Společnost | Disput

Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity. Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva. Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei. V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou. V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu. Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

Do nového týdne bitcoinové aféry

Témě po třech letech od podání začne v pondělí 19. května 2025 zlínská pobočka Krajského soudu Brno projednávat žádost bratrů Lebánkových o obnovu procesu, v němž je soud odsoudil za nezaplacení spotřební daně z tabáku, kterou zaplatili a za účast na výrobě padělků cigaret Marlboro, které se dle mého laického poznání neúčastnili.

Tříletá prodleva mezi podáním žádosti a zahájením projednávání není v tomto případě výsledkem nedbalosti nebo zlé vůle: dřívější zahájení nebylo možné pro nedostupnost spisu. Pikantní je okolnost, že v téže době se u téhož soudu jedná o povolání žadatelů k výkonu trestu odnětí svobody výměnou za nesplacený peněžitý trest.

Mír na Ukrajině – mír v Evropě

Ve věčných válkách se za strategii vydává fantastická představa, že vůle nepřítele nějakým způsobem vyprchá, což povede k jeho bezpodmínečné kapitulaci. Ale „my zvítězíme, oni prohrají“ je nesplnitelný sen, nikoli program. I vyčerpávající války vyžadují konkrétní cíle, na kterých se nakonec – byť neochotně – mohou obě strany dohodnout.
…
Evropa se nestala „jednotnou a svobodnou“. Místo toho vedly vojenské akce na Ukrajině k rozdělení Evropy, která se nyní nachází v procesu upouštění od svobody slova a liberální demokracie.

Těm, kdo prohrávají válku, lze odpustit sny o příměří, ale nikoli odmítání uznat, že nemohou vnutit příměří útočícímu nepříteli. Nemohou také klást ultimáta. Neústupný protivník bude předvídatelně trvat na podmínkách, které odpovídají jeho zájmům a vojenským cílům. Jak poznamenal římský státník Seneca, „mír je výhodný pro vítěze, ale pro poražené je prostě nezbytný“. Představovat si jinou možnost znamená prohlubovat katastrofu. Ukrajina není poražena, ale zlomena. Pokud nebude mír, hrozí jí další rozpad, nové utrpení a možná ztráta přístupu k moři.

Bezbrehý individualizmus nie je sloboda

„Moja sloboda mávať päsťou sa končí tam, kde sa začína tvoja tvár.“ Táto známa veta filozofa Johna Stuarta Milla dlho pôsobila ako memento, ktorým sa máme riadiť, no v súčasnej Európe, kde sa pojem slobody zredukoval na bezbrehý individualizmus, sa jej duch pomaly vytráca. Sloboda sa tu často chápe ako čisto osobná vec – ako niečo, čo si bránime pred inými. Ale čo ak je to práve naopak? Čo ak sa sloboda začína až tam, kde dokážeme byť v harmónii s ostatnými?
…
A tak sa stále viac ukazuje, že najväčšou hrozbou pre demokraciu nie je autorita, ale anarchia ega. Sloboda od všetkého – od záväzkov, od pravidiel, od spoločenských noriem – sa mení na bezbrehý individualizmus, kde sa vyhráva nie ohľaduplnosťou, ale bezohľadnosťou. Tento stav má svoje dôsledky. To, čo zažívame nielen na Slovensku, ale univerzálne v krajinách západného sveta, je silnejúci pocit spoločenskej prázdnoty, kríza dôvery v inštitúcie, mentálna a psychická vyčerpanosť, rozpad komunít a atomizácia sociálnych vzťahov.

Jednoho tichého rána v Pekingu sklouzla dolaru koruna

Snaha o novou studenou válku proti Číně se točí právě kolem obav USA – především strachu, že čínská výstavba digitální penežní „superdálnice“ se ukáže jako mnohem pokročilejší než vratká cesta, která je cestou amerického dolaru.

Dnes ještě tato superširoká dálnice možná není tak hojně využívána. To je teď. Ale už teď dochází k přechodu ze staré silnice na čínskou superdálnici.

Pro americký establishment představuje čínská „superdálnice“ „jasné a bezprostřední“ ohrožení jeho hegemonie. Obavy se ve skutečnosti netýkají čínského duševního vlastnictví ani „krádeže duševního vlastnictví“. Jde o strach, že USA nebudou schopny držet krok s novými finančními ekosystémy, které Čína buduje, ani se sofistikovaností digitálního jüanu.

Trump hrozí, že rozbombarduje Írán na padrť za to, že „hraje podle pravidel“

Prezident Donald Trump vyhrožuje leteckými údery na Írán za činnosti, které jsou podle podmínek íránských smluvních závazků schválené. O této věci by neměla být žádná debata. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) výslovně přiznává všem smluvním stranám, včetně Íránu, „nezadatelné právo“ na vývoj, výzkum, výrobu a využívání jaderné energie pro mírové účely. Toto „nezadatelné právo“ zahrnuje i obohacování uranu.

