Prečo vojna?

OSNOVA

– Korešpondencia Einsteina a Freuda
– Immanuel Kant: K večnému mieru
– Koncepcia Jeffreyho Sachsa o zásadách medzinárodného práva
– Otvorený list Jeffreyho Sachsa Friedrichovi Merzovi
– Vojnové konflikty: víťazstvo emócie nad rozumom
– Nástrahy Thukydidovej pasce
– Pápež Lev XIV: Encyklika Humanitas
– Odlišné spôsoby myslenia

Evropa se už připravuje na válku

Lidé se stále ptají, kdy začne třetí světová válka. Kladou špatnou otázku. Evropa se už chová, jako by byla ve válce. Už léta varuji, že politici v Bruselu nikdy nedovolí mír, protože krize státního dluhu vyžaduje vnějšího nepřítele. Každý týden jiná evropská vláda oznamuje vyšší vojenské výdaje, další mobilizační plán, další nouzové opatření, další projev varující veřejnost, aby se připravila na konflikt. To už není spekulace. Je to politika.

Vlastenecké setkání Příčovy 22. srpna 2026

Vlastenecké setkání na zámku zámku Příčovy 22. srpna 2026 pod záštitou předsedy Poslanecké sněmovny Tomio okamury připravují Stanislav Novotný, Michal Semín a Petr Žantovský. Hlavní organizátorkou je majitelka zámku MUDr. Alice Tomková, na akci se podílejí Inovace republiky, Petr Bureš TV, deník TO.

Už to máme za sebou

Prezidentský komplex je prezidentskou rezidencí Turecké republiky. Komplex se nachází ve čtvrti Beştepe v Ankaře, uvnitř Atatürkovy lesní farmy. Spolu se zvláštním letištěm určeným pro nesmrtelné politiky s amputovanou páteří a věčnými hollywoodskými úsměvy prezidentský komplex 7 a 8. července sloužil jak o scéna k samo prezentaci 32 představitelů a jejich představách, jak řešit výzvy současnosti.

Úkol, který nás čeká, je jasný: proměnit spojenecké závazky v konkrétní výsledky. Zvýšené investice, průmyslová výroba a pokračující podpora Ukrajině. To vše přispívá k silnějšímu NATO a větší bezpečnosti pro nás všechny, hlásal 22. května 2026 vzorový pokrytec a současně generální tajemník NATO Mark Rutte.

Írán a USA, červenec 2026

O B S A H:

  1. Samia Nakhoul, Reuters: Chameneího pohřeb je projevem íránského vzdoru a nového regionálního uspořádání
  2. John Mac Ghlionn, The Hill: Pohled z USA: Velká americká zrada
  3. Abbas al-Zein, The Cradle: Americké základny v Perském zálivu: cíle Teheránu, dilema Washingtonu
  4. PressTV: Írán uzavře Hormuzský průliv a v reakci na jakýkoli útok USA zaútočí na dvojnásobný počet cílů

Mír v perské filozofii

Mír byl v převládajících proudech západního politického myšlení často chápán jako stav vnějšího řádu – stabilní rovnováha dosažená prostřednictvím jemného mechanismu smluv, rovnováhy sil nebo zastavení nepřátelských akcí.
Jedná se o negativní mír, definovaný tím, čím není: absencí války. Perská filozofická tradice, bohatá a nepřetržitá intelektuální mozaika sahající od Zarathuštry po safávidskou éru, nabízí radikální a hlubokou alternativu.
Mír zde není pouhým politickým artefaktem, ale metafyzickou realitou a existenciálním uměním. Je to mnohovrstevnatá symfonie harmonie, která rezonuje současně v duši jednotlivce, ve společenské struktuře i v kosmickém řádu.

Georgescu požaduje odstoupení „nelegitimního“ rumunského prezidenta Dana

Călin Georgescu – který zvítězil v prvním kole posledních rumunských prezidentských voleb, než byl bez okolků vyloučen protirumunským globalistickým establishmentem – požaduje, aby rumunský parlament zahájil řízení o odvolání volebně nelegitimního globalistického prezidenta Nicușora Dana, a obviňuje tohoto faktického vůdce z ohrožování rumunské suverenity, bezpečnosti a národního přežití.

Bývalý prezidentský kandidát k tomu vyzval během nedělního večerního vystoupení v rumunské televizní stanici Realitatea PLUS #ro#, kde před studiem čekaly stovky jeho příznivců. Ti mu několik minut tleskali a skandovali „Zpátky do druhého kola“ a „Călin Georgescu je prezident“.

Odpovídá situace Ruska pesimistickému obrazu v médiích?

Stejně jako všechny konflikty, avšak ještě více vzhledem k vývoji moderních společností, je i současná válka na Ukrajině multimodální; kromě bojů závisí na ekonomických a sociálních strategiích a odehrává se také na kognitivní úrovni, kde dochází k neustálé propagandě a zkreslování faktické reality. To pro analytika vytváří paradoxní situaci: v mediálně sledovaném konfliktu koexistuje skutečná situace v terénu, která je pro oběti a přímé účastníky zásadní, s narativy a mediálními představami určenými pro veřejnost a někdy ustupuje do pozadí.

