3x Andrew Korybko

Obsah:

  1. Andrew Korybko: Tři poznatky z amerického zabavení ruského tankeru v Atlantiku
  2. Andrew Korybko: Druhé ruské použití Orešniku bylo reakcí na tři nedávné provokace
  3. Andrew Korybko: „Trumpova doktrína“ je formována „strategií odpírání“ Elbridge Colbyho

Kdo uteče, přežije

Před týdnem zemřel v Dublinu rodilý Slovák ze židovské rodiny Joe Veselský, rozený Jozef Weiss (1918 – 2026), který jako 107 letý byl nejstarší rodilý Slovák i občan Irska, kam emigroval roku 1949.

A takhle to máte pořád, podívejte se do statistik věkových rekordů: narozen(a u nás, odsunut/a do Vídně, Neumarktu, Norimberka, Karlsruhe, Bernu, nebo narozen/a u nás, emigroval/a před nacisty nebo stalinisty do Buenos Aires, Londýna, státu Washington nebo Minnesota. Moje rodná země opakovaně rodí nejstarší občany států západu.

Recept na dlouhý život? Naroďte se u nás – ale včas zahněte kramle za kopečky!

Probudí se někdy Evropa?

Obsah:

  1. Branislav Fábry: Americká voľba „Grónsko alebo NATO“
  2. Stephen M. Lepore: Paličatý Trump říká, že s Grónskem něco udělá, „ať se jim to líbí, nebo ne“
  3. Dan Hodges: Spiknutí ke grónské invazi
  4. Thomas Fazi: Probudí se někdy Evropa?

USA a Izrael

Obsah:

  1. Connor Echols: Většina republikánů požaduje ukončení americké pomoci Izraeli
  2. Robert Inlakesh: Úloha Izraele v kauze Trump-Epstein?
  3. Tyler Durdan: „Nabito a připraveno“: Trump říká, že USA zasáhnou, pokud Írán zabije protestující
  4. Russia Today: Izraelská armáda dostala rozkaz připravit se na válku na všech frontách

Předkrm k obědu mocných

Životy politiků se často odvíjejí přes poněkud bizarní situace. Jednou z nich bude oběd na Hradě dne 7. ledna 2026, na který pan prezident Petr Pavel pozval pana předsedu vlády Andreje Babiše. Novoroční obědy prezidenta s předsedou vlády patří k ustáleným zvyklostem, které nenařizuje zákon. Není ale obvyklé, že by spolu obědvali bývalí soupeři z boje o úřad prezidenta republiky, tedy vítěz jako hostitel a poražený jako host. Po tom, co jsme na politické scéně zažili v minulosti, bychom se nemohli divit, kdyby pan prezident pana předsedu vlády nepozval, nebo naopak, kdyby se Andrej Babiš vymluvil na chřipku.

Na počátku je radost a naděje

Na začátku tohoto roku je jasnější než kdy jindy, že radost a naděje se od sebe vzdalují. Radost existuje, ale bez naděje trvá jen tak dlouho, jako hořící zápalka. Když nastane noc, radost musí vzít prášky na spaní, aby mohla usnout. Pokud se dobře podíváme, můžeme najít i naději, ale bez radosti vypadá naděje jako bezdomovec zabalený do smutných, starých hadrů.
Kdo způsobil rozvod mezi radostí a nadějí? Nevím, ale jsem si jistý dvěma věcmi. Za prvé, progresivní transformace světa musí být výsledkem vzájemného doplňování radosti a naděje. Za druhé, progresivní transformace světa nikdy nebude výsledkem nenávisti nebo zoufalství.

Vzkaz od Dr. Reinera Füllmicha

Včera mi přišel vzkaz od Dr. Reinera Füllmicha, velkého bojovníka za pravdu v C19 kauze, z vězení v německém Bremervörde. Měl radost, že dostal vánoční pozdrav, který jsem mu koncem prosince poslala, a mě velmi potěšilo, a že se mi ozval navzdory komplikovaným podmínkám, ve kterých se ocitl.