Trump buď nechápe, co je to „smlouva“, nebo si myslí, že její podmínky by se na Írán neměly vztahovat. Pro jasnost: smlouva je formální, právně závazná dohoda mezi suverénními státy, která se řídí mezinárodním právem. Stanoví vzájemné povinnosti, práva nebo pravidla v oblastech, jako je obchod, bezpečnost, nešíření jaderných zbraní nebo ochrana životního prostředí. Smlouva není volitelná a nelze ji zrušit výkonným rozhodnutím. Státy, které ratifikují smlouvy, jsou právně zavázány dodržovat jejich podmínky v dobré víře. Od politických představitelů jako zástupců státu se očekává, že budou tyto závazky dodržovat.

Nedělní zamyšlení

V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.

Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.

Siberianizace a hledání nové civilizační platformy

Historické civilizace Ruska:
– Byzantské dědictví…
– Mongolské dědictví…
Pohanské kořeny a dědictví…
Sibiř a sibiřizace
Hledání nové civilizační platformy

82 % Izraelců chce vyhnat Palestince z pásma Gazy; 47 % chce zabít každého muže, ženu a dítě

Průzkum zjistil, že 82 % dospělých izraelských občanů si přeje vyhnání Palestinců z pásma Gazy. 47 % chce zabít každého muže, ženu a dítě. Bývalý premiér Ehud Olmert prohlásil, že Izrael vede „válku zničení“.

Podpora genocidy, masových vražd a etnických čistek je v Izraeli rozšířená.

Bývalý izraelský premiér Ehud Olmert připustil, že jeho země vede „válku vyhlazování: bezohledné, nekontrolované, kruté a zločinné zabíjení civilistů“.

Mezitím chce drtivá většina Izraelců vyhnat Palestince z pásma Gazy a zhruba polovina chce zabít každého muže, ženu a dítě v obléhaném pásmu.

Potřeba civilizačních spojenců v Evropě

Stanovisko ke stavu občanských práv v EU bylo publikováno na oficiálním Substacku Ministerstva zahraničních věcí USA.

Úzký vztah mezi Spojenými státy a Evropou přesahuje geografickou blízkost a transakční politiku. Představuje jedinečné pouto utkvělé ve společné kultuře, víře, rodinných vazbách, vzájemné pomoci v dobách sporů a především ve sdíleném západním civilizačním dědictví.

Spojené státy jsou i nadále odhodlány k silnému partnerství s Evropou a ke spolupráci na společných cílech zahraniční politiky. Toto partnerství však musí být založeno na našem společném dědictví, nikoli na globalistické konformitě. Náš vztah je příliš důležitý, naše historie příliš cenná a mezinárodní sázky příliš vysoké na to, abychom toto partnerství podkopali. Proto musíme na obou stranách Atlantiku zachovat bohatství naší společné kultury a zajistit, aby západní civilizace zůstala zdrojem ctnosti, svobody a lidského rozkvětu pro další generace.

7 těžkých otázek, které by si měl každý ohledně útoku na ruský „Pearl Harbor“ položit

Ve světě, kde se šíří klamání, je nesmírně důležité zpochybňovat narativy, které nám jsou vštěpovány. Ukrajinský útok na ruský „Pearl Harboru“ byl mimořádně působivý a zdá se, že způsobil nemalé škody. Máme ale také obrovské štěstí, že nevyvolal jadernou válku. Pokud by naše jaderné bombardéry na leteckých základnách Minot, Barksdale a Whiteman byly zasaženy překvapivým útokem, projevili bychom podobnou zdrženlivost? Jsme doslova blíž jaderné válce než kdykoli předtím v celé lidské historii a ti, kdo ukrajinskou bezohlednost bezmyšlenkovitě oslavují, zřejmě nemají ani tušení. Útok na ruská strategická jaderná aktiva je opravdu, ale opravdu špatný nápad. Vladimir Putin se nyní bude cítit nucen reagovat velmi rázně a Ukrajinci s tím velmi počítají. Následuje 7 těžkých otázek, které by si měl každý ohledně útoku na ruský „Pearl Harbor“ klást…

Osudová kauza pro začínající soudkyni

Případ trestně stíhané učitelky paní Martiny Bednářové se na příkaz Nejvyššího soudu, který zrušil osvobozující rozsudek, započal ve čtvrtek (29. 5. 2025) znovu projednávat u Obvodního soudu pro Prahu 6.