Tak například zpravodajství z počátku léta kladlo důraz na ruské neúspěchy: zpomalení územního postupu[1], útoky na logistiku pomocí většího počtu výkonnějších dronů (Hornet, Skat, Ram2x…) dodávaných Západem (dohody o technologickém partnerství Ukrajiny s Polskem, Finskem, Dánskem, Spojeným královstvím, Německem…), údery na velké vzdálenosti do vnitrozemí Ruska, na velká města a ropnou infrastrukturu díky raketám (Flamingo, FP5 Falcon…) a ISR západních zpravodajských služeb, zadušení Krymu.

Nejděsivější věc, jakou jsem kdy zažil: Vědí, co uděláš, ještě než to uděláš

Obsah:

  1. Karim Bettache: Nejděsivější věc, jakou jsem kdy zažil: Vědí, co uděláš, ještě než to uděláš
  2. Onur Özersin: Konec anonymity na státem ověřeném internetu

Nová doba žádá nové dějiny

Občas v autě poslouchám Český rozhlas, většinou regionální stanici Liberec. Od čtyř do pěti odpoledne tam vysílají skvělou show – Humoriádu. Býval to navíc přibližně čas, který jsem trávil na cestě ze zaměstnání domů, tedy z Motola do Vršovic.

Nějakým omylem jsem se však tentokrát zaposlouchal do rozhovoru Libora Boučka s architektem Danielem Libeskindem na Radiožurnálu. Některé teze mě šokovaly natolik – i když jsme už zvyklí na ledacos, že? –, že jsem si rozhovor znovu vyhledal na internetu.

Nakonec to tedy byla také humoriáda. Jen zřejmě neúmyslná.

Palestina, 10. července 2026

Obsah:

  1. Přemysl Janýr: Palestina, 10. července 2026
  2. Jonathan Ofir: Zákon, na kterém se Izraelci mohou sjednotit: smrt pro Palestince
  3. Farhad Ibragimov: Izrael z Libanonu neodejde a Sýrie může být další na řadě
  4. Jonathan Cook: Izrael je apartheidní stát – a jeho podivné zákony o manželství nám ukazují, jak to funguje

 

3. 7. 2026

Libanon a Izrael podepsaly „rámcovou dohodu“ o ukončení války

Obsah:

  1. Yasmine El-Sabawi: Libanon a Izrael podepsaly „rámcovou dohodu“ o ukončení války
  2. Tyler Durden: Příznivci Hizballáhu blokují silnice a obklíčují vládní budovy v Bejrútu kvůli dohodě s Izraelem: „Zradili nás“
  3. Craig Murray: Blízký východ, Hormuzský průliv a nový merkantilismus

Ze sporu Ukrajiny a Polska mají jistě radost v Moskvě

Obsah:

  1. Jan Rychlík: Chceme žít jako lidé, volali dělníci v Poznani v roce 1956
  2. Jan Rychlík: Ze sporu Ukrajiny a Polska mají jistě radost v Moskvě
  3. Andrew Korybko: Polsko by mohlo rychle denacifikovat Ukrajinu bez jediného výstřelu, ale Tusk to odmítá udělat

Blízký východ lomí nad Washingtonem rukama. Konečně…

Nezamýšlených důsledků Trumpovy dohody s Íránem je příliš mnoho, aby se všechny daly vyjmenovat. Hlavním z nich je, že Trumpova vlastní šaškovinská práce vlila do íránského režimu peníze a moc, o kterých si dříve mohl jen nechat zdát. Dohoda o „bezpodmínečné kapitulaci“ však pravděpodobně také zničila petrodolar – což s největší pravděpodobností vedlo k rychlejšímu zániku USA jakožto toho, co bylo kdysi nazýváno „supervelmocí“, nebo dokonce někdy i supervelmocí. Trumpův idiotský výbuch „bezpodmínečné kapitulace“ je samozřejmě největší ironií celého fiaska, vzhledem k tomu, že je to Trump, kdo je na kolenou a dal Íránu tolik jen proto, aby otevřel Hormuzský průliv, jen aby snížil globální cenu ropy.

Od racionality k rituálu – demodernizace politiky

Konec druhé světové války urychlil moderní vývoj většiny kapitalistických zemí a vedl ke vzniku sociálního státu. Ten byl nejen znakem společenského pokroku, ale sloužil také jako opora proti socioekonomické alternativě, kterou představoval SSSR a socialistické státy východní Evropy. Kapitalistická třída byla nucena zmírnit své ambice – především ze strachu z komunismu.

Sovětský politický, ekonomický a sociální systém se jevil jako životaschopná alternativa ke kapitalismu. Západní vůdci byli nuceni konkurovat tím, že svým občanům nabízeli bezprecedentní ekonomická a sociální práva. Rozpad SSSR – a s ním i zánik socioekonomické alternativy ke kapitalismu – měl na obyvatelstvo většiny západních zemí demodernizační účinek. Otevřel dveře agresivní globalizaci neoliberálních ekonomických politik, prohlubování nerovností a masivnímu přesunu bohatství z veřejné sféry do soukromého vlastnictví.

Orwell otevřeně o totalitě tři roky před napsáním knihy „1984“, z které se stala příručka

Orwell by dnes svůj román asi nazval 2024.
Nový světový řád, do kterého tlačí svět malá skupina lidí mající finační moc, nelze nazvat fašismem, ale digitální a otrockou kontrolou nad člověkem, myšlenky zlaté miliardy a redukce populace.
Neodpovídá to myšlenkám nacismu?
Málokdo ale ví, že Orwell napsal už v roce 1944 dopis jistému Noelu Willmettovi, jenž se ptal, zda totalita, uctívání vůdců etc. jsou skutečně na vzestupu.