Určitě mnoho z vás sledovalo informační fórum Corona Ausschuss, které Dr. Füllmich vedl a kam si v době C19 zval mnoho odborníků, ale i laiků a obyčejných lidí ze zemí celého světa, aby se na jednom místě sesbírala C19 data a odkryla se pravda.

Svět je na pokraji velké války

Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.

Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.

Evropské elity platí za privilegium prohry

Obsah:

  1. Ricardo Martins: Začátek konce evropského bezpečnostního řádu
  2. Pepe Escobar: Evropské elity platí za privilegium prohry
  3. Andew Korybko: Polsko a Maďarsko jsou Ukrajinou ohroženy, ale přesto jsou jí rozděleny

Výhled z minulosti

Úvahy mnou ctěného exprezidenta Václava Klause o vlivu přítomnosti ukrajinských uprchlíků na naši přítomnost a budoucnost ve mně probudily vzpomínky na stmívání nad Československem roku 1938, a pak na další vývoj. Den před mobilizací se narodila má sestra a mám v paměti obraz mobilizovaného táty ve vojenské uniformě při návštěvě u maminčiny postele. Ale také mám v paměti fotografii rodiny mé tety, prchající ze Sudet s nejnutnějším majetkem naházeným na žebřiňák tažený krávou. Bylo to mé první setkání s jevem uprchlictví, o němž se tehdy také hodně mluvilo. Tehdy do byl útěk dovnitř ohrožené země, beztak ale bolestný: lidé, vytržení z navyklého způsobu života a z prostředí, v němž některé rodiny žily po generace, byli náhle odkázáni na péči a milosrdenství státu, který se jim musel postarat o střechu nad hlavou a o náhradní zdroj obživy.

Buď bude válka, nebo všichni pomřem na prašivinu

Dne 17. 12. (podle starých Rusů), respektive 30. 12. (podle moderních Evropanů) před 120 lety se narodil legendární ruský satirik Daniil Charms (1905 – 1942). Jeho osobnost se v dialogu snažil přiblížit překladatel jeho děl i děl o něm Bruno Solařík (jinak vedoucí oblíbené sobotní rubriky Krajských listů Pátrání B. S.).

Proč se zajímat o Kosovo

V žádném pojednání o Balkánu nemůže chybět zmínka o komplexitě výzev spojených se spolužitím, historickou pamětí, století trvající nespravedlností a o Kosovu. Tato jihosrbská autonomní oblast byla nejenom po celou dobu trvání socialistické Jugoslávie, ale již dlouho před jejím rozpadem nejslabším článkem, a to i v době největší jugoslávské harmonie šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Skrytě se odehrávaly děje, které se normálním jevem na jugoslávském území staly během rozpadových válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině. Proto každý autor s kořeny mimo Balkán a píšící o Balkánu a specificky o Kosovu se vystavuje riziku kritiky ze všech možných stran, a bohužel i riziku osobní bezpečnosti.

Kosovské ekonomické, mezietnické a politické problémy sedmdesátých a počátku osmdesátých let 20. století byly v Jugoslávii extrémní. Kosovo do jugoslávské praxe zavedlo nové a do té doby v komunistickém jugoslávském systému nemyslitelné diskriminační paradigma diskriminaci a dominanci založenou na etnickém, nikoli politickém či ideologickém principu. Z historického pohledu lze kosovské problémy za určitých podmínek označit za katalyzátor jugoslávské krize počátku devadesátých let 20. století. Kosovo stojí na jejím konci. Proč? Válka v roce 1999 a ne plnohodnotné osamostatnění oblasti o devět let později, představují dnes v době antropologické války a rozpadu přežitého politického a hospodářského systému, založeném na expanzi, dluhu a odlidštění poslední dějství rozpadu Jugoslávie. Tu představoval složitý propletenec mezietnických, náboženských, hospodářsko-sociálních, kulturně-politických i mezinárodněprávních problémů, majících své kořeny v ekonomické zaostalosti.