Původní soudkyně, která dvakrát dospěla k osvobozujícímu rozsudku (stvrzeném i odvolacím Městským soudem), byla nahrazena elévkou Mgr. Eliškou M. Státní zástupce vyměněn nebyl a i jeho verze obžaloby byla totožná, (zamrzla v nehybnosti a neakceptovala změny, ke kterým po nástupu Donalda Trumpa došlo v hodnocení ukrajinského konfliktu). Mladá soudkyně, donedávna asistentka soudců na jiném pražském obvodu, tak byla rovnou vržena do jámy lvové, když místo běžných rozkrádaček a podvodů „vyfasovala“ kauzu „odbojné“ učitelky k novém projednání (podle nápovědy Nejvyššího soudu). Obžalovaná si kromě osvědčeného JUDr. Josefa Kulhavého přibrala i dalšího obhájce JUDr. Jindřicha Rajchla.

Marx byl zastáncem volného trhu

Mnohé diváky možná překvapí, že věříme v klasický volný trh. Klasický volný trh však klasici chápali jako trh bez zájmových skupin, které si pro sebe vymezují příjmy, které nemají nic společného s výrobním procesem a brání úspěchu průmyslového kapitalismu.

Úlohou klasické politické ekonomie bylo vyvinout teorii hodnoty a ceny jako nástroj k izolaci ekonomického renty – nezaslouženého příjmu –, což bylo úkolem průmyslového kapitalismu, aby se Británie stala dílnou světa a aby se Francie, Německo a průmyslové mocnosti mohly stát průmyslovými mocnostmi, jakými se staly.

Klasická průmyslová strategie byla založena na klasické ekonomii a politické ekonomii. Právě to učinilo průmyslový kapitalismus tak revolučním v odstraňování pozůstatků feudalismu. A to je v jistém smyslu to, čemu dnes čelí země BRICS při pokusech o vypracování vlastního plánu pro své trhy. Jde o to osvobodit se od dědictví kolonialismu a od neoliberální politiky zaměřené na USA, která dominuje vládní politice po celém světě a je vnucována Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem a ekonomickým mainstreamem.

Jak americké zpravodajství pohlíží na nový globální řád

Zpráva Obranné zpravodajské agentury USA (DIA) zveřejněná před několika dny předkládá novou geopolitickou konfiguraci, v níž Rusko, Čína, Írán a Severní Korea neutváří ani tak formální alianci, jako spíše systém založený na flexibilní síti s funkčním rozdělením rolí. To je zajímavé hledisko, které stojí za uvážení.

Nejdříve se především zamysleme nad tím, že DIA tuto zprávu publikuje, protože chce, aby země v ní zmíněné obdržely určitou zprávu. Podívejme se tedy na její obsah krok za krokem.

Afrika neklekne

Kapitán Ibrahim Traoré, od 30. září 2022 prezident Burkina Faso, ve svých 35 letech nejmladší hlava státu na světě, je nepochybně vycházející hvězdou africké politiky. Nicméně dva příspěvky, na které jsem v posledních dnech narazil, vzbuzují i jisté rozpaky: první, prezentovaný jako projev před Valným shromážděním OSN, jím rozhodně není – scéna není z VS OSN a na stránkách OSN se nic podobného nevyskytuje. U druhého, debaty v Oxfordu, je v popisu výslovně uvedeno, že je to zcela fiktivní příspěvek pro pobavení. To jsem si ale všiml, až když jsem obsah přepsal, přeložil, ověřil pravdivost všech tvrzení a doplnil odkazy.

Přesto oba příspěvky publikujeme, neboť přesvědčivě zprostředkovávají nejen narůstající sebevědomí Afriky a jednu z jejích nejvýraznějších osobností, ale zároveň i potřebu vyrovnat se s přetrvávajícími pocity submisivity vůči koloniálnímu Západu a potřebu spektakulární sebeprezentace.

Rozpad se nevyhnutelně blíží

Obsah:

Kde sa berie narastajúca kritika Izraela?

Obsah:

Sokrata vždycky zabijí

Jediný okamžik v mém životě, kdy jsem se o náš svět bál ještě víc než v těch chaotických letech v Iráku, nastal jen o pár let později, když se naše Bidenova administrativa zapletla do tohoto posledního neštěstí, a to právě na Ukrajině. Samozřejmě, že to muselo být v srdci východní Evropy a že to bude zničení toho, čeho jsme se obávali jako nového ruského impéria, o kterém jsme říkali, že chce ovládnout svět. Ale kdo opravdu chtěl „ovládnout svět“? A řekl to, aniž by to mnohokrát opakoval – byly to USA (samozřejmě se svými zástupci NATO, EU a tak dále).

