 2018. V Sýrii došlo k údajnému útoku jedovatým plynem na předměstí Damašku Dúmá.
Zpráva mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) to vyšetřovala a vydala o tom zprávu. Pak to začalo být vzrušující, protože tato zpráva byla odložena, komise byla vyměněna, vydala novou zprávu a ta říkala opak toho, co ta první. Podle ní je naprosto jasné, že to byla syrská armáda, že to byl paša al-Asad.
Vzpomínám si na své první setkání s americkou vinou za dvě atomové bomby svržené na Japonsko. V roce 1985 jsem se účastnil konference o distribuovaném řízení počítačů v kalifornském Monterey a našimi hostiteli byly Lawrence Livermore Laboratories. To byla zbrojní laboratoř, která vyvinula vodíkovou bombu. Během večeře se manželka jednoho z jaderných vědců zeptala japonského profesora u stolu, zda Japonci chápou, proč Američané museli svrhnout bombu na Japonsko. Že to zachránilo milion životů amerických vojáků? A mnoho dalších Japonců? Hledala snad rozhřešení viny, kterou nesli všichni Američané? Nebo hledala potvrzení, že to, co jí bylo řečeno a čemu věřila, je pravda? Že tuto víru sdílely i oběti bomby?
Přinejmenším v evropském kontextu musí text s tímto názvem začít výhradou: když mluvím o socialismu, nemám na mysli socialistické strany, protože ty už socialismus dávno opustily, a totéž bych mohl říci o komunistických stranách ve vztahu ke komunismu. Mimo evropský kontext musím vznést ještě jednu výhradu: nemám na mysli pouze ty verze socialismu, o nichž se v Evropě diskutovalo a které se praktikovaly na počátku 20. století a které pokračovaly v praxi téměř do jeho konce v zemích tehdejšího sovětského bloku a v Jugoslávii. Dokonce ani socialismus, který dnes reálně existuje v Číně, na Kubě, ve Vietnamu nebo v Severní Koreji.
„My z Lake Wobegon máme schopnost podívat se realitě do očí a popřít ji.“ — Garrison Keillor
Zapálený pozorovatel historie si uvědomuje, že USA a Západ vstoupily do nového Temného věku. Světlo rozumu a schopnost kritického myšlení rychle dusí všeobecná emoční nedospělost. Eroze americké kultury vznikla do velké míry v důsledku desítky let trvající fúze mezi nedospělými přístupy a korporátní součinností modifikující lidské životy a hodnoty.
Komplexní, nejednoznačné a složité národohospodářské, politické a sociální skutečnosti třetí dekády 21. století by měly umožňovat existenci širokého názorového pluralismu ve prospěch řešení oněch problémů a překážek. Je tomu bohužel přesně naopak.
Rozdíl mezi levicovým myšlením autora a mým konzervativním není kupodivu velký a netýká se nejzákladnějších věcí, konstatuje Vlastimil Podracký ve své recenzi mého eseje Proč nekradeš?
Kdybych chtěl být kousavý, řekl bych, že především proto, že konzervativní myšlení Podrackého je levicové. Alespoň pokud chápeme dělení levicový – pravicový ve smyslu preference kolektivních nebo individuálních hodnot.
Přemysl Janýr napsal esej Proč nekradeš, aby vysvětlil lidské altruistické a etické chování, které se nezdá být zase tak docela samozřejmé, a zda jeho automatické vyžadování neslouží jako nástroj nějakého cíle, který nemusí být zcela altruistický.
Protiproud TV vyzvala konzervativního spisovatele a publicistu Vlastimila Podrackého, aby spolu s Petrem Hájkem zamířil na hlubiny, v nichž se zrcadlí osud umírající euro-americké civilizace a nejasně se rýsuje budoucnost českého státu a národa.
Podle jaké etiky se řídí společnost, která nerozpozná krádež?
Před mnoha lety se mi podařilo přivést jednu horlivou obdivovatelku bratrů Mašínových k závěru, že jejich adorace vyplývá především z frustrace nad nedostatkem skutečného odboje proti zločinnému režimu. S úmrtím Milana Paumera se téma opět dostalo do středu pozornosti, přičemž z většiny příspěvků vyzařuje bezradnost z chybějících konsenzuálních vzorců, které by jejich činnost v dichotomii dobré-špatné umožňovaly jednoznačně zařadit. Zákon 198/93 o protiprávnosti komunistického režimu, nahrazující kritické myšlení a historickou reflexi, nese své plody. Chybějící hodnotové vzorce nahrazuje ideologie tu boje proti zlu, onde křesťanského nezabiješ, chybějící argumenty pak denunciace tu Mašínů, onde jejich obětí.
Tak jsme se zase „proslavili“. Český prezident Petr Pavel tuto středu na ukrajinském vysílání rádia Svobodná Evropa prohlásil: „Všichni Rusové, žijící v západních zemích, by měli být monitorováni mnohem více než v minulosti, protože jsou občany národa, který vede agresivní válku… To je prostě daň za válku… Za druhé světové války byli potomci Japonců, žijící ve Spojených státech, také pod přísným monitorovacím režimem.“
24. června 1942 nařídil protektorátní ministr vnitra Richart Bienert provedení soupisu českých a moravských Cikánů na základě soupisu „potulných cikánů“, provedeného již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929, a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně. Soupis a deportace proběhly v průběhu prvních dnů srpna 1942. Odsud vede jen cesta do nebe, vítal zde deportované Josef Janovský čtyři měsíce předtím, než se k fyzické likvidaci Romů rozhodla berlínská vláda.
Není třeba dodávat, že ti, co atentáty chválí a doprovází výkřiky radosti, otevírají nebo spolu otevírají dveře stupňujícímu se teroru… A pokud jde ještě o Trepovovou, překonává svojí vykořeněností i postavy z Dostojevského Běsů, odkud jako by přišla.
Nemáme dějiny. Velké dějiny zemí Koruny české nakladatelství Paseka končí rokem 1945. Dál už máme namísto Moderních dějin české státnosti jen krotké konsensuální monografie a hlavně lidovou tvořivost. Z několika svých textů, které zcela jistě konsensuální nejsou, jsem sestavil seriál věnovaný kritickým historickým epizodám. První díl představuje vzorce, které naše dějiny opakovaně formují.
Nejprve poznámka na okraj, nesouvisící s tématem: Nejsem „kněz“. Kněží mají katolíci, pravoslavní, anglikáni a další tradiční církve. Já jsem evangelikál, a my evangelikálové máme zpravidla „pastory“.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…