Trump, Síkela a kapitalismus. Levice už netřeba.

Donald Trump je vůči Evropě snad až příliš shovívavý. Ve skutečnosti je to s ní mnohem horší. Poté, co se otevřela doširoka možnost pro rozvoj liberální demokracie a tržní ekonomiky, kolabuje systém snad ve všech ohledech. Vzpomeňme si ještě, co vadilo na socialismu. Bylo mu vytýkáno, že nerespektuje soukromé vlastnictví, že je ekonomicky neschopný, že dokáže fungovat pouze na dluh a že v něm vládne neschopná byrokracie, která nepřipustí politickou soutěž.

Ve všech těchto ohledech se dnes snaží Evropská unie poražený socialismus dohnat a předehnat.

Kdo nyní nezvedne hlas, stává se spoluviníkem

Rada EU pro zahraniční věci uvalila 15. prosince sankce na desítky osob. Jsou obviněny z účasti na „destabilizujících aktivitách Ruska“. Konkrétně se jedná o „omezující opatření“ proti celkem 59 osobám z různých zemí. Všechny jejich finanční prostředky a ekonomické zdroje jsou blokovány. Občanům a podnikům EU je zakázáno poskytovat jim přímo či nepřímo finanční prostředky nebo ekonomické zdroje. Sankcionovaným osobám je zakázán vstup do EU a tranzit přes členské státy EU.

Dobrý člověk žije

Byl pátek. Třetí adventní Léta Páně 2025. Konec svatého roku…

Vstal jsem hned s prvním předranním nucením, abych ještě dodělal poslední korektury poslední knihy svého kamaráda Patrika. Tentokrát sbírky básní, opět lepší než té minulé. Patrik, kdysi v oboru vázaného verše považovaný za Žáčkova následovníka, se už dávno smířil s tím, že si své básně, historické knihy a pohádky musí vydat sám a pak je s jistou ztrátou prodat svým posluchačům ze seniorského klubu, v němž přednáší.

USA a Evropa

Obsah:

  1. Robert Semonsen: Trumpovo ministerstvo zahraničí zakazuje vstup globalistům z EU za cenzuru svobody slova
  2. J. B. Shurk: Proč by měli Američané umírat za evropskou tyranii?
  3. Al Jazeera: „Musíme to mít“: Trump obnovuje tlak na Grónsko

Přejmenovat genocidu

Genocida v Gaze neskončila. Byla přejmenována. A to je dostatečná jazyková lest, aby ji svět ignoroval.

Nejprve to bylo právo Izraele se bránit. Pak to byla válka, i když podle izraelské vlastní vojenské zpravodajské databáze tvořili 83 procent obětí civilisté. 2,3 milionu Palestinců v Gaze, kteří žijí pod izraelskou leteckou, pozemní a námořní blokádou, nemá armádu, letectvo, mechanizované jednotky, tanky, námořnictvo, rakety, těžké dělostřelectvo, flotily vražedných dronů, sofistikované sledovací systémy pro mapování všech pohybů ani spojence, jako jsou Spojené státy, které od 7. října 2023 poskytly Izraeli vojenskou pomoc ve výši nejméně 21,7 miliard dolarů.

Nyní je to „příměří“.

Proč nejsme demokratický ani právní stát

Po listopadu 1989 byl nastupující politický systém prezentován jako krásná čistá panna vstupující do manželství, zatímco předlistopadový reálný socializmus charakterizovala špinavá ošklivá prostitutka s venerickými chorobami. Tedy ideály byly konfrontovány s realitou. Dnes je však situace jiná. Protože nový systém již nejsou pouhé ideje, ale jde již o realitu, která ne pro každého je oslnivá, nová politická moc se rozhodla politické soupeření zlikvidovat totalitním zákazem.