A sem jsme se dostali, pouhých 10 let po skončení irácké katastrofy, a vrhali se na Ukrajinu, jako bychom na pošetilost v Iráku a v Afghánistánu chtěli zapomenout. Tentokrát jsme byli chytří – bez přímé přítomnosti vojáků NATO, samozřejmě kromě trenérů, stratégů a zbrojních techniků, tedy všeho kromě samotného boje. A nakonec jsme do boje v roce 2016 vyslali obrovskou ukrajinskou armádu, která se o osm let později, v roce 2024, vrátila zdecimovaná. Stejně jako ve Vietnamu. Stejně jako v Afghánistánu. Stejně jako při každé americké intervenci.

Vědci proti zbrojení

V souvislosti s pokračující válkou na Ukrajině se nás politici snaží přesvědčit, že je nutné výrazně zvýšit náklady na zbrojení, navýšit podstatně početní stav naší armády, možná dokonce i obnovit povinnou vojenskou službu. Odůvodňují to tím, že právě to je údajně způsob, jak zajistit mír, protože silná armáda odradí případného agresora.

Domníváme se, že takový názor je zásadně chybný a že zvyšování prostředků vynakládaných na zbrojení je mrháním peněz nutně potřebných jinde (na zdravotnictví, školství, výzkum a vývoj, sociální bydlení). Za křiklavý příklad takového plýtvání považujeme např. bohužel již smluvně závazné pořizování mimořádně nákladných amerických stíhaček.

Jsme přesvědčeni, že daleko lepším způsobem zajištění bezpečnosti naší země je kvalitní diplomacie a důsledná snaha udržovat dobré vztahy se všemi státy světa. Myslíme si, že vyhlašované žádoucí sumy na vojenské výdaje ve výši několika procent HDP jsou absurdní a výhodné pouze pro zbrojaře.

Trumpova telefonická diplomacie s Putinem otřásá euro-atlantickým mentálním blokem

Trumpův telefonní hovor s Putinem z tohoto týdne měl značný dopad, takový, jaký má značný potenciál k nastolení míru. Dá se říci, že se praskliny v mentálním bloku Studené války protrhly dost hlouběji.

Jak praví staré pořekadlo, „mluvit spolu je dobré.“ Dobré je to pro nejrozumnější lidi, kteří chápou, že dialog je proces, který otvírá pozitivní možnosti, zvláště, pokud se vede s respektem a upřímností.

Záznamy z Konzervativního kempu 2025

Tabuizací politických témat a omezováním svobody projevu nelze najít řešení společenské a ekonomické krize. A bez uchování české suverenity nepůjde čelit cenzurním snahám mezinárodních organizací, odkud přicházejí největší hrozby. Proto jsme 9.-11. května uspořádali 2. Konzervativní kemp, kde vedle formou 5 přednášek a 3 tematických panelů diskutovalo 15 vystupujících návrhy na prioritní kroky, které doporučují pro příští vládu.

Akce se zúčastnilo celkem asi 220 hostů, mezi nimi přední konzervativní publicisté, podnikatelé, intelektuálové a politici zastupující nejméně 9 stran a hnutí včetně 8 poslanců, europoslanců a senátorů. Páteční a sobotní program pokračoval v neděli komentovanou prohlídkou zámku Žleby, kde jsme setkání symbolicky ukončili návštěvou národních kořenů.

Čtyři argumenty pro zrušení televize

Mander má vzácnou vlastnost, díky níž jsou jeho názory na technologii obzvláště působivé – pohled zasvěceného. Jeho zkušenosti z komerční reklamy se v průběhu let přesunuly k reklamě pro skupiny veřejného zájmu, především v environmentálním hnutí. Poprvé si však uvědomil tíživou situaci domorodých obyvatel, když v polovině šedesátých let pracoval v komerční reklamě. Přepravní společnost ho vyslala do Mikronésie, aby posoudil její dopad na tuto oblast. Během dvou měsíců strávených v Mikronésii Mander poprvé nahlédl do života tradičních obyvatel. Vrátil se do San Francisca, aby klientovi předal své doporučení: přestěhovat společnost z Mikronésie a nechat ostrovy tak, jak jsou.

Mander: Američané nejvíce odmítají přiznat své chyby. V poslední době se mnoho národů omluvilo za různé činy. Němci se omluvili Izraelcům. Rusové se omluvili Polákům. Poláci se omluvili svému národu. Jednalo se o formální omluvy, které byly vyjednány a vyřešeny. Indiáni žádají, abychom se omluvili za minulost i za současnost a vrátili jim velkou část zemí, které jsme jim ukradli, protože země je pro přežití tradičních kultur zásadní. Je na čase, abychom to udělali, a pokud tak učiníme, jistě to prospěje alespoň stejně jako Indiánům. Nemluvím jen o psychické úlevě – zbavení se viny –, ale především o výhodách zachování kultur a komunit, které stále mají přístup k prastarým znalostem založeným na zemi, které jsme ztratili, znalostem o tom, jak by lidé měli žít na této planetě.

Budoucnost české levice

Měl by být socialismus konzervativní? – Narušený technologický rozvoj – Progresivismu je dvojsečný pojem – Národní a nadnárodní oligarchie – Jaká řídící struktura? – Demokracie, silný prezident – Mandátní období bez možnosti kontroly. Potřeba široké samosprávy. – Utopie, referendum nemůže být hlavní, rozhoduje jedinec – Angažovat lidi do samosprávy, zaměstnanecké vlastnictví – Řízení státu je jiná úroveň – Samospráva a prezidentský systém – Demokratické rozhodování v ekonomice – Jak by měl být prezidentský systém nastolen? – Změna ústavy, společenská většina – Změna vlastnických vztahů? – Komunální a státní úroveň, odvolatelnost – Stačilo! a SPD – Migrace, rozvrat Evropy – Migrace a morálka – Strany: shody a rozdíly – Rozhovory a kandidátky, Stačilo! jediná skutečná levice – Francie, spojení levice s liberály – Česká levice a liberálové – Křesťanství a migrace – Vyhlídky

Cool?

„Mám velké obavy o [prezidentův] život. A James Comey by podle mého názoru měl být za to pohnán k odpovědnosti a poslán za mříže.“ — ředitelka Národních zpravodajských služeb Tulsi Gabbard.

„Cool formace mušlí na mé procházce po pláži,“ napsal na Instagramu Jim Comey, bývalý ředitel FBI, o zprávě „86 47“ složené z mušlí na písku, na kterou nic netuše narazil. Museli byste se sami sebe zeptat: co na tom přesně bylo „cool“ („super“)? Obzvlášť když pan Comey krátce nato na síti X prohlásil, že neví, co to znamená. Jsou věci, kterým nerozumíte, „cool“? Je „cool“ jen zjistit, že se něco dá napsat pomocí mušlí? (Kdo by to byl řekl?)

O mír třeba každodenně pečovat

Zkušenost z OSN, diplomacie i české politiky mě naučila, že mír nevzniká sám od sebe. Je třeba o něj každodenně pečovat. Nejen odmítat válku, ale aktivně vytvářet podmínky pro důvěru a spolupráci. Kultura míru není stav – je to proces. Neustálé hledání společného jazyka, i tam, kde se zdá nemožné se domluvit.
Potřebujeme občanskou společnost, veřejné intelektuály a politiky s odvahou myslet jinak. A dovolte mi teď shrnout klíčové principy, které považuji za zásadní.
…
Střední Evropa má jedinečnou zkušenost: zná cenu války, okupace i míru. Byla mostem i bitevním polem a mohla by i dnes navázat spolupráci měst, univerzit a občanských iniciativ v duchu Visegrádu. Visegrád nyní děsně skřípe, zvláště díky politice české vlády, která však na podzim skončí, a tak si myslím, že by šlo využít historie Visegrádu pro společnou diplomatickou iniciativu v OSN směřující k nové evropské bezpečnostní architektuře založené na rovnosti a spolupráci.

Ďábel je v detailech: Trump oznámil „okamžité“ rozhovory o příměří mezi Ruskem a Ukrajinou

Poučení z Trumpova jemenského debaklu by mohlo ovlivnit jeho budoucí rozhodnutí ohledně Ukrajiny.

Pět novinářů deníku New York Times (NYT) spolupracovalo na vytvoření podrobné zprávy na téma „Proč Trump náhle vyhlásil vítězství nad Hútíovy milicí“. Pokud to čas dovolí, stojí za to si ji přečíst celou, ale tento článek shrne a analyzujeme její závěry. Nejprve náčelník CENTCOMu, generál Michael Kurilla, navrhl osmiměsíční až desetiměsíční kampaň na degradaci protivzdušné obrany Hútíů před provedením cílených atentátů podobných izraelským, ale Trump se místo toho rozhodl pro 30 dní. To je důležité.

Izraelské „konečné řešení“ pro Palestince

Obsah:

Jak se žije ve světě emocionální disonance?

V Gaze probíhá genocida s brutalitou, která nemá v moderních dějinách obdoby. Izrael napadá, bombarduje a okupuje sousední státy. USA pronásledují ty, kdo proti tomu protestují a uvalují sankce na vyšetřovatele zločinů proti lidskosti. Ukrajinci musí umírat ve válce bez naděje na vítězství a platit za to USA, které je do ní nahnaly. V Sýrii převzali s požehnáním Západu moc teroristé Al-Kaidy/ISIS. V Rumunsku byly anulovány volby, ve Francii, Rakousku, Německu jsou nejsilnější strany bojkotovány. EU vyhrožuje Twitteru a Meta, protože odmítají cenzurovat, a zbrojí do války.