Trumpova říše arogance a násilí

Nejnovější memorandum prezidenta o Národní bezpečnostní strategii pokládá svobodu nátlaku na druhé za hlavní americkou suverenitu. Je to zlověstný dokument, který – pokud bude uveden v platnost – se Spojenými státy vrátí jako pronásledovatel.

Strategie národní bezpečnosti (NSS) z roku 2025, kterou nedávno zveřejnil prezident Donald Trump, prezentuje jako plán obnovené americké síly. Je však nebezpečně mylně pochopena ve čtyřech ohledech.

Človek

Aká bytosť je človek? Kto vlastne my, ľudia, sme? Čoho všetkého sme schopní?

Na tieto a podobné otázky sa už dlho – celé známe dejiny – pokúšajú odpovedať mudrci, vedci i umelci. A nepochybne si ich kladú aj „obyčajní ľudia“, zvlášť v časoch otrasov, neistôt a hrozieb, aké žijeme aj dnes. Sú to najpodstatnejšie, najdôležitejšie otázky. Od ich zodpovedania závisí to najdôležitejšie a najvzácnejšie, čo sme každý z nás dostali len na krátky čas ako dar od svojich rodičov – náš život.
~~~

Kognitivní geostrategie kulturní fenomenologie

V současné době se na přední linii globální konkurence nachází jak fyzický prostor, tak sféra lidského vědomí. Zdroje a území, které byly základem geopolitiky, ustupují válce o kognitivní dominanci, kde se skutečná strategická hloubka měří schopností národa nejen prosazovat svou vůli, ale také bránit vnitřní „kulturní kód“ své civilizační a národní identity.

Strategická výhoda dnes patří těm, kteří ovládají nejen nejlepší rakety, ale i algoritmy, které řídí kolektivní emoce a ničí epistemologický základ společnosti. Po staletí geostrategie operovala s divizemi, tunami výtlaku a zásobami ropy, zůstávajíc daností „tvrdé síly” a ekonomiky. Tektonické posuny vyvolané digitální revolucí však posunuly strategickou arénu do mnohem neuchopitelnějšího prostředí – do sféry lidského vědomí, emocí a kultury, čímž vznikla kriticky důležitá oblast psychologické a kulturní geostrategie.

Družstva jako řešení krize bydlení i ekonomiky?

Diskuze Ilony Švihlákové a Peetra Robejška, moderace Petr Kubelík

Co je družstevní ekonomika? – Česká tradice družstevnictví – Družstva jsou nadideologicou formou hospodaření – Dobrovolnost a podíl na rozhodování – Vzdělávání a regionálnost – Jeden člen – jeden hlas – Pro družstvo není imanentní růst – Emancipace od finančního průmyslu – Cílem ekonomiky je „Uspokojování potřeb“ – Virtuální svět nereálný – Vlastní vklad a vlastní zájem – Sedlácká identita práce, bydlení a vlastnictví – Statisticky jsou družstva odolnější – „Svoboda individua“ je obsažená i v družstevnictví – Družstva se vymykají diktatuře

Som z porazenej krajiny

V pátose osláv pádu režimu, ktorý sám seba označoval ako reálny socializmus (víťazi ho označili za komunistický), sa úplne stráca pointa: sme porazená krajina. Tí, ktorí pád režimu dodnes oslavujú ako svoje víťazstvo na to buď zámerne, alebo prospechársky zabúdajú. Príbeh, ktorým sa to spustilo v Československu, má svoje krásne finále, i keď na začiatku bola lož o mŕtvom študentovi. Boli sme v padajúcom domine predposlední – po nás už len Rumunsko.