Jak se žije ve světě, ve kterém jsou všechny lidské hodnoty vymýcené, ve kterém se nejhorší zločiny staly každodenním normálem? Jsou lidské hodnoty, soucit, rozhořčení nad nespravedlností, zděšení nad brutalitou, anachronickými rezidui, kterých je třeba se zbavit?

Lev ve Vatikánu

Obsah:

Plíživá cenzura v ČR, řekl Havlíček z ANO

„To, co se dnes děje, je plíživá cenzura. Hned mě označí za válečného štváče,“ říká Karel Havlíček. Jsme v ČR připraveni na zastavení liberálního pochodu institucemi? Bude Evropa následovat USA nebo půjde vlastním směrem? – Tyto otázky si kladli hosté v diskusním panelu nazvaném Vzpoura proti globalismu v rámci Konzervativního kempu, který pořádala tento víkend Společnost pro obranu svobody projevu a z něhož ParlamentníListy.cz přinášejí reportáž.

Gaza, největší humanitární krize dneška

Obsah:

Britští veteráni tvrdí, že britské síly páchaly v Afghánistánu a Iráku válečné zločiny

Obsah:

Mezinárodní den rodiny

Mezinárodní den rodiny
~~~~~~~~~~~~
Skupina The Kelly Family

Když struny života zní…

Každoročně udílí Český rozhlas Brno cenu Gustava Broma… Je nejvýznamnějším oceněním jazzových hudebníků v České republice. V minulých letech ji obdrželi například Emil Viklický, Jaromír Hnilička, Lubomír Dorůžka, Jiří Stivín nebo Miroslav Vitouš či Tibor Lenský, loni to byla Jana Koubková, nyní osmdesátiletá zpěvačka, kdysi spolupracovnice Luďka Hulana a pražských orchestrů, v Brně jsme ji v sedmdesátých letech vídali s legendární kapelou ORNIS, kde se potkala s Janem Beránkem – Daleckým, houslistou a hudebním publicistou, Mirkou Křivánkovou… a s dalšími brněnskými jazzmeny…

Letos získal ocenění kytarista Milan Kašuba… Převzal ji 30. dubna z rukou ředitele moravských stanic Českého rozhlasu Josefa Podstaty.

Západ se stal obětí ohromné schizofrenie

Západ se po dlouhá desetiletí snaží bagatelizovat roli Rudé armády ve vítězství nad nacismem. Tento trend v posledních letech zesílil. Co je účelem této snahy?

Je to součást cílené západní rusofobie. Důvody, pro které je právě dnes bagatelizována role Rudé armády v boji proti Hitlerovi spočívají mimo jiné v tom, že zatímco Stalin se před válkou snažil přesvědčit západní demokracie ke koalici proti nacismu, řada vlád evropských států spíše s Hitlerem nějakým způsobem kalkulovala, a bojovat s ním nechtěla. Někdy dokonce dospěly tyto vlády nebo mnozí jednotlivci, sympatizanti, i k jakési formě spolupráce či podpory militarizovaného Německa. Dějiny mnoha států Evropy jsou v předválečné i válečné epoše tedy zatíženy spoustou kostlivců, kteří nyní hlasitě chřestí ve skříních. Tito kostlivci narušují dojem, že před válkou a za války stála „celá Evropa“ v jednom šiku proti nacismu. A současná evropská rusofobie v celé řadě ohledů začíná předválečnou evropskou atmosféru proti Rusku až nebezpečně připomínat. Některým lidem v současné Evropě je asi obtížné uvěřit, že by si skutečně letos chtěli připomenout porážku nacismu.

Křičící vojáci a otevřená vzpoura: Jak jedno video odhalilo vnitřní mocenský boj v Izraeli

Zdánlivě zvláštní rozhodnutí učinil korespondent izraelské televize Channel 12, když se 22. dubna rozhodl zveřejnit jedno z nejponižujících videí, na kterém je relativně velký počet izraelských vojáků napaden jediným palestinským bojovníkem. Když vojáci křičeli a klopýtali po schodech budovy v Chán Júnis, vypukl chaos: někteří padali se přes sebe, jiní se schovávali za betonovou zdí a někteří dokonce chaoticky stříleli, čímž ohrozili své vlastní kolegy.

Vzhledem k obvyklému dodržování přísné a často nepřiměřené vojenské cenzury ze strany izraelských médií to vyvolává vážnou otázku: co vedlo k rozhodnutí zveřejnit tak ponižující portrét vlastních vojáků?

Nikdy nešlo o rukojmí. Nikdy nešlo o Hamás.

Obsah:

Evropa prosazuje bludný plán na znovuvyzbrojení ve stylu USA

Jestřábky Ursula Von der Leyen a Kaja Kallas se pokusily využít nouzové opatření k urychlení části plánu v hodnotě 900 miliard dolarů. Naštěstí to nefungovalo.

Uprostřed otázek ohledně nadměrné militarizace americké zahraniční politiky a iluze jejich globálního primátu se Evropská unie vrhá střemhlav opačným směrem a zdá se, že dychtivě touží po roli primáta ve stylu Ameriky.

Vraždění v Oděse promlčeno (ZATÍM)

V pátek 2. května 2014 útočily ukrajinské vládní jednotky na proruské separatisty ve městech Slavjansk a Kramatorsk na východě Ukrajiny. Ve stejný den došlo k masakru v Oděse.
…
Od masakru v Oděse uplynulo 11 let. Viníci dosud nebyli potrestáni, neboť ukrajinská justice vyšetřování zločinu průběžně sabotovala. Přestože existuje dokumentace i s výpovědí očitých svědků, neztotožnila pachatele a po deseti letech oznámila promlčení trestného činu.
Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku přiznal pozůstalým po obětech, kteří se na soud obrátili, finanční náhradu. V průměru je to 15 tisíc eur za trýznivou smrt nejbližšího. Tyto „odpustky“ je povinna vyplatit Ukrajina, neboť její orgány masakru nezabránily, přestože mohly, čímž porušily čl. 2. Evropské úmluvy o lidských právech zaručující právo na život. Hydranty v domě odborů nefungovaly, hasiči přijeli až za 45 minut a policie nekonala.
…
Až budou 9. května evropští státníci sledovat ve svých domovech na obrazovkách oslavy konce druhé světové války v Moskvě, v Petrohradě a v dalších ruských městech, snad (aspoň někteří) pochopí, že Nesmrtelný pluk je víc než uctění památky mrtvých vlastenců. Je to přísaha živých!

Druhých prvních sto dní „zločince“ v Bílém domě

Masivní hon na „nejmocnějšího člověka na Zemi“ v masmédiích pokračuje. Tento zloduch musí být uštván dříve, než zničí všechny ty „narativy“. Uvádím příklady titulků, v nichž byl od své druhé inaugurace uveden Donald Trump.

Požádal jsem umělou inteligenci o rozbor toho, jak moc jsou používána ve zpravodajství tiskových agentur a masmédií o Donaldu Trumpovi v prvních 100 dnech jeho druhého volebního období citově zabarvená slovesa. Výsledkem je, že AP, Reuters a AFP používají citově zabarvená slovesa zhruba ve 30 procentech případů, největší americká média ve 45 – 50 procentech případů a média v EU dokonce v 50 – 60 procentech případů. Česká média se z těchto trendů příliš nevymykají, rozdíl je snad jen v tom, že jim více vadí Trumpův postoj k válce na Ukrajině a méně jeho opozice proti Green Dealu. Donald Trump je cílem velmi intenzivních mediálních útoků po celou dobu své politické kariéry, ale to, co se děje od jeho druhého nástupu do funkce, je naprosto bezprecedentní.

Indie vs Pákistán: nebezpečí větší, nežli Ukrajina i Izrael

Byl to zvláštní den. Estonsko zakázalo letadlu slovenského premiéra Fica průlet na páteční oslavy Dne vítězství v Moskvě, byl zvolen nový papež Lev XIV., zemřel Jiří Bartoška – a Indie vystřelila na devět střel na Pákistán. Pro náš západní svět, který žije spíš konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a Izraelem a Palestinou je to jaksi okrajová zpráva. O trochu závažnější pro toho, kdo si uvědomí, že pokud se to skutečně stane, půjde o přímou válku dvou atomových mocností s jadernými zbraněmi, z nichž jedna má pro totální válku čtvrt a druhá půl druhé miliardy potenciálního lidského kanonenfutru. A že jestli se strhne tohle, tak celá rusko-ukrajinská i izraelsko-palestinská válka budou proti tomu jen něco jako Slunce, seno a pár facek.

Slovensko na križovatke: Prezidentovi doručili petíciu za zrušenie sankcií voči Moskve

Obsah:

Právníci za 150 milionů ročně, ale zákon zůstává stranou. Dopravní podnik selhává v zadávání veřejných zakázek

Dopravní podnik hlavního města Prahy ročně vydává desítky milionů na své interní právníky a neváhá utratit ještě několikanásobně více za externí advokátní kanceláře. Ani tyto astronomické částky však nezaručují, že podnik postupuje při zadávání veřejných zakázek v souladu se zákonem. Nejnověji to dokládá fiasko při výběru dodavatele druhé části metra D, kde nejenže výběrové řízení skončilo zrušením, ale navíc za jeho administraci a následnou právní obranu podnik zaplatil další miliony. Kverulant proti tomu neúčelnému plýtvání veřejnými penězi protestuje a žádá nápravu.