Stále premýšľam, čo je liberálna demokracia. Áno, slobodné voľby, z nich vygenerované inštitúty, od parlamentu, vlády, prezidenta počnúc, po súdnu moc. Všetko má a musí byť vyvážené, pod vzájomnou kontrolou. Lenže do toho sa ako tretia moc vplietli nikým nevolené ale niekým platené mimovládky a médiá, ktoré už dávno nie sú „strážnym psom demokracie“, ale znásilnením toho, čo si ľudia slobodne volia.

Hanuka na pláži Bondi, Sidney, Austrálie

Obsah:

  1. Caitlin Johnstone: Izraelští obhájci spěchají využít střelbu v Bondi k útoku na aktivisty bojující proti genocidě
  2. blueapple: Za oživením islámského terorismu stojí izraelský tlak na imigraci muslimů na Západ
  3. SilencedSirs: Útočník ze Sydney: Naveed Akram, drúzský Syřan, který sloužil v izraelské armádě

Socialismus: tady, tam a kdekoli

Je těžké si nevšimnout, že slovo „socialismus“ se objevuje stále častěji na stále více místech. Některé výskyty tohoto slova mají za cíl vyjádřit odmítnutí nebo nenávist. Mnoho výskytů však má za cíl vyjádřit povznesení a touhu. Socialismus v průzkumech veřejného mínění. Socialismus jako přívlastek. Socialismus v Gracie Mansion[1]. Socialismus pohřbený. Socialismus vzkříšený. Socialismus minulý. Socialismus budoucí.

To, že dnes tolik lidí tak často používá slovo „socialismus“ nebo dokonce říká, že podporuje „socialismus“, je velmi slibné. Vytváří to dynamiku. Ale co je to vlastně ten „socialismus“, který lidé údajně podporují?

10. ročník udělování ceny Václava Matěje Krameria

„Jsme tady po desáté, před deseti lety jsme si s Petrem Žantovským říkali: Něco by to chtělo, něco udělat jiného než dělá mainstream, tak začneme oslavovat lidi, kteří se pokouší jít proti proudu, i ten diplom je zahřeje a tak budeme udělovat ceny Václava Matěje Krameria,“ uvedl Stanislav Novotný.

„To bude mít velkou symboliku, protože Václav Matěj Kramerius byl člověk velmi oddaný věci a zaplatil za to svým živtem, protože zemřel v chudobinci,“ pokračoval Stanislav Novotný,  předseda Asociace nezávislých médií.

Globální rozpočet vyčerpán, Evropa na smetišti

Obsah:

  1. Jaroslav Dymčuk: Globální rozpočet války je vyčerpán
  2. Alexandr Dugin: Evropská unie byla vyhozena na smetiště
  3. Andrew Korybko / Ladislav Hohoš: Core 5 môže byť pragmatickým formátom na riadenie globálnej systémovej transformácie

Svatopluk – Změna režimu

Představení knihy Změna režimu: Instituce a zlínské větve spolku Svatopluk v Otrokovicích

Přímá demokracie – Reformy – Občanská společnost – Prezidentská demokracie – Odvolatelnost prezidenta – Jednokomorový parlament – Referendum – Soudcokracie – Islandská revoluce – Nová ústava – Připravenost na mimořádné situace – Zelené technologie – Babiš – Vystoupení z NATO a EU – Soběstačnost

0,001 % lidí vlastní třikrát více než nejchudší polovina lidstva

Autoritativní Zpráva o světové nerovnosti z roku 2026, založená na datech shromážděných 200 výzkumníky, rovněž zjistila, že 10 % nejbohatších vydělává více než zbývajících 90 % dohromady, zatímco nejchudší polovina získává méně než 10 % celkových globálních výdělků.

Zpráva zjistila, že bohatství – hodnota majetku lidí – bylo koncentrovanější než příjem nebo výdělky z práce a investic, přičemž nejbohatších 10 % světové populace vlastnilo 75 % bohatství a spodní polovina pouze 2 %.

Zpráva zjistila, že téměř v každém regionu bylo horní 1 % bohatších než spodních 90 % dohromady, přičemž nerovnost v bohatství po celém světě rapidně rostla.