Nekrolog jediného státníka, co spojoval války jen s kšeftem

Zemřel „můj“ pátý papež, první v době, kdy jsem katolík. To, že mě smrt papeže poprvé rozesmutnila, ale nijak nesouvisí s mým katolictvím. Papež František byl podle mě první, kdo si ve Vatikánu dovolil nebýt institucí, ale člověkem.

Nacionalismus by už neměl být sprosté slovo

Uprostřed všeho zmatku a nejistoty ohledně Donalda Trumpa, obchodních cel a vyhlídek na mír na Ukrajině by měla být jedna věc jasná: sen globalistických elit o „konci dějin“ se sám chýlí ke konci. Jejich fantazie o mírovém, prosperujícím světovém řádu bez hranic, řízeném byrokraty a bankéři, byla brutálně odhalena.
Místo toho žijeme, jak jsem zde napsal minulý měsíc, v „novém světě národních států“. Demokratické národy se nyní musí probudit a bránit zájmy svých občanů v turbulentních časech.
…
Konzervativci by neměli populistickou revoltu přijímat pouze jako nejlepší naději pro budoucnost Evropy. Měli by také bojovat za to, aby populismus dostal pozitivní politický příběh, a trvat na tom, že vlastenectví není hračkou vybraných vrstev a že nacionalismus by již neměl být považován za sprosté slovo.

V sázce jsou jednání Donalda Trumpa s Íránskou islámskou republikou

Široká veřejnost si vůbec neuvědomuje skutečné sázky v jednáních mezi Washingtonem a Teheránem. Tento článek představuje situaci, v níž se po tři desetiletí hromadí lži, což jakýkoli pokrok obzvláště ztěžuje. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není íránským jaderným problémem, zda Teherán získá atomovou bombu, ale zda bude schopen pomoci Palestině, aniž by se uchýlil ke zbraním.

Čína, Hongkong a umění mrknout

Minulý týden v Šanghaji mi akademici i podnikatelé opakovaně připomínali, že Trumpova celní válka (Trump Tariff Tizzy, Trumpův celní zmatek) jako zbraň sahá daleko za hranice Číny: je to zoufalý útok americké vládnoucí třídy proti rovnocennému konkurentovi, který ji děsí k smrti.

Při bližším pohledu na Šanghaj se ukazuje, že Trump 2.0 dal Číně vzácnou příležitost upevnit svou strategickou iniciativu a posílit roli lídra globálního Jihu/globální většiny, a zároveň pečlivě řídit riziko nové studené války.

Může se člověk změnit?

Obsah:

Zaslepená společnost

Úzkost z prudce rostoucí kvantity znaků a obrazů patří ke komunikaci odevždy, ale teprve digitální hojnost udělala z knihoven „knihovny babylonské“, kde nesmyslnost je normální a smysl výjimkou. Algoritmy počítačů vychrlí do našeho světa miliardy sdělení za pár vteřin a globálně je rozsévají; porozumět jejich kontextům trvá ale desetiletí, píše Václav Bělohradský.
…
Nastolení jedné velké priority – totální mobilizace sil (totale Mobilmachung) – způsobuje, že slovo kultura zní znovu nepatřičně, příkaz „zbrojit!“ vyžaduje zjednodušení „řídících procesů“, jeho roztleskávači přidělávají ke starým slovům s otazníky západní kultury vykřičníky a svolávají jejich vyřváváním davy k oslavě nové jednoty společnosti. Jeden z klíčových rysů Západu – hluboký vztah mezi kulturou a politikou – se drolí. „Nepřátelé svobodného světa nepočkají, až Evropa dokončí zelenou tranzici,“ řekl Petr Fiala. „Tanky nemusí respektovat emisní limity EURO 6,“ dodal jiný politik.

TIME: 100 dnů Donalda Trumpa

Prezident Donald Trump poskytl 22. dubna v Bílém domě rozhovor pro časopis TIME, ve kterém hovořil o celé řadě témat, včetně obchodní války a ekonomiky, imigrace, prezidentských pravomocí a situace na Ukrajině a na Blízkém východě. Rozhovor vedli Eric Cortellessa, politický korespondent časopisu TIME a šéfredaktor Sam Jacobs.

« Starší příspěvky